7
Tehdy běhati bude za frejíři svými, a však nedostihne jich, hledati jich bude, ale nenalezne. I dí: Ej nu, již se navrátím k manželu svému prvnímu, proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní.
7
Tehdy běhati bude za frejíři svými, a však nedostihne jich, hledati jich bude, ale nenalezne. I dí: Ej nu, již se navrátím k manželu svému prvnímu, proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní.
51. Ve Slově se výraz „spravedlnost“ týká lásky a „soud“ moudrosti. Nyní tedy uvedu několik pasáží vypovídajících o tom, že Bůh řídí svět prostřednictvím těchto dvou kvalit.
Jehovo, spravedlnost a soud jsou pilíře Tvého trůnu. (Ž 89:15)
Kdo se chlubí, ať se chlubí v tom, že Já Jehova vykonávám soud a spravedlnost na zemi. (Jr 9:24)
Vyvýšen bude Jehova, neboť On naplňuje zemi spravedlností a soudem. (Iz 33:5)
Povalí se jako voda soud a spravedlnost jako potok silný. (Am 5:24)
Jehovo, Tvoje spravedlnost je jako Boží hory, nezměrná hlubokost jsou Tvoje soudy. (Ž 36:7)
Jehova vyvede Tvou spravedlnost jako světlo a Tvůj soud jako poledne. (Ž 37:6)
Jehova bude soudit svůj lid v spravedlnosti a své chudé v soudu. (Ž 72:2)
Když se učím Tvým spravedlivým soudům, sedmkrát za den Tě chválím za Tvé spravedlivé soudy. (Ž 119:7,164)
Zasnoubím se Ti v spravedlnosti a v soudu. (Oz 2:19)
Sión bude vykoupen v soudu a ti, kdo se navrátili, v spravedlnosti. (Iz 1:27)
Usedne na trůně Davidově a nad jeho královstvím, upevní je soudem a spravedlností. (Iz 9:7)
Vzbudím Davidovi výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude v zemi uplatňovat soud a spravedlnost. (Jr 23:5; 33:15)
I na mnoha dalších místech čteme, že se má uplatňovat soud a spravedlnost, například u Izajáše 1:21; 5:16; 58:2; Jeremjáše 4:2; 22:3. 13. 15; Ezechiela 18:5; 33:14. 16. 19; Ámose 6:12; Micheáše 7:9; v Deuteronomiu 33:21 a u Jana 16:8. 10. 11. 52. 2. Boží všemohoucnost, vševědoucnost a všudypřítomnost nemůžeme pochopit, pokud nevíme, co to je Řád, a dokud nezjistíme, že tento řád je Bůh a že Bůh tento řád zavedl současně se stvořením do vesmíru jako celku i do všeho, co se v něm nachází. Rozsah a charakter absurdit, jež se vloudily do lidských myslí, a tedy i do církve, skrze hlavy jejích reformátorů v důsledku toho, že nepochopili řád, v němž Bůh stvořil vesmír a vše v něm, se ozřejmí v následujících odstavcích [56-58]. Postačí k tomu, že tyto absurdity vyjmenujeme.
Nyní však otevřeme pojednání o řádu jeho obecnou definicí, jež zní: „Řád je kvalita uspořádání, vymezení a aktivit částí, substancí či entit, jež vytvářejí formu. Výsledkem je stav, který je dokonalý, když jej ze své lásky vytváří moudrost, a nedokonalý, když jej z chtivosti zplodí nezdravý rozum.
Tato definice používá termíny substance, forma a stav. Substancí míníme také formu, protože každá substance je formou a kvalita této formy je jejím stavem. Jeho dokonalost, či nedokonalost je důsledkem řádu.
Jelikož však jde o metafyzické úvahy, jsou nutně obestřeny temnotou. Ta však bude rozptýlena v následujícím textu, kde použiji příklady, které tento předmět osvětlí.
1
Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi po druhé, když ještě zavřín byl v síni stráže, řkoucí:
2
Takto praví Hospodin, kterýž učiní to, Hospodin, kterýž sformuje to, potvrdí toho, Hospodin jméno jeho:
3
Volej ke mně, a ohlásímť se, a oznámímť věci veliké a tajné, o nichž nevíš.
