კომენტარი

 

Co říká Bible o ... Kdo je zachráněn?

By John Odhner (მანქანაში ნათარგმნი čeština)

Christ the Redeemer statue in Rio de Janeiro, aerial view

Lidé mají společnou tendenci činit negativní úsudky o jiných lidech. Na středních školách se tato tendence projevuje v klikách. Několik populárních dětí se dostane do skupiny a postupně si začnou myslet, že jsou lepší než ostatní, protože se jim více líbí. Děti, které nejsou „v“, se mohou stát předměty lítosti, pohrdání nebo dokonce krutých vtipů. Tak či onak klika předává důvtipný úsudek ostatním jako nižší třídě lidských bytostí.

Stejná tendence dívat se dolů na ostatní se projevuje v různých náboženstvích. Některé náboženské skupiny jsou tak soustředěny na sebe, že věří, že nikdo z jiné víry nemůže jít do nebe. Když to vezmeme do extrému, je tento druh přístupu krutější než snobské dospívající kliky.

Učení Bible je v rozporu s tím. Nejprve nám Boží slovo říká, že bychom neměli označovat lidi jako „spasené“ nebo „hříšníky“. Ježíš řekl:

„Nesuďte, abyste nebyli odsouzeni. Proč se díváte na skvrnu v oku svého bratra, ale nepovažujete prkno za své oko?“ (Matouš 7:1, 3)

Učeník James to řekl takto: „Existuje jeden zákonodárce, který je schopen zachránit a zničit. Kdo jste, abyste soudili jiného?“ (List Jakubův 4:1)

Když byl Pán na zemi, mezi vedoucími církve převládal soudný postoj. Mnozí si mysleli, že když přišel Mesiáš, zachránil Židy a ne ostatní. Když Ježíš přišel, odsoudili ho za to, že se spojil s nežidy a Židy.

Ježíš tento přístup odradil. Jednou mluvil s některými lidmi, kteří „důvěřovali sobě“, že byli spaseni a jiní ne. Požádal je, aby zvážili dvě modlitby: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé,“ a „Bože, buď milostivý, hříšník!“ Ježíš chválil muže, který si myslel, že je hříšník. (Lukáš 18:9-14)

Je lepší myslet na sebe jako na hříšníka, než na to, že jste spaseni.

Možná si vzpomenete na podobenství o dobrém Samaritánovi, který se zastavil, aby pomohl zraněnému u silnice. Přestože byl tento Samaritán „špatnou“ vírou (z židovského hlediska), Ježíš řekl, že Samaritán by měl být milován jako soused, protože byl dobrý člověk. Ve skutečnosti řekl, že člověk, který chce věčný život, by měl být jako tento Samaritán (Lukáš 10:29-37), i když Samaritán nebyl ani křesťan, ani židovský. Ježíš viděl - a vidí - to, co je v srdci člověka, nejen to, do jaké církve patří.

Bible jasně uvádí, že to, jak člověk žije, ne jen to, v co věří, určuje, zda jde do nebe nebo ne. Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká:‚ Pane, Pane ', nevstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebi. “ (Matouš 7:21)

Znovu: „Odmění každého podle svých skutků.“ (Matouš 16:27)

„Ti, kteří udělali dobro,“ říká, „půjdou„ ke vzkříšení života a ti, kteří udělali zlo, ke vzkříšení odsouzení “. (Jan 5:29)

Protože život člověka, nejen jeho víra, určuje jeho věčné množství, Ježíš předpověděl, že mnoho křesťanů nebude spaseno, protože žili zlým životem.

„Mnozí mi v ten den řeknou:‚ Pane, Pane, ne prorokovali jsme ve tvém jménu, vyháněli ve tvém jménu démony a ve tvém jménu jsme udělali mnoho zázraků? ' A pak jim prohlásím: ‚Nikdy jsem tě neznal: odejdi ode mě ty, kdo praktikuje bezpráví! '“ (Matouš 27:22-23, Lukáš 13:25-27)

Jedním z důvodů, proč lze nekřesťana zachránit, je to, že může milovat svého souseda. Každý, kdo skutečně miluje svého souseda, miluje také Krista, i když si to nemusí uvědomit. Ježíš řekl: „Protože jsi sloužil jednomu z těchto mých bratří, udělal jsi mi to.“ (Matouš 25:40)

Víra v Ježíše, bez lásky k sousedovi nemá smysl.

