Novokřesťanské studium Bible

Bible

 

Matteus 13

Studie

   

1 Samme dag gikk Jesus ut av huset og satte sig ved sjøen,

2 og meget folk samlet sig om ham, så at han gikk ut i en båt og satte sig der; og alt folket stod på stranden.

3 Og han talte meget til dem i lignelser og sa: Se, en såmann gikk ut for å så,

4 og da han sådde, falt noget ved veien; og fuglene kom og åt det op.

5 Og noget falt på stengrunn, hvor det ikke hadde meget jord; og det kom snart op, fordi det ikke hadde dyp jord;

6 men da solen gikk op, blev det avsvidd, og da det ikke hadde rot, visnet det.

7 Og noget falt blandt torner, og tornene skjøt op og kvalte det.

8 Og noget falt i god jord; og det bar frukt, noget hundre fold, og noget seksti fold, og noget tretti fold.

9 Den som har ører, han høre!

10 Og disiplene gikk til ham og sa: hvorfor taler du til dem i lignelser?

11 Han svarte og sa til dem: Fordi eder er det gitt å få vite himlenes rikes hemmeligheter; men dem er det ikke gitt.

12 For den som har, ham skal gis, og han skal ha overflod; men den som ikke har, fra ham skal endog tas det han har.

13 Derfor taler jeg til dem i lignelser, fordi de ser og dog ikke ser, og fordi de hører og dog ikke hører og ikke forstår.

14 Og på dem opfylles Esaias' spådom, som sier: I skal høre og høre og ikke forstå, og se og se og ikke skjelne;

15 for dette folks hjerte er sløvet, og med ørene hører de tungt, og sine øine lukker de, forat de ikke skal se med øinene og høre med ørene og forstå med hjertet og omvende sig, så jeg kunde få læge dem.

16 Men salige er eders øine fordi de ser, og eders ører fordi de hører.

17 For sannelig sier jeg eder: Mange profeter og rettferdige har attrådd å se det I ser, og har ikke fått se det, og å høre det I hører, og har ikke fått høre det.

18 Så hør da I lignelsen om såmannen:

19 Hver gang nogen hører ordet om riket og ikke forstår det, kommer den onde og røver det som er sådd i hans hjerte; dette er den som blev sådd ved veien.

20 Men den som blev sådd på stengrunn, det er den som hører ordet og straks tar imot det med glede;

21 men han har ikke rot i sig, og holder bare ut til en tid; blir det trengsel eller forfølgelse for ordets skyld, da tar han straks anstøt.

22 Men den som blev sådd blandt torner, det er den som hører ordet, og verdens bekymring og rikdommens forførelse kveler ordet, og det blir uten frukt.

23 Men den som blev sådd i den gode jord, det er den som hører ordet og forstår det; han bærer frukt, og en gir hundre fold, en seksti fold, en tretti fold.

24 En annen lignelse fremsatte han for dem og sa: Himlenes rike er å ligne med en mann som hadde sådd god sæd i sin aker;

25 men mens folkene sov, kom hans fiende og sådde ugress blandt hveten, og gikk så bort.

26 Men da strået skjøt op og satte aks, da kom også ugresset til syne.

27 Da gikk husbondens tjenere til ham og sa: Herre! sådde du ikke god sæd i din aker? hvorfra kommer det da ugress i den?

28 Han sa til dem: Det har en fiende gjort. Da sa tjenerne til ham: Vil du da vi skal gå og sanke det sammen?

29 Men han sa: Nei, forat I ikke også skal rykke op hveten når I sanker ugresset sammen.

30 La dem begge vokse sammen inntil høsten, og når høsttiden kommer, vil jeg si til høstfolkene: Sank først ugresset sammen og bind det i bunter for å brenne det op; men samle hveten i min lade!

31 En annen lignelse fremsatte han for dem og sa: Himlenes rike er likt et sennepskorn som en mann tok og sådde i sin aker;

32 det er mindre enn alt annet frø; men når det vokser til, er det større enn alle maturter og blir til et tre, så himmelens fugler kommer og bygger rede i dets grener.

33 En annen lignelse sa han dem: Himlenes rike er likt en surdeig som en kvinne tok og skjulte i tre skjepper mel, til det blev syret alt sammen.

34 Alt dette talte Jesus i lignelser til folket, og uten lignelser talte han ikke noget til dem,

35 forat det skulde opfylles som er talt ved profeten, som sier: Jeg vil oplate min munn i lignelser, jeg vil utsi det som har vært skjult fra verdens grunnvoll blev lagt.