4
Nebo takto praví Hospodin, Bůh Izraelský, o domích města tohoto, a o domích králů Judských, kteříž zkaženi býti mají berany válečnými a mečem:
5
Potáhnouť k boji proti Kaldejským, ale aby naplnili tyto domy mrtvými těly lidskými, kteréž zbiji v hněvě svém a v prchlivosti své, pro jejichž všelikou nešlechetnost skryl jsem tvář svou od města tohoto.
6
Aj, já zopravuji je a vzdělám, a uzdravím obyvatele, a zjevím jim hojnost pokoje, a to stálého.
7
Nebo přivedu zase zajaté Judské a zajaté Izraelské, a vzdělám je jako prvé,
8
A očistím je od všeliké nepravosti jejich, kterouž hřešili proti mně, a odpustím všecky nepravosti jejich, kterýmiž hřešili proti mně, a jimiž zpronevěřovali se mně.
9
A toť mi bude k jménu, k radosti, k chvále, a k zvelebení mezi všemi národy země, kteříž uslyší o všem tom dobrém, kteréž já jim učiním, a děsíce se, třásti se budou nade vším tím dobrým a nade vším pokojem tím, kterýž já jim způsobím.
10
Takto praví Hospodin: Na tomto místě, o kterémž vy říkáte: Popléněno jest, tak že není ani člověka ani žádného hovada v městech Judských a na ulicích Jeruzalémských zpustlých, tak že není žádného člověka, ani žádného obyvatele, ani žádného hovada,
11
Ještěť bude slýchán hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas řkoucích: Oslavujte Hospodina zástupů, nebo dobrý jest Hospodin, nebo na věky milosrdenství jeho, a obětujících díkčinění v domě Hospodinově, když zase přivedu zajaté země této jako na počátku, praví Hospodin.
12
Takto praví Hospodin zástupů: Na místě tomto popléněném, tak že není žádného člověka ani hovada, i ve všech městech jeho bude ještě obydlé pastýřů, kdež by chovali stáda.
13
V městech při horách, v městech na rovinách a v městech v straně polední, tolikéž v zemi Beniaminově a vůkol Jeruzaléma, i v městech Judských, ještě procházívati budou stáda skrze ruce počítajícího, praví Hospodin.
14
Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vykonám slovo to výborné, kteréž jsem mluvil o domu Izraelovu a o domu Judovu.
15
V těch dnech a za času toho způsobím to, aby zrostl Davidovi výstřelek spravedlivý, kterýž konati bude soud a spravedlnost na zemi.
16
V těch dnech spasen bude Juda, a Jeruzalém bydliti bude bezpečně, a toť jest, což jemu přivolá Hospodin, spravedlnost naše.
17
Nebo takto praví Hospodin: Nebudeť vypléněn muž z rodu Davidova, ješto by neseděl na stolici domu Judského.
18
Z kněží také Levítských nebude vypléněn muž od tváři mé, ješto by neobětoval zápalu, a zapaloval suchou obět, a obětoval obět po všecky dny.
19
Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí:
20
Takto praví Hospodin: Jestliže budete moci zrušiti smlouvu mou se dnem, a smlouvu mou s nocí, aby nebývalo dne ani noci časem svým:
21
Takéť smlouva má zrušena bude s Davidem služebníkem mým, aby neměl syna, kterýž by kraloval na stolici jeho, a s Levítskými kněžími, aby nebyli služebníky mými.
22
A jakož nemůže sečteno býti vojsko nebeské, ani změřen býti písek mořský, tak rozmnožím símě Davida služebníka svého, a Levítů mně přisluhujících.
23
Opět stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí:
24
Což nesoudíš, co lid tento mluví, říkaje: Že dvojí čeled, kterouž byl vyvolil Hospodin, již ji zavrhl, a lidem mým že pohrdají, jako by nebyl více národem před oblíčejem jejich.
25
Takto praví Hospodin: Nebude-liť smlouva má se dnem a nocí, a ustanovení nebes i země zdržáno,
26
Také símě Jákobovo a Davida služebníka svého zavrhu, abych nebral z semene jeho těch, kteříž by panovati měli nad semenem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým, když zase přivedu zajaté jejich, a smiluji se nad nimi.