13. 6. Kdyby neexistoval jeden Bůh, nemohl by být stvořen a udržován vesmír. Jedinost Boha lze vyvodit ze stvoření vesmíru, neboť vesmír je dílo soudržné od začátku do konce jako jeden celek, závislé na jednom Bohu jako tělo na své duši. Vesmír byl stvořen tak, aby Bůh mohl být všudypřítomný, mít všechny jednotlivosti pod svým dohledem a trvale je udržovat v jednotě, tedy zachovávat je. Proto Bůh Jehova říká, že je „první i poslední, začátek i konec, Alfa i Omega“ (viz Izajáš 44:6; Zjevení 1:8,17); a jinde praví, že koná všechno, roztahuje nebesa a rozprostírá zemi svou mocí (Iz 44:24).
Tento obrovský systém zvaný vesmír je dílo soudržné od začátku až do konce jako jediný celek, protože Bůh měl při jeho stvoření na mysli jen jeden cíl, a tím bylo andělské nebe z lidského pokolení. Prostředky k tomuto cíli jsou všechny skutečnosti, které tvoří svět, neboť kdo zamýšlí cíl, ten zamýšlí i prostředky.
Budeme-li tedy pohlížet na svět jako na dílo obsahující prostředky k naplnění uvedeného cíle, můžeme nahlížet na stvořený vesmír jako na jeden soudržný celek; můžeme tak vidět, že tento svět je komplexní strukturou užitečných funkcí uspořádaných k prospěchu lidského pokolení, z něhož vzniká nebe andělů.
Božská láska nemůže mít jiný cíl, než aby lidé zakoušeli věčnou blaženost z její božskosti. Božská moudrost nemůže vytvářet nic jiného než užitky sloužící jako prostředky k naplnění tohoto cíle.
Prozkoumáme-li svět z tohoto univerzálního hlediska, každý moudrý člověk může pochopit, že existuje jeden Stvořitel vesmíru a že Jeho podstatou je láska a moudrost. Není zde proto nic, co by v sobě neskrývalo nějaký užitek pro člověka, ať již přímý, nebo nepřímý. Ovoce země a zvířata nám slouží za potravu a také k odívání.
Jedním z divů je i onen nepatrný hmyz zvaný bourec morušový, který odívá hedvábím a nádherně zdobí ženy i muže, od královen a králů až po služky a sluhy. Podobně i běžné včely poskytují vosk, který skvostně osvěcuje kostely i královské dvory.
Někteří lidé zkoumají jednotlivá fakta o světě bez souvislostí, místo aby na vše nahlíželi obecně jako na řetězec cílů, prostředků a účinků. Další lidé nevidí, že stvoření je výsledkem božské lásky působící prostřednictvím božské moudrosti - nikdo z nich nedokáže nahlédnout, že vesmír je dílem jednoho Boha a že Bůh dlí v jednotlivých užitcích, neboť přebývá v cílech. A přesto každý, kdo má nějaký cíl, se účastní i na prostředcích k jeho dosažení, neboť hluboko uvnitř každého prostředku leží cíl jako síla, která jej pohání a vede.
Někteří lidé nevidí ve vesmíru práci Boha a příbytek jeho lásky a moudrosti, ale vidí v něm práci přírody a příbytek slunečního tepla a světla. Tito lidé uzavírají vyšší oblasti své mysli před Bohem a otevírají její nižší oblasti ďáblu. Postupně tak odkládají své lidství a přijímají charakter divokého zvířete. Nejenom že věří, že lidé jsou jako zvířata, oni se opravdu stávají jim podobnými. Stávají se prohnanými jako lišky, divokými jako vlci, záludnými jako pardálové, zuřivými jako tygři, nebo podobnými krokodýlům, hadům, výrům či sovám, každý podle svého založení. Takoví lidé v duchovním světě skutečně zdálky vypadají jako tato divoká zvířata, neboť v tuto podobu se formuje jejich láska ke zlu.