"I když mám veškerou víru, abych mohl odstranit hory, ale nemilovat, nejsem nic." (1. list Korintským 13:2)

Skutečná láska je naproti tomu znamením, že člověk zná Pána ve svém srdci, bez ohledu na náboženství, které vyznává navenek.

"Láska věří všem věcem." (1. list Korintským 13:7)

"Ten, kdo činí dobro, je od Boha, ale ten, kdo činí zlo, Boha neviděl." (3. list Janův 1:11)

„Milujme se navzájem, protože láska je z Boha a každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. Bůh je láska a každý, kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“ (1. list Janův 4:7-11)

Souhrn:

Některé křesťanské církve to učí: Pouze křesťané jsou spaseni.

Co Bible skutečně říká (a co učí Nová křesťanská církev): Dobří lidé ze všech náboženství jsou spaseni.

Některé odkazy z učení Nové křesťanské církve: Nebe a Peklo 318-328, Božská Prozřetelnost 326

Používá se svolením Johna Odhnera, autora tohoto velmi užitečného webu: http://whatthebiblesays.info/Introduction.html

Play Video
The "Big Spiritual Questions" videos are produced by the General Church of the New Jerusalem. Link: newchurch.org

ბიბლია

 

Matouš 26

Სწავლა

   

1 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:

2 Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.

3 Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš.

4 A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.

5 Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.

6 Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,

7 Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.

8 A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?

9 Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.

10 A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.

11 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

12 Vylivši zajisté tato mast tuto natělo, ku pohřebu mému to učinila.

13 Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.

14 Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,

15 Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných.

16 A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.

17 Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?

18 On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.

19 I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka.

20 A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.

21 A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.

22 I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?

23 On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.

24 Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.

25 Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi Řekl.

26 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

27 A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.

28 Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.

29 Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého.

30 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.

31 Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.

32 Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.

33 Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.

34 Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

35 Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.

36 Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.

37 A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.

38 Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou.

39 A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš.

40 I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?

41 Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.

42 Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.

43 I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.

44 A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje.

45 Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.

46 Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje.

47 A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu.

48 Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej.

49 A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.

50 I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho.

51 A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho.

52 Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.

53 Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů?

54 Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti?

55 V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.

56 Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.

57 A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli.

58 Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec.

59 Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,

60 I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové,

61 A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti.

62 A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí?

63 Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?

64 Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.

65 Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.

66 Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.

67 Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,

68 Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?

69 Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.

70 On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.

71 A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.

72 A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka.

73 A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí.

74 Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.

75 I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.

   

სვედენბორგის ნაშრომებიდან

 

Nebe a peklo # 318

შეისწავლეთ ეს პასაჟი.

  
/ 603  
  

318. Kapitole 36. Nekřesťané neboli národy mimo církev v nebi.

Obecně panuje názor, že ti, kdo se nenarodili v církvi a nazývají se nekřesťané neboli pohané, nemohou být spaseni, protože nemají Slovo, a nevědí tedy nic o Pánu; a bez Pána není nikdo spasen. Mohlo by však být známo, že i tito lidé bývají spaseni, a to proto, že milosrdenství Pána je univerzální, tedy vztahuje se na každého. Nekřesťané se narodili lidmi právě tak jako lidé v církvi, jichž je poměrně málo. Není to jejich vinou, že nevědí nic o Pánu. Každý s alespoň trochu osvíceným rozumem může vidět, že žádný člověk se nenarodil pro peklo, neboť Pán je Láska sama a Jeho láska si přeje spasit všechny. Proto zařídil, aby všichni lidé měli nějaké náboženství, jehož prostřednictvím by uznávali Božství a vedli vnitřní život. Žít podle náboženství znamená žít vnitřně, neboť tehdy se člověk zaměřuje na Božství; a nakolik se na ně zaměřuje, natolik se nesoustřeďuje na svět, ale vzdaluje se od světa, a tedy i od světského života, který je životem vnějším.

  
/ 603  
  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use this translation on this site.