Bibeln

 

Ezechiel 17

Studie

   

1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

2 Synu člověčí, vydej pohádku, a předlož podobenství o domu Izraelském,

3 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Orlice veliká, velikých křídel a dlouhých brků, plná peří, strakatá, přiletěvši na Libán, vzala vrch cedru.

4 Vrch mladistvých ratolestí jeho ulomila, a přenesla jej do země kupecké; v městě kupeckém položila jej.

5 Potom vzavši z semene té země, vsadila je v poli úrodném, a vsadila je velmi opatrně při vodách mnohých.

6 Kteréžto bylo by vzešlo, a bylo by révem bujným, jakžkoli nízké postavy, a byly by patřily ratolesti jeho k ní, a kořenové jeho poddáni byli by jí, a tak bylo by kmenem vinným, kterýž by vydal byl ratolesti, a vypustil rozvody.

7 Ale byla orlice jedna veliká velikých křídel a vypeřená, a aj, ten kmen vinný připjal kořeny své k ní, a ratolesti své vztáhl k ní, aby svlažovala jej z brázd štípení svého,

8 Ješto v poli dobrém, při vodách mnohých štípen byl, aby vypustil ratolesti, a nesl ovoce, a byl kmenem slavným.

9 Rci: Takto praví Panovník Hospodin: Zdaliž se podaří? Zdaliž kořenů jeho nevytrhá, a ovoce jeho neotrhá a neusuší? Zdaž všech ratolestí vyrostlých z něho neusuší? Zdaliž s velikou silou a s mnohým lidem nevyhladí ho z kořenů jeho?

10 Aj, jakžkoli štípen, zdaliž se podaří? Zdaliž, jakž se ho dotkne vítr východní, do konce neuschne? Při brázdách, při nichž se ujal, zdaž neuschne?

11 Za tím stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

12 Rci nyní domu zpurnému: Nevíte-liž, co je toto? Rci: Aj, přitáhl král Babylonský do Jeruzaléma, a vzal krále jeho i knížata jeho, a zavedl je s sebou do Babylona.

13 Vzal také z semene královského, a učiniv s ním smlouvu, přísahou jej zavázal, a silné země té pobral,

14 Aby bylo království snížené, proto aby se nepozdvihovalo, aby ostříhaje smlouvy jeho, tak stálo.

15 Ale zprotivil se jemu, poslav posly své do Egypta, aby jemu podal koní a lidu mnohého. Zdaž se mu to podaří? Zdaž pomsty ujde ten, kdož tak činí? Ten kdož ruší smlouvu, zdaliž pomsty ujde?

16 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že v místě krále toho, kterýž jej králem učinil, jehož přísahou pohrdl, a jehož smlouvu zrušil, u něho v Babyloně umře.

17 Aniž mu Farao s vojskem velikým a s zástupem mnohým co napomůže v boji, když vysype násyp, a vzdělá šance, aby zahubil množství lidí,

18 Poněvadž pohrdl přísahou, zrušiv smlouvu. Neb aj, podal ruky své, a však všecko toto činí. Neujdeť pomsty.

19 Protož takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že přísahu svou, kterouž pohrdl, a smlouvu svou, kterouž zrušil, jistotně obrátím na hlavu jeho.

20 Nebo roztáhnu na něj sít svou, a polapen bude do vrše mé, i zavedu jej do Babylona, a souditi se s ním budu tam pro přestoupení jeho, kteréhož se dopustil proti mně.

21 Všickni též, kteříž utekli od něho se všemi houfy jeho, od meče padnou, ostatní pak na všecky strany rozprostříni budou. I zvíte, že já Hospodin mluvil jsem.

22 Takto praví Panovník Hospodin: A však vezmu z vrchu cedru toho vysokého a vsadím, z vrchu mladistvých ratolestí jeho mladou větvičku ulomím, a štípím na hoře vysoké a vyvýšené.

23 Na hoře vysoké Izraelské štípím ji, i vypustí ratolesti, a ponese ovoce, a tak učiněna bude cedrem slavným, a bude bydliti pod ním všeliké ptactvo; všecko, což křídla má, v stínu ratolestí jeho bydliti bude.

24 A tak zvědí všecka dříví polní, že já Hospodin snížil jsem dřevo vysoké, a povýšil jsem dřeva nízkého; usušil jsem strom zelený, a způsobil to, aby zkvetl strom suchý. Já Hospodin mluvil jsem to i učiním.

   

Från Swedenborgs verk

 

True Christian Religion #583

Studera detta avsnitt

  
/ 853  
  

583. IV. The process of regeneration is on the model of a person's conception, gestation in the womb, birth and upbringing.

The natural and spiritual events in a person's life, that is, what happens to his body and what to his spirit, are so ordered as permanently to correspond. The reason is that a person is by birth spiritual as regards his soul, and he is clothed with a natural form which is constituted by his material body. When therefore this is laid aside, his soul, clothed in his spiritual body, comes into the world where all things are spiritual, and there associates with people like him. Now the spiritual body has to be formed in the material one, a process accomplished by the inflow of truths and various kinds of good from the Lord through the spiritual world. These are inwardly received by the person in such things belonging to the natural world as are called civil and moral; so it is evident how the process of formation takes place. Because, as already said, there is a permanent correspondence between the natural and spiritual events in a person's life, it follows that this process must resemble his conception, gestation in the womb, birth and upbringing. That is why natural births in the Word mean spiritual births, that is, the birth of good and truth. For whatever stands in the literal or natural sense of the Word, enfolds and stands for something spiritual. I demonstrated fully in the chapter on the Sacred Scripture that every detail of the literal sense of the Word contains a spiritual sense.

[2] The natural births mentioned in the Word refer to spiritual births, as is evident from the following passages.

We have conceived, we have given birth, we have as it were brought forth [wind], we have not done what is sound, Isaiah 26:18.

At the presence of the Lord you give birth 1 , O earth, Psalms 114:7.

Has the earth given birth in one day? Shall I break and not bring to birth, and cause to give birth but close 2 up the womb? Isaiah 66:7-10. Sin gives birth and No shall be on the point of being breached, Ezekiel 30:16.

The pangs of childbirth shall come upon Ephraim. He is an unwise child, because at the right time he does not stand in the womb of sons, Hosea 13:12-13.

There are many other similar passages. Since natural births in the Word mean spiritual births, and these are the Lord's work, He is called He who forms and brings out of the womb. This is clear from these passages among others:

Jehovah your maker and who forms you from the womb, Isaiah 44:2.

He who brings me from the womb, Psalms 22:9.

I have been placed upon you from the womb, from my mother's inmost parts it was you who brought me forth, Psalms 71:6.

Pay attention to me, you who were carried by the belly, borne by the womb, Isaiah 46:3.

This is why the Lord is called 'Father' (as at Isaiah 9:6; 63:16, John 10:30; 14:8-9), and those who are in possession of good and truth from Him are called 'sons', 'born of God' and 'brothers' among themselves (Matthew 23:8-9). It is also why the church is called 'mother' (Hosea 2:2, 5; Ezekiel 16:45).

Fotnoter:

1. Reading parturis for parturit, as elsewhere when this verse is quoted.

2. 'not close' in the Latin, but corrected in the author's copy.

  
/ 853  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.

Bibeln

 

Psalms 22:9

Studie

       

9 But you brought me out of the womb. You made me trust at my mother's breasts.