6. Nyní vše postupně vyložím.
1. Celé Písmo svaté učí, že existuje Bůh a že je jeden, a proto totéž učí i nauky církví v křesťanském světě. Celé Písmo svaté učí, že je Bůh, neboť v nejhlubším nitru Slova není nic než Bůh neboli božská kvalita, jež vychází od Boha. Písmo bylo nadiktováno Bohem a od Boha nemůže vycházet nic jiného než On sám, tedy to, co zveme božstvím. Právě to spočívá v nejhlubším nitru Písma. Avšak v odvozených vrstvách Písma, jež vycházejí z jeho nitra a leží pod ním, je Písmo svaté přizpůsobeno chápavosti andělů a lidí ve světě. I v těchto vrstvách se nachází božství, ale v jiných formách, jež se nazývají nebeskou, duchovní a přírodní božskou kvalitou, která zahaluje Boha. Jaký je sám Bůh v nitru Slova, to nemůže nikdo stvořený spatřit. Když se Mojžíš modlil, aby spatřil slávu Jehovy, On odpověděl, že nikdo nemůže spatřit Boha a žít. [Ex 33:20] V nejhlubším nitru Slova je to podobné - i tam je Bůh ve svém Bytí a ve své vlastní Podstatě.
Přestože niterné božství je zahaleno těmito prvky uzpůsobenými chápání andělů a lidí, prozařuje jimi jako světlo křišťálem. Tato záře se však různí podle stavu mysli, jaký si člověk vytvořil buď z Boha, nebo sám ze sebe. Pro každého, kdo si zformoval stav své mysli z Boha, je Písmo svaté jako zrcadlo, ve kterém vidí Boha, i když každý svým vlastním způsobem. Toto zrcadlo je tvořeno pravdami, které jsme se naučili ze Slova a vstřebali životem podle nich. Prvním závěrem je, že Písmo svaté je plností Boha.
Písmo svaté učí nejen to, že Bůh je, ale i to, že Bůh je jeden. To vysvítá z pravd, které vytvářejí ono zrcadlo, jak jsem se právě zmínil. Tyto pravdy jsou vzájemně propojeny a způsobují, že nemůžeme myslet na Boha jinak než jako na jednoho. Důsledkem je, že každý, jehož rozum vstřebal určitou svatost ze Slova, ví jakoby sám ze sebe, že Bůh je jeden. Považuje přitom za šílené říkat, že existuje více bohů. Andělé nemohou dokonce ani otevřít ústa, aby vyslovili „bohové“, neboť nebeská atmosféra, v níž žijí, tomu brání.
Písmo svaté učí jedinost Boha nejen všeobecně, jak jsme právě popsali, ale na mnoha místech i konkrétním způsobem, například:
Slyš, Izraeli, Jehova je náš Bůh, Jehova je jediný. (Dt 6:4; Mk 12:29)
Jenom u Tebe je Bůh a jiného kromě Mne už není. (Iz 45:14)
Cožpak nejsem Já Jehova? Kromě Mne jiného Boha není. (Iz 45:21)
Já jsem Jehova, tvůj Bůh, a ty nepoznáš jiného Boha kromě Mne. (Oz 13:4)
Toto praví Jehova, Král Izraele: „Já jsem první i poslední, kromě Mne žádného Boha není. “ (Iz 44:6)
V onen den Jehova bude Králem nad celou zemí; v onen den bude Jehova jediný a Jeho jméno jediné. (Za 14:9)
