ბიბლია

 

Ezechiel 37

Სწავლა

   

1 Byla nade mnou ruka Hospodinova, a vyvedl mne Hospodin v duchu, a postavil mne u prostřed údolí, kteréž bylo plné kostí.

2 I provedl mne skrze ně vůkol a vůkol, a aj, bylo jich velmi mnoho v tom údolí, a aj, byly velmi suché.

3 I řekl mi: Synu člověčí, mohly-li by ožiti kosti tyto? I řekl jsem: Panovníče Hospodine, ty víš.

4 V tom řekl mi: Prorokuj o těch kostech a rci jim: Kosti suché, slyšte slovo Hospodinovo.

5 Toto praví Panovník Hospodin kostem těmto: Aj, já uvedu do vás ducha, abyste ožily.

6 A dám na vás žily, a učiním, že zroste na vás maso, a otáhnu vás koží; dám, pravím, do vás ducha, abyste ožily, i zvíte, že já jsem Hospodin.

7 Tedy prorokoval jsem tak, jakž mi rozkázáno bylo. I stal se zvuk, když jsem já prorokoval, a aj, hřmot, když se přibližovaly kosti jedna k druhé.

8 I viděl jsem, a aj, žily a maso na nich se ukázalo, i koží potaženy byly po vrchu, ale ducha žádného nebylo v nich.

9 I řekl mi: Prorokuj k duchu, prorokuj, synu člověčí, a rci duchu: Takto praví Panovník Hospodin: Ode čtyř větrů přiď, duchu, a věj na tyto zmordované, ať oživou.

10 Tedy prorokoval jsem, jakž mi rozkázal. I všel do nich duch, a ožili, a postavili se na nohách svých, zástup velmi veliký.

11 I řekl mi: Synu člověčí, kosti tyto jsou všecken dům Izraelský. Aj, říkají: Uschly kosti naše, a zhynula čáka naše, jižť jest po nás.

12 Protož prorokuj a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj, a uvedu vás do země Izraelské.

13 I zvíte, že já jsem Hospodin, když otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj.

14 A dám Ducha svého do vás, abyste ožili, a osadím vás v zemi vaší, i zvíte, že já Hospodin mluvím i činím, dí Hospodin.

15 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

16 Ty pak synu člověčí, vezmi sobě dřevo jedno, a napiš na něm: Judovi, a synům Izraelským, tovaryšům jeho. Zatím vezma dřevo druhé, napiš na něm: Jozefovi dřevo Efraimovo, a všechněm synům Izraelským, tovaryšům jeho.

17 I spojž je sobě jedno k druhému v jedno dřevo, aby byla jako jedno v ruce tvé.

18 A když mluviti budou k tobě synové lidu tvého, řkouce: Což nám neoznámíš, co ty věci znamenají:

19 Mluv k nim: Takto praví panovník Hospodin: Aj, já vezmu dřevo Jozefovo, kteréž jest v ruce Efraimově, a pokolení Izraelských, tovaryšů jeho, a přiložím je s ním k dřevu Judovu, a učiním je dřevem jedním, i budou jedno v ruce mé.

20 A když budou ta dřeva, na kterýchž jsi psal, v ruce tvé před očima jejich,

21 Tedy mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vezmu syny Izraelské z prostřed národů těch, kamž odešli, a shromáždě je odevšad, uvedu je do země jejich.

22 A učiním je, aby byli národem jedním v té zemi na horách Izraelských, a král jeden bude nad nimi nade všemi králem. A nebudou více dva národové, aniž se již více děliti budou na dvoje království.

23 Aniž se budou poškvrňovati více ukydanými bohy svými, a ohavnostmi svými, ani jakými přestoupeními svými, i vysvobodím je ze všech obydlí jejich, v nichž hřešili, a očistím je. I budou mým lidem, a já budu jejich Bohem.

24 A služebník můj David bude králem nad nimi, a pastýře jednoho všickni míti budou, aby v soudech mých chodili, a ustanovení mých ostříhali, i činili je.

25 I budou bydliti v té zemi, kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi, v níž bydlili otcové vaši. Budou, pravím, v ní bydliti oni i synové jejich, i synové synů jejich až na věky, a David služebník můj knížetem jejich bude na věky.

26 Nadto učiním s nimi smlouvu pokoje; smlouva věčná bude s nimi. A rozsadím je, i rozmnožím je, a postavím svatyni svou u prostřed nich na věky.

27 Bude i příbytek můj mezi nimi, a budu jejich Bohem, a oni budou lidem mým.

28 I zvědí národové, že jsem já Hospodin, jenž posvěcuji Izraele, když bude svatyně má u prostřed nich na věky.

   

სვედენბორგის ნაშრომებიდან

 

Apocalypse Explained # 404

შეისწავლეთ ეს პასაჟი.

  
/ 1232  
  

404. Verse 14. And the heaven departed as a book rolled up, signifies that the spiritual man became closed up. This is evident from the signification of "heaven," as being the church in general and in particular; for the church is the heaven of the Lord on the earth; moreover, the church makes one with heaven by conjunction; therefore when "heaven and earth" are mentioned in the Word, the church internal and external is meant, for the internal of the men of the church is heaven with them, and their external is the world with them; and as "heaven and earth" signify the church internal and external so they signify the internal and external man, or the spiritual and the natural man; for as man in whom is the good of love and of faith is a church, so the church, in general exists from the men in whom the church is. This makes clear why it is that "heaven" here means the internal or spiritual man. It is said "the spiritual man," by which is meant the spiritual mind, which is the higher or interior mind of man, while the lower or exterior mind is called the natural man. The above is evident also from the signification of "departed as a book rolled up," as meaning that it became closed up; for the spiritual mind, which is, as was said, the higher or interior mind with man, is opened by truths applied to life, thus by goods, but it is closed up by falsities applied to life, thus by evils; and the closing up is as the rolling up of the scroll of a book. That this is so was made very clear by the appearances in the spiritual world when the Last Judgment was accomplished; for the mountains and the hills there then appeared sometimes to be rolled up as the scroll of a book is rolled up, and those that were upon them were then rolled down into hell. The cause of this appearance was this: that the interiors of their minds, through which somewhat of light from heaven had before flowed in, were then closed up. What takes place in general with many, takes place with everyone in particular of a like character, for in the spiritual world such as the general is, such is the particular (See in the work on Heaven and Hell 73). By "book" is meant a scroll, because in ancient times there were no types and thus no books like those at the present day, but there were scrolls of parchments; so "books" in Revelation mean scrolls, and "heaven departed as a book rolled up" means as a scroll rolled up; the same as in Isaiah:

All the host of the heavens shall waste away, and the heavens shall be rolled up as a book (Isaiah 34:4).

  
/ 1232  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for their permission to use this translation.

ბიბლია

 

Zechariah 6:1

Სწავლა

       

1 Again I lifted up my eyes, and saw, and behold, four chariots came out from between two mountains; and the mountains were mountains of brass.