36 Derefter lot han folket fare og gikk inn i huset. Og hans disipler gikk til ham og sa: Tyd oss lignelsen om ugresset i akeren!

37 Han svarte og sa: Den som sår den gode sæd, er Menneskesønnen.

38 Akeren er verden; den gode sæd, det er rikets barn; men ugresset er den ondes barn;

39 fienden som sådde det, er djevelen; høsten er verdens ende; høstfolkene er englene.

40 Likesom da ugresset sankes og brennes op med ild, således skal det gå til ved verdens ende:

41 Menneskesønnen skal utsende sine engler, og de skal sanke ut av hans rike alt det som volder anstøt, og dem som gjør urett,

42 og de skal kaste dem i ildovnen; der skal være gråt og tenners gnidsel.

43 Da skal de rettferdige skinne som solen i sin Faders rike. Den som har ører, han høre!

44 Himlenes rike er likt en skatt som var gjemt i en aker, og som en mann fant og skjulte, og i sin glede gikk han bort og solgte alt det han hadde, og kjøpte akeren.

45 Atter er himlenes rike likt en kjøpmann som søkte efter gode perler,

46 og da han fant en kostelig perle, gikk han bort og solgte alt det han hadde, og kjøpte den.

47 Atter er himlenes rike likt en not som kastes i havet og samler fisk av alle slags;

48 når den er blitt full, drar de den på land og setter sig ned og samler de gode sammen i kar, men de råtne kaster de bort.

49 Således skal det gå til ved verdens ende: Englene skal gå ut og skille de onde fra de rettferdige

50 og kaste dem i ildovnen; der skal være gråt og tenners gnidsel.

51 Har I forstått alt dette? De sier til ham: Ja.

52 Da sa han til dem: Derfor er enhver skriftlærd som er oplært for himlenes rike, lik en husbond som bærer frem nytt og gammelt av det han har.

53 Og det skjedde da Jesus hadde endt disse lignelser, da drog han bort derfra.

54 Og han kom til sitt hjemsted og lærte dem i deres synagoge, så de blev slått av forundring og sa: Hvorfra har denne mann slik visdom og slike kraftige gjerninger?

55 Er ikke dette tømmermannens sønn? heter ikke hans mor Maria, og hans brødre Jakob og Josef og Simon og Judas?

56 Og hans søstre, er de ikke alle her hos oss? Hvorfra har han da alt dette?

57 Og de tok anstøt av ham. Men Jesus sa til dem: En profet blir ikke foraktet annensteds enn på sitt hjemsted og i sitt hus.

58 Og han gjorde ikke mange kraftige gjerninger der, for deres vantros skyld.

   

Komentář

 

Zkoumání významu Matouše 13

Napsal(a) Ray and Star Silverman (strojově přeloženo do čeština)
The Sower, by Vincent van Gogh

Kapitola 13.

Podobenství o znovuzrození

1. Téhož dne Ježíš vyšel z domu a posadil se u moře.

2. Shromáždilo se k němu mnoho zástupů, takže vstoupil na loď a posadil se; a všechny zástupy stály na břehu.

Tato epizoda začíná slovy: "Téhož dne" (Matouš 13:1). Stále je sobota a Ježíš je stále činný; tentokrát však místo toho, aby uzdravoval zástupy, jim káže: "A shromáždily se k němu velké zástupy, takže vstoupil do člunu a posadil se; a celý zástup stál na břehu" (Matouš 13:2).

Předchozí díl se z duchovního hlediska týkal významu regenerace. V této další epizodě Ježíš vypráví sedm podobenství, která popisují proces, který nazval "znamením proroka Jonáše". Sedm podobenství popisuje jediný skutečný zázrak, o který bychom měli usilovat - zázrak regenerace. Tento zázrak můžeme pochopit a zároveň se na něm podílet, neboť se jedná o zázrak, díky němuž se z přirozených bytostí měníme v bytosti duchovní.

Podrobnosti tohoto zázraku Ježíš odhaluje v sedmi plynule navazujících podobenstvích o tomto procesu. 1

Rozsévač: První podobenství o znovuzrození

3. A mluvil k nim mnoho [věcí] v podobenstvích: "Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval;

4. A když rozséval, některá [semena] skutečně padla podél cesty a přiletěli ptáci a sežrali je.

5. A jiná [semena] padla na skalnatá [místa], kde neměl mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hloubku země;

6. A když vyšlo slunce, bylo spáleno, a protože nemělo kořen, uschlo.

7. A jiné padly mezi trní a trní vyrostlo a udusilo je.

8. Jiné však padly na dobrou zem a přinesly ovoce, některé sto, jiné šedesát a jiné třicet.

9. Kdo má uši k slyšení, ať slyší."

10. "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" zeptali se ho učedníci.

