'Wilderness' signifies something with little life in it, as described in the internal sense in Luke 1:80 'Wilderness' signifies somewhere there is no good because there is no truth. 'Wilderness,' as in Jeremiah 23:10, signifies the Word when it is adulterated.

(参照: Arcana Coelestia 1927)

14. Když Pán mluvil ke svým učedníkům o naplnění věků (což znamená poslední dobu církve), ke konci svých předpovědí o postupných proměnách stavu církve řekl:

„A hned po ssoužení těch dnů slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy budou padati s nebe, a moci nebeské se budou pohybovati. Tehdáž se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou. Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, i shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, a od končin nebes až do končin jejich.” (Matouše 24:29-31)

Tato slova v duchovním smyslu neznamenají, že slunce a měsíc se zatmí, že hvězdy budou padat z nebe, že se na nebi ukáže znamení Páně a že Pán bude viděn v oblacích spolu s anděly s troubami: každé jednotlivé slovo zde označuje některou duchovní skutečnost církve a týká se toho jejího stavu, o jehož konci byla tato slova řečena. V duchovním smyslu totiž slunce, jež se zatmí, je obrazem Pána, pokud jde o lásku: měsíc, jenž nedá světla svého, je obrazem Pána vzhledem k víře: hvězdy padající z nebe představují znalosti dobra a zla, které podlehly zkáze: znamení Syna člověka na nebi znamená zjevení Božské pravdy: pokolení zemská, kteráž kvíliti budou, představují nedostatek veškeré pravdy náležející víře a veškerého dobra náležejícího lásce: příchod Syna člověka na oblacích nebeských s mocí a slávou znamená Pánovu přítomnost ve Slově a zjevení: oblaka označují doslovný smysl Slova a sláva jeho smysl duchovní: andělé s hlasem velikým trouby zobrazují nebe, z něhož přichází Božská pravda: shromáždit vyvolené ode čtyř větrů, a od končin nebes až do končin jejich znamená novost církve ve věcech lásky a víry. Že zde není míněno zatmění slunce a měsíce, ani pád hvězd na zem, jasně vysvítá u proroků, kteří podobně mluví o stavu církve v čase Pánova příchodu na svět. Tak u Izaiáše:

„Aj, den Hospodinův přichází přísný, a zůřivost a rozpálení hněvu, aby obrátil tu zemi v poušť, a hříšníky její z ní vyhladil. Nebo hvězdy nebeské a planéty jejich nedopustí svítiti světlu svému: zatmí se slunce při vycházení svém, a měsíc nevydá světla svého.” (Izajáš 13:9-12)

U Joela:

„Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest, den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty. (...) Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí lesk svůj.” (Jóel 1:2, 10)

U Ezechiela:

„V tom, když tě zhasím, zakryji nebesa, a zasmušilé učiním hvězdy jejich: slunce mrákotou zastru, a měsíc nebude svítiti světlem svým. Všecka světla jasná na nebesích zasmušilá učiním příčinou tvou, a uvedu tmu na zemi tvou, praví Panovník Hospodin.” (Ezechiel 32:7-8)

Den Hospodinův znamená příchod Páně, který nastal, když už církev nepodržela nic dobrého a pravdivého, ani žádné povědomí o Pánu.