1. První kniha Mojžíšova (Genesis)

Z doslovného významu Starého zákona nemůže nikdo poznat, že tato část Bible obsahuje hluboká tajemství nebe. Starý zákon jako celek i jeho jednotlivé detaily se vztahují k Pánu, nebi, církvi, víře a ke všemu, co s tím souvisí. Z doslovného textu však nikdo nepochopí nic jiného než to, že se vše ve Starém zákoně týká pouze vnějších obřadů a předpisů židovské církve. Všude v Písmu svatém je však skrytý význam (tzv. vnitřní smysl), který není nikde v doslovném textu patrný. Pouze na několika málo místech Ježíš tento vnitřní smysl svým učedníkům odhalil a vysvětlil - například že oběti představují Pána; země Kanaán a Jeruzalém že znamenají nebe, proto se jim také říká nebeský Kanaán a nebeský Jeruzalém a stejný význam má i slovo ráj. (Pozn. překl.: Skrytý význam neboli vnitřní smysl má většina knih Starého zákona - 5 knih Mojžíšových, Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, Žalmy a všechny knihy proroků, z Nového zákona pak evangelia a Zjevení Janovo.)

362. V tomto verši je popsána nauka o víře zvaná Kain. Ta je v důsledku oddělení víry od lásky oddělena také od lásky k bližnímu neboli od charity. Kdekoli je nějaká církev, vznikají tam také kacířstva, protože když se člověk soustředí na nějaký konkrétní článek víry, učiní ho hlavním. Taková je totiž povaha lidského myšlení - jakmile na něco zaměří svou pozornost, klade to na první místo před vším ostatním, obzvláště když si jeho fantazie namlouvá, že je to jeho vlastní objev a když sebeláska a láska ke světu ho za to chválí. Potom se zdá, že všechno s tím souhlasí a potvrzuje to, dokud člověk nakonec nepřísahá, že to tak opravdu je, a to, i když to není pravda. Právě proto ti, kdo jsou zvaní Kain, prohlašují, že víra je důležitější než láska. Když důsledkem toho žijí bez lásky, sebeláska i klamy pocházející ze života bez lásky je v tom utvrzují.