65. Někteří lidé byli vzati do vstupní haly nebe zrovna tehdy, když jsem si četl ve Slově Božím a odtamtud se mnou hovořili. Řekli, že nerozumějí ani jedinému slovu či dokonce písmenu z toho, co čtu, vnímají však to, co tato slova a písmena reprezentují ve vnitřním smyslu. A to je prý tak krásné a tak hluboce to na ně působí, že to nazvali Slávou.

64. Toto je tedy vnitřní smysl Slova Božího, jeho nejvlastnější život. Tento smysl není vůbec patrný z doslovného textu Písma. Ale množství tajemství skrytých uvnitř doslovného textu je tak velké, že ani mnoho knih by nestačilo k tomu, aby mohla být všechna tajemství odhalena. Zde jsme si řekli jen velmi málo, a to pouze to, že vnitřní smysl Bible pojednává o duchovním znovuzrození člověka a že toto znovuzrození začíná u vnějšího člověka a pokračuje směrem k člověku vnitřnímu. Andělé vnímají pouze vnitřní smysl Bible a vůbec nevědí, co je obsaženo v doslovném textu. Dokonce ani neznají přibližný doslovný význam jednotlivých slov - jména zemí, měst, řek a osob, jež se tak často vyskytují v historických a prorockých částech Písma. Mají pouze představu, co tato slova a názvy reprezentují.

Např. Adamem v ráji andělé rozumějí Nejstarší církev, ne však přímo církev, ale víru v Pána té církve. Noe představuje církev, která zůstala u potomků Nejstarší církve a trvala až do doby, kdy žil Abraham. Abrahamem zase vůbec nerozumí jeho osobu, ale spasitelnou víru, kterou reprezentuje. Atd. Vnímají tedy v Bibli věci duchovní a nebeské, a to zcela nezávisle na slovech a jménech.