11. On jim odpověděl: "Protože vám je dáno poznat tajemství nebeského království, ale jim to není dáno.

12. Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude mít hojnost, ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

13. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidíce nevidí a slyšíce neslyší a nerozumějí.

14. A na nich se naplňuje proroctví Izaiáše, který říká: 'Slyšením uslyšíte, a nepochopíte, pohledem se podíváte, a neuvidíte.

15. Neboť srdce tohoto lidu zhrublo a [svýma] ušima těžce slyší a oči mají zavřené, aby [kdykoli] neviděli očima a neslyšeli ušima a nechápali srdcem a neobrátili se a já je neuzdravil.

16. Ale šťastné [jsou] vaše oči, protože vidí, a vaše uši, protože slyší.

17. Neboť amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví [muži] toužili vidět, na co hledíte, a neviděli, a slyšet, co slyšíte, a neslyšeli.

18. Slyšte tedy podobenství o rozsévači.

19. Když někdo slyší slovo o království a nerozumí mu, přijde zlý [člověk] a chopí se toho, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, kdo byl zaset na cestě.

20. A to, co bylo zaseto na skalnatých [místech], je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá.

21. A ten nemá kořeny v sobě, ale je dočasný, a když přijde trápení nebo pronásledování kvůli Slovu, hned se potácí.

22. A to, co je zaseto mezi trním, je ten, kdo slyší Slovo; a úzkosti tohoto věku a klam bohatství Slovo udusí a ono se stane neplodným. 23. A kdo slyší Slovo, je ten, kdo slyší Slovo, a ten, kdo slyší Slovo, je ten, kdo slyší Slovo.

23. A to, co je zaseto na dobré zemi, je ten, kdo slyší Slovo a rozumí, ten také nese ovoce a přináší, někdo sto, někdo šedesát a někdo třicet."

Proces regenerace začíná stejným způsobem, jakým začíná život: semeno je zaseto do úrodné půdy. Jak říká Ježíš: "Hle, rozsévač vyšel rozsévat" (Matouš 13:1). Rozsévač, který jde rozsévat, je Bůh a semena, která rozsévá, jsou pravdy jeho Slova. Někdy tato semínka padnou na okraj cesty a ptáci je sežerou dříve, než stihnou zakořenit. To se stává, když lidé nerozumějí Slovu. I semínka, která by měla tendenci zakořenit, jsou rychle vyrvána "ptáky" - našimi úlety představivosti, v nichž si vymýšlíme zkreslené, samoúčelné představy o tom, čemu Slovo skutečně učí.

A pak jsou tu semena, která padají na kamenitá místa. Ačkoli je tam malá hloubka země, tato semena rychle zakoření a vyraší. Když však vyjde slunce, snadno se spálí a uschnou. To se dá přirovnat k těm chvílím, kdy zpočátku rozumíme Slovu a jsme nadšeni z nových poznatků. Když však přijdou zkoušky a pokušení, neuneseme žár. Nepřijali jsme si toto nové učení k srdci. A tak, postrádajíce hloubku kořenů, nejsme schopni vydržet žár našich zkoušek. Naše víra vysychá a usychá.

Další semena padají mezi trní. Když trní vyroste, nová rostlina je zadušena a udušena. To představuje dobu, kdy se necháme unést starostmi tohoto světa a hromaděním bohatství. Tyto materialistické starosti se hromadí, až jsme zcela zaujati pozemským životem a málo se staráme o nebe. Starosti světa zadusily možnost začít nový život.

Existují však semena, která padnou na dobrou půdu. Ta představují to, co se stane, když slyšíme Slovo, rozumíme mu a konáme ho. Jsou to semena, která "padla do dobré země a přinesla ovoce" (Matouš 13:8).

Tento jednoduchý příběh, který je často považován za "podobenství všech podobenství", vypráví o prvním kroku v procesu regenerace. "Rozsévač", kterým je Pán, v nás zasévá semena dobra a pravdy. Staráme se o toto semínko, pečujeme o něj a pěstujeme ho? Zaléváme ho pravidelně pravdou? Vystavujeme ho pravidelně hřejivému slunečnímu světlu láskyplných skutků laskavosti? A co je nejdůležitější, přijali jsme ho do dobré půdy pokorného srdce? Pokud ano, udělali jsme první krok na cestě svého duchovního rozvoje.

