35. V Nauce o Pánu (č. O Pánu 28) jsem ukázal, že proroci Starého Zákona představovali Pána ve vztahu ke Slovu a byli tak obrazem učení církve ze Slova: proto je nazývali jako „syny člověka”. Z toho plyne, že prostřednictvím všeho, co trpěli a snášeli, představovali násilí páchané Židy na doslovném smyslu Slova. Tak:

proroku Izaiášovi bylo nařízeno složit žíni ze svých beder, zout obuv ze svých nohou a chodit nahý a bosý po tři roky. (Izajáš 20:2-3)

A podobně:

prorok Ezechiel dostal příkaz oholit břitvou svou hlavu i bradu, třetinu spálit ohněm uprostřed města, okolo druhé třetiny posekat mečem, poslední třetinu rozptýlit ve větru: něco málo z toho zavázat do křídel svých, a i z těch ještě vzít a uvrhnout doprostřed ohně a spálit je. (Ezechiel 5:1-4)

Jelikož „proroci” představovali Slovo a předznamenávali tak učení církve ze Slova, jak bylo řečeno výše, a protože hlava znamená moudrost ze Slova, tedy vlasy a vousy znamenají poslední stupeň pravdy. Tento jejich význam je také důvodem, proč oholit se nebo být viděn s lysinou znamenalo veliký zármutek nebo také velkou hanbu. Z tohoto a žádného jiného důvodu si prorok oholil vlasy na hlavě a vousy, aby tak mohl znázornit stav židovské církve vzhledem ke Slovu. Z tohoto a žádného jiného důvodu čtyřicet a dvě děti, které se Elíšovi posmívaly jako lysému, roztrhaly medvědice (2. Král 2:23, 2), neboť jak již bylo řečeno, prorok představoval Slovo a lysost označovala Slovo bez jeho posledního smyslu. V jedné z dalších kapitol (č. 49) uvidíme, že nazareové představovali Pána vzhledem ke Slovu v jeho poslední mezi: proto pro ně platil příkaz, aby si nechali vlasy růst a nestříhali ani jediný z nich. Navíc výraz nazareus v hebrejském jazyce označuje vlasy na hlavě.

Kněžím bylo přikázáno, aby si na hlavě nedělali lysiny. (3. Mojž 21:10)

Totéž bylo přikázáno pro hlavu domácnosti (3. Mojž 21:5). Proto také pro ně holohlavost znamenala velkou hanbu, jak vysvítá z následujících pasáží:

„Na všech hlavách jeho bude lysina, a každá brada oholena bude” (Izajáš 15:2: Jeremiáše 48:37)

„Na všeliké tváři bude stud, a na všech hlavách jejich lysina.” (Ezechiel 7:18)

„Každá hlava oblezla, a každé rameno odříno jest.” (Ezechiel 29:18)

„Způsobím to, že bude na každých bedrách žíně, a na každé hlavě lysina.” (Ámos 8:10)

„Učiniž sobě lysinu, a ohol se pro syny rozkoší svých: rozšiř lysinu svou jako orlice, nebo stěhují se od tebe.” (Micheáš 1:16)

Učinit sobě lysinu a rozšířit ji zde znamená falšovat pravdu Slova v jeho poslední mezi: neboť je-li tato zfalšována (což způsobili Židé), je celé Slovo zničeno. Poslední stupně Slova jsou totiž jeho podstavci a oporami: každé jednotlivé slovo je skutečným podstavcem a oporou nebeských a duchovních pravd Slova Božího. Protože vlasy označují pravdu v posledních mezích, jeví se v duchovním světě ti, kdo pohrdají Slovem a falšují jeho doslovný smysl, jako lysí: zatímco ti, kteří je mají v úctě a milují, mají bohaté vlasy. O tomto námětu viz dále (č. 49).

28. Synem člověka se rozumí Pán jako Slovo, protože i proroci byli nazýváni syny člověka.

Proroci se nazývali syny člověka, protože zobrazovali Pána jako Slovo; proto také označovali nauku církve ze Slova. V nebi se jmény proroků nerozumí nic jiného; neboť duchovním významem výrazu prorok stejně jako syn člověka je nauka církve ze Slova, a ve vztahu k Pánu Slovo samo.

Že se prorok Daniel nazývá synem člověka, viz Daniel 8:17.

Že se prorok Ezechiel nazývá synem člověka, viz Ezechiel 2:1, 3, 6, 8; 3:1, 3-4, 10, 17, 25; 4:1, 16; 5:1; 6:2; 7:2; 8:5-6, 8, 12-15; 11:2, 4, 15; 12:2-3, 9, 18, 22, 27; 13:2, 17; 14:3, 13; 15:2; 16:2; 17:2; 20:3-4, 27, 46; 21:2, 6, 9, 12, 14, 19, 28; 22:18, 24; 23:2, 36; 24:2, 16, 25; 25:2; 26:2; 27:2; 28:2, 12, 21; 29:2, 18; 30:2, 21; 31:2; 32:2, 18; 33:2, 7, 10, 12, 24, 30; 34:2; 35:2; 36:1, 17; 37:3, 9, 11, 16; 38:2, 14; 39:1, 17; 40:4; 43:7, 10, 18; 44:5.

Z toho nyní vysvítá, že Pán ve Svém Božském lidství se nazývá Synem Božím, a v souvislosti se Slovem je označován jako Syn člověka.