1. První kniha Mojžíšova (Genesis)

Z doslovného významu Starého zákona nemůže nikdo poznat, že tato část Bible obsahuje hluboká tajemství nebe. Starý zákon jako celek i jeho jednotlivé detaily se vztahují k Pánu, nebi, církvi, víře a ke všemu, co s tím souvisí. Z doslovného textu však nikdo nepochopí nic jiného než to, že se vše ve Starém zákoně týká pouze vnějších obřadů a předpisů židovské církve. Všude v Písmu svatém je však skrytý význam (tzv. vnitřní smysl), který není nikde v doslovném textu patrný. Pouze na několika málo místech Ježíš tento vnitřní smysl svým učedníkům odhalil a vysvětlil - například že oběti představují Pána; země Kanaán a Jeruzalém že znamenají nebe, proto se jim také říká nebeský Kanaán a nebeský Jeruzalém a stejný význam má i slovo ráj. (Pozn. překl.: Skrytý význam neboli vnitřní smysl má většina knih Starého zákona - 5 knih Mojžíšových, Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, Žalmy a všechny knihy proroků, z Nového zákona pak evangelia a Zjevení Janovo.)

410. Vypleňování je dvojího druhu - jednak vypleňování těch, kteří vědí, ale nepřejí si vědět neboli těch, kteří vidí, ale nepřejí si vidět - jako dříve Židé a nyní křesťané. A druhý typ vypleňování je u těch, kteří v důsledku své nevědomosti nic nevědí, ani nic nevidí, jako to bylo u dávných i současných pohanů. Když nastává poslední doba vypleňování těch, kteří vědí, ale nepřejí si vědět, tj. vidí, ale nepřejí si vidět, pak vzniká církev nově, a to ne mezi nimi, ale mezi těmi, které oni nazývají pohany.

Toto se přihodilo mezi příslušníky Nejstarší církve, která byla před potopou, a také ve Staré církvi, která byla po potopě, a také v židovské církvi. Důvod, proč nové světlo začne svítit poté, a ne předtím, je ten - jak již bylo řečeno v č. 408 - že lidé nemohou znesvěcovat pravdy, které jsou jim odhalovány, protože je neuznávají a nevěří jim.