Pšenice a plevel: Druhé podobenství o obnově

24. Jiné podobenství jim předložil: "Nebeské království se podobá člověku, který na svém poli zasévá dobré semeno.

25. A zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, zasel koukol uprostřed pšenice a odešel [svou cestou].

26. A když stéblo vyklíčilo a přineslo úrodu, objevil se i koukol.

27. Služebníci toho hospodáře k němu přišli a řekli mu: "Pane, copak jsi na svém poli nezasel dobré semeno?" Odkud se tedy vzal koukol?

28. On jim však prohlásil: 'Učinil to člověk, nepřítel! Služebníci mu řekli: 'Chceš tedy, abychom je šli posbírat?

29. On však prohlásil: "Ne, abyste při sběru koukolu nevykořenili spolu s ním i pšenici.

30. Nechte obojí růst společně až do žně a v době žně řeknu žencům: 'Nejprve seberte koukol a svažte ho do snopů, aby shořel, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.''"

Ježíš pak pokračuje ve vyprávění druhého podobenství. Zatímco první podobenství z této série zdůrazňuje zasetí dobrého semene Bohem, toto druhé podobenství zdůrazňuje zasetí zlého semene nepřítelem. Z dobrých semen se urodí pšenice, která bude shromážděna a uložena do stodol; ze zlých semen se urodí koukol, který bude shromážděn a spálen (Matouš 13:24-30). Měli bychom si všimnout, že Ježíš toto podobenství hned nevysvětluje. Na nejjednodušší úrovni by si to ti dobře naladění ze zástupů mohli vyložit tak, že lidé dostávají jak dobrá, tak zlá semena - dobré i špatné myšlenky. Mohli by to také chápat tak, že dobré myšlenky povedou k dobrým výsledkům; špatné myšlenky povedou ke špatným výsledkům.

To by stačilo těm, kteří ještě nejsou schopni většího porozumění, ale učedníci chtějí vědět víc. "Vysvětlete nám podobenství o polním plevelu," říkají (Matouš 13:36). A tak jim Ježíš říká: "Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka" (Matouš 13:37). V té době už v myslích učedníků nemůže být žádný zmatek. Je s nimi už dost dlouho a dost často mluví o "Synu člověka", takže vědí, že mluví o sobě. Ježíš už řekl: "Syn člověka nemá kam hlavu složit" (Matouš 8:20); “Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy" (Matouš 9:6); “Syn člověka přišel jíst a pít, a oni říkají, že vypadá jako žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků" (Matouš 11:19); a pak, což je nejvýmluvnější, "Syn člověka je pánem i soboty" ("Syn člověka je pánem i soboty").Matouš 12:8).

Učedníkům je tedy zcela jasné, že "ten, kdo rozsévá dobré semeno", je Ježíš, božský Kazatel. Je to sám Ježíš, kdo zasévá semena pravdy do lidských srdcí. Pak dodává: "Pole je svět, dobré semeno jsou synové království, ale plevel jsou synové zla. Nepřítelem, který je zasel, je ďábel, žní je konec věku a ženci jsou andělé. Proto jako se koukol sbírá a spaluje v ohni, tak tomu bude i na konci tohoto věku" (Matouš 13:38-40).

Ježíš nyní opět mluví o "Synu člověka": "Syn člověka pošle své anděly a ti shromáždí z jeho království všechno, co pohoršuje, i ty, kdo páchají nezákonnost, a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude nářek a skřípění zubů" (Matouš 13:41-42). Je třeba poznamenat, že v celém evangeliu je Synu člověka připisována stále větší a větší moc. Nejprve nemá "kam hlavu složit", pak má "moc na zemi odpouštět hříchy" a nyní, v této epizodě, má moc i nad anděly: "Syn člověka pošle své anděly." Jedná se o další dramatický krok vpřed, kdy Ježíš postupně odhaluje svou pravou podstatu.

Stejně jako Ježíš postupně odhaluje svou božskou identitu, otevírá postupně i vnitřní význam svého slova. Na této niternější úrovni Ježíš odhaluje úžasné pravdy o procesu regenerace - pravdy, které jsou nezbytné, máme-li podstoupit nevyhnutelné boje s pokušením a být regenerováni.

Když se na tento proces podíváme blíže, je třeba si především všimnout, že dobré semeno - nebeské pravdy - rozsévá pouze Bůh. Do naší mysli však okamžitě vnikají falešné představy, které pramení z našeho vlastního zděděného zla a sobeckých zájmů. To je "nepřítel", který zasévá koukol mezi pšenici. Nyní se nacházíme v "duchovní rovnováze", ve stavu, kdy si můžeme vybrat mezi nebeskými city a pravdivými myšlenkami na jedné straně a sebestřednými zájmy a falešnými myšlenkami na straně druhé.

Je také zajímavé, že nepřítel zasel koukol (zlé touhy a falešné myšlenky), "zatímco oni spali". To je další připomínka, abychom zůstali duchovně bdělí a nedovolili nepříteli vstoupit. Je to výzva k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co může způsobit, že "zaspíme" Pánovu přítomnost v našem životě, a abychom zvýšili svou bdělost a chránili plevel před vniknutím do naší zahrady.

Hořčičné semínko: Třetí podobenství o obnově

31. Jiné podobenství jim předložil: "Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vezme a zaseje na svém poli,

32. Které je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než [bylina] a stane se stromem, takže přilétají nebeské ptactvo a hnízdí v jeho větvích." A tak se stal stromem.

Další podobenství v řadě hovoří o třetím kroku regeneračního procesu. Ježíš říká: "Nebeské království se podobá hořčičnému zrnu, které člověk vzal a zasel na svém poli, které je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než byliny a stane se stromem, takže přilétají nebeští ptáci a hnízdí v jeho větvích." (Matouš 13:31-32). V tomto podobenství Ježíš podává krásný obraz toho, jak se dobré semeno rozmnožuje a dává další a další semena. Dobré myšlenky plodí další dobré myšlenky. Kousek pravdy může mít dlouhý dosah.

V tomto kontextu představuje hořčičné semínko malé množství dobra a pravdy v každém z nás, když začínáme proces duchovního rozvoje. Je považováno za "malé", protože stále věříme, že dobré věci, které si myslíme a děláme, pocházejí z nás samých. Zpočátku nám Bůh dovoluje myslet tímto způsobem, protože to v nás vyvolává náklonnost k poznávání pravdy a konání dobra - i když to může být pro vlastní prospěch. Těší nás pocity zásluh spojené s poznáváním pravdy a konáním dobra. Věříme, že jsme moudří i dobří, a jsme rádi, když si toho lidé všimnou. Tak to prostě v počátečních fázích regenerace bývá. Je to normální a přirozená součást procesu. 2

S přibývajícím dobrem a získáváním pravdy strom stále roste a roste. Postupně se člověka dotýkají stále vyšší a vyšší pravdy a také stále více vnitřních citů: "V jeho větvích hnízdí nebeské ptactvo" (Matouš 13:32). 3

To vše představuje šíření a násobení pravdy a náš další duchovní vývoj. Stoupáme stále výš a výš na stromě, který byl kdysi jen malým hořčičným semínkem. A přesto stále lpíme na přesvědčení, že tyto vyšší pravdy a niternější náklonnosti pocházejí z našeho nitra. Stále je tu něco sebelásky a osobní slávy, co je třeba identifikovat a odstranit. To vede k dalšímu kroku v procesu regenerace.

Kvašený chléb: Čtvrté podobenství o regeneraci Kvasný chléb.

33. Jiné podobenství k nim promluvil: "Království nebeské je podobné kvasu, který žena vzala a schovala do tří sáhů mouky, až všechen zkvasil."

34. To všechno Ježíš mluvil k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim nemluvil,

35. Aby se naplnilo, co prohlásil prorok: "Otevřu svá ústa v podobenstvích, vyleji věci, které byly skryté od založení světa."

36. Když Ježíš opustil zástupy, vešel do domu a jeho učedníci k němu přistoupili se slovy: "Vysvětli nám podobenství o polním plevelu."

37. On jim odpověděl: "Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka;

38. A pole je svět; a to dobré semeno, to jsou synové království, a plevel jsou synové bezbožníků;

39. A nepřítel, který je rozsévá, je ďábel; a sklizeň je dovršení věku; a ženci jsou andělé.

40. Proto jako se sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak tomu bude i při dovršení tohoto věku.

41. Syn člověka vyšle své anděly a ti seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo páchají nepravost,

42. A uvrhne je do ohnivé pece, kde bude pláč a skřípění zubů.

43. Tehdy spravedliví vydají jas jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši k slyšení, ať slyší."

Ježíš nyní uvádí čtvrté podobenství z této série, když říká, že "nebeské království je podobné kvasu, který vzala žena a schovala ho do tří měr mouky, dokud všechen nezkvasil" (Matouš 13:33). Lidé, kteří Ježíšovi naslouchali, nepochopili vše, co tímto krátkým podobenstvím myslel, ale pravděpodobně pochopili obecnou myšlenku - že nebe je místo, kde je stále lépe a lépe. Stejně jako dobré nápady plodí další dobré nápady, dobré věci se stále rozšiřují, jako když teplý chléb kyne.

Na niternější úrovni podobenství o kvašených chlebech hovoří o nutnosti a nevyhnutelnosti pokušení pro všechny, kdo se chtějí nechat obnovit. Pravdu, kterou jsme získali (podobenství o rozsévači, pšenici a koukolu a hořčičném zrnu), musíme vyzkoušet v ohni pokušení, abychom se naučili, že bez Boha nemůžeme nic dělat. To je čtvrtý krok v procesu našeho duchovního rozvoje.

V tomto kontextu "kvas" představuje falešné myšlenky, které útočí na pravé myšlenky, jež jsou u nás od Boha. Když se tyto falešné ideje střetnou s pravdivými, začíná proces kvašení, který je představitelem boje s pokušením, jímž nyní procházíme. V procesu kvašení aktivované kvasinky způsobují uvolňování nepříjemných plynů. To následně způsobuje, že chléb stoupá. Nakonec jsou plyny vypuzeny a zůstane krásný, lahodný bochník kvašeného chleba, připravený ke konzumaci. Droždí v bochníku zůstává, ale postupně se stává méně a méně aktivním. Mezitím však plní důležitou funkci.

Podobně nás boje s pokušením přivádějí k tomu, že vidíme a chápeme, že sami od sebe nemůžeme udělat nic skutečně dobrého. Vlastní zájem, starost o sebe a vlastní vůle musí být zahnány jako nepříjemné plyny a zůstane jen touha konat dobro, protože je dobré, bez potřeby chvály, uznání nebo odměny. Začínáme totiž chápat, že všechno dobro pochází od Boha a nic není od nás samých. To je účelem pokušení, aby nás přivedlo k takové příčetnosti, že upřímně věříme, že si nic nezasloužíme. 4 Egoistické zájmy, které nás poháněly, zejména potřeba být uznán, oceněn, vážen nebo odměněn za to, co děláme, jsou stále méně aktivní, jako kvasnice v kynutém chlebu.

Když se dostaneme do tohoto stavu, jsme připraveni sloužit druhým bez myšlenky na odměnu. To je začátek nového stavu života. Hořčičné semínko, které se stává stromem, jehož větve jsou plné ptáků, je obrazem rozmnožování a násobení pravdy v našem životě - nezbytné a důležité fáze naší regenerace. Ale v podobenství o kvašeném chlebu, kdy chléb roste a stává se plnějším a plnějším, vidíme obraz rostoucí dobroty, kdy se život v lásce a užitečné službě stává naším základním zaměřením. Stejně jako chléb, který živí a podporuje život, se i my stáváme dárci života pro druhé.

A co je nejdůležitější, uznáváme, že nejvyšší myšlenky, které si myslíme, nejniternější city, které cítíme, a dobročinné skutky služby, které konáme, mají svůj původ v Bohu. Protože chápeme, že Bůh působí skrze nás, netoužíme hledat zásluhy za své "dobré skutky". Jsme jako "vzkříšený chléb" - teplý, výživný a připravený poskytnout druhým potravu.

Poklad ukrytý na poli: Páté podobenství o obnově: Kryt v poli.

44. "Nebeské království se zase podobá pokladu ukrytému na poli, který člověk najde, ukryje a z radosti nad ním jde, prodá všechno, co má, a koupí to pole."

V tomto novém životním stavu hledáme ve Slově pravdy, které nám pomohou plněji sloužit druhým. Když hledáme ve Slově s láskou v srdci a s ohledem na užitek života, nacházíme skryté poklady: "Nebeské království se zase podobá pokladu ukrytému na poli, který člověk našel a ukryl, a z radosti nad ním jde, prodá všechno, co má, a koupí to pole" (Matouš 13:44).

Je třeba poznamenat, že muž v podobenství kupuje celé pole: "Z radosti jde, prodá všechno, co má, a koupí to pole."

To se nám stane, když Slovo ožije a my v něm uvidíme vzácný a úžasný poklad, kterým je. Už se nespokojíme s malou částí pole. Náš hlad po pravdě roste přímo úměrně naší touze být užitečným člověkem. V důsledku toho se rádi učíme stále více a více; toužíme po stále větším porozumění celému oboru - nejen jeho části. A přitom stále objevujeme nové poklady - úžasné pravdy, které nám pomohou v procesu regenerace, pravdy, které nám pomohou milovat Boha plněji a sloužit druhým.

Perla velké ceny: Šesté podobenství o regeneraci

45. "Opět se nebeské království podobá člověku, obchodníkovi, který hledá drahé perly;

46. Kterýžto naleznuv jednu velmi drahou perlu, odešel, [a] prodal všecko, což měl, a koupil ji."

Když pokračujeme v hledání Slova, nacházíme ten největší ze všech pokladů; je to jediná perla, nesmírně vzácná, nazývaná "perla nesmírné ceny". Jak je psáno: "Když našel jednu drahocennou perlu, šel, prodal všechno, co měl, a koupil ji" (Matouš 13:45).

Perlou nesmírné ceny je pravé poznání Boha a výchozí bod pro pravé porozumění Božímu slovu. Když poznáme pravou Boží podstatu, každý příběh, každé podobenství - dokonce i každá vteřina v Božím slově - získá nový význam a odhalí nekonečnou Boží lásku a něžné milosrdenství. Tato vzácná perla je zjevením pravé Boží podstaty - božsky lidského Boha, který se stará o každého člověka jako milující rodič o dítě. Toto poznání je tím nejcennějším, co jsme kdy mohli objevit. Proto je mezi všemi poklady, které lze nalézt v Pánově slově, právě tato pravda tou nejcennější ze všech. Proto se jí říká "drahocenná perla". 5

V Pánově slově je samozřejmě mnoho perel moudrosti. Je tam mnoho "pokladů na poli". Perla nesmírné ceny je však největším pokladem ze všech, protože nám ukazuje vnitřní krásu každé jiné perly. Vedeni správným chápáním Boha se učíme, jak "vykopat" vzácné poklady, které ležely skryté v dobré půdě doslovného smyslu slova; přicházíme na to, jak jsou v každém příběhu obsaženy zázraky. Stejně jako dvanáct bran do nebe je zhotoveno z jediné látky - perly -, je pravé poznání Boha branou k pochopení všech ostatních pravd Slova. Jak naše porozumění roste, vidíme, jak spolu všechny ostatní perly souvisejí, jak jsou dokonale uspořádány a jak má každá perla v Božím slově své zvláštní místo. Stejně jako duše uspořádává a organizuje mnoho orgánů, systémů a buněk těla, správné pochopení pravé Boží podstaty odhaluje dokonalý řád Slova. 6

Způsob, jakým vidíme Boha, se tedy stává prubířským kamenem nejen pro způsob, jakým vidíme Slovo, ale také pro způsob, jakým vidíme život. Tendence vidět Boha jako hněvivého a pomstychtivého může příliš snadno vést k ospravedlňování našeho vlastního hněvivého a pomstychtivého chování. Tendence vidět Boha jako přísného a neodpouštějícího, pokud jeho hněv neusmíříme obětmi, může příliš snadno vést k ospravedlňování našich vlastních sklonů k náročnému a neodpouštějícímu chování - pokud nás neusmíří uhlazenými slovy a egoistickými činy. 7

Jakmile však správně pochopíme Boží přirozenost, nenecháme se již svést na scestí učením, které nás vede k přesvědčení, že Bůh je rozhněvaný, hněvivý a nelítostný a že vyžaduje oběť, abychom se mu opět zalíbili. Právě tento druh nesprávného myšlení vedl starověké Izraelity k přesvědčení, že Boží hněv lze utišit pouze lidskou obětí. Představa, že by se nekonečně milující Bůh mohl hněvat nebo dokonce pohlížet na své děti s nelibostí, je pro lidský rozum nepřijatelná. Je to proto, že Bůh je dobrota sama, láska sama, milosrdenství samo a odpuštění samo. Není v jeho přirozenosti, aby se na některé ze svých dětí díval s hněvem, nebo dokonce se svraštělým čelem. Jediné, co žádá, je, abychom dodržovali jeho přikázání a věřili, že nám k tomu dává moc. Tím si otevíráme cestu k přijímání nebeských požehnání, která nám dává k dispozici vždy a v každém okamžiku. 8

Perlou nesmírné ceny je tedy pravé pochopení Boha a Boží lásky k nám. Je to poznání, že náš život pochází přímo od Pána, který nás miluje nepředstavitelnou láskou. Nejenže náš život pochází přímo od Pána; Pán je náš život. Bez Pána v našem životě - konkrétně bez dobroty a pravdy, které od něj přijímáme - bychom neměli vůbec žádný život. Naše srdce by sice dál tlouklo a plíce by dál dýchaly, ale byli bychom duchovně mrtví.

Proto je poznání o Bohu, přesněji řečeno poznání o tom, jak Bůh skrze Ježíše projevil svou lásku k nám, jistě "perlou nesmírné ceny". Jakmile toto neocenitelné poznání získáme, naplní nás vděčnost. Stejně jako kupec v podobenství se staneme dokonale ochotnými prodat vše, co máme; staneme se dokonale ochotnými vzdát se všech sobeckých tužeb a výměnou za to obdržíme plnost Božího života a všechna požehnání, která obsahuje. 9

Dragnet: Sedmé podobenství o regeneraci

47. "Opět se nebeské království podobá nevodu vhozenému do moře a shromažďování všeho druhu;

48. Kterýžto, když se naplnil, vynesli [ho] na břeh, a posadivše se, sebrali dobré do nádob, a špatné vyvrhli.

49. Tak tomu bude při dovršení věku: andělé vyjdou a oddělí zlé od středu spravedlivých,

50. A uvrhnou je do ohnivé pece, kde bude pláč a skřípění zubů."

51. Ježíš se jich ptá: "Pochopili jste to všechno?" "Ano, Pane," řeknou mu.

52. A on jim řekl: "Kvůli tomu je každý zákoník poučený o nebeském království podobný člověku a hospodáři, který ze svého pokladu vydává [věci] nové i staré." A řekl jim: "To je ten, kdo je poučen o nebeském království."

Tím se dostáváme k poslednímu podobenství této série. Ježíš říká: "Opět se nebeské království podobá vlečné síti, která byla vhozena do moře a posbírala od každého druhu něco, a když byla plná, vytáhli ji na břeh; posadili se a dobré věci posbírali do nádob, ale špatné vyhodili. Tak tomu bude i na konci tohoto věku. Andělé vyjdou, oddělí zlé od spravedlivých a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude nářek a skřípění zubů" (Matouš 13:47-50). 10

V tomto sedmém a posledním podobenství popisuje "vlečná síť vhozená do moře" to, co se děje v každém z nás po smrti. Většina z nás je směsicí dobra a zla, pravdy a falše, ušlechtilých tužeb a sobeckých přání. To vše popisuje vlečná síť, která je vhozena do moře a vynesena na břeh, naplněná "něčím od každého druhu". Pokud je však naše srdce na správném místě a pokud upřímně toužíme poznat, co je pravda, a konat, co je správné, nemohou nám naše falešná přesvědčení a mylné touhy způsobit žádnou trvalou škodu. Jemné Boží vedení nekončí smrtí.

Naopak, pokračujeme dál, plně lidsky, ale bez hmotných těl. V závislosti na rozhodnutích, která jsme učinili na zemi, se nadále učíme, rosteme a stáváme se tou nejlepší verzí sebe sama. Andělští instruktoři nás vedou a učí, jak se nadále připravovat na nebe. Pomáhají nám postupně odhodit falešné představy a marné ambice, kterých jsme se drželi (protože jsme nic lepšího nevěděli). A učí nás novým pravdám, které můžeme používat jako nádoby k přijímání Boží dobroty, když se budeme nadále učit více o nebeském životě.

Nakonec dojde ke konečnému oddělení toho, co je v nás dobré, od toho, co je zlé. V té chvíli se zlo a falešné věci oddělí a odstraní daleko od našeho vědomí, zatímco vše, co je v nás dobré a pravdivé, se stane součástí naší základní přirozenosti. To je závěrečná fáze procesu duchovního vývoje. Je to proces, který začíná na zemi a pokračuje po celou věčnost. Ačkoli nikdy nebudeme obnoveni do té míry, abychom mohli říci: "Nyní jsem dokonalý," budeme se stále přibližovat k dokonalosti navždy. 11

Když Ježíš uzavírá tuto sérii podobenství, ptá se svých učedníků: "Pochopili jste to všechno?" (Matouš 13:47). V tuto chvíli stačí jejich prostá a upřímná odpověď. Říkají: "Ano, Pane." Ježíš se na jejich odpověď neptá ani je nezkoumá, jak tomu rozumějí. Místo toho k nim mluví, jako by nyní byli dobře poučenými zákoníky, a říká: "Každý zákoník poučený o nebeském království je jako člověk a hospodář, který ze svého pokladu vydává věci nové i staré" (Matouš 13:52).

Bibličtí badatelé se většinou shodují, že se jedná o hebrejská písma ("stará") a Ježíšovo učení ("nové"). Mohlo by se však také jednat o literu Písma ("starou") a ducha Písma, který je stále nový, protože Pán zjevuje stále více vnitřních pravd. Když nové a staré vnímáme jako jedno, obsahuje toto učení neuvěřitelnou moc - moc, která je nám dána, aby nás vedla, chránila a žehnala nám, když budeme věčně růst a vyvíjet se. 12

"Kde vzal tento muž tolik moudrosti?"

53. Když Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtud.

54. A přišed do své vlasti, učil je v jejich synagoze, takže se divili a říkali: "Odkud má tento [člověk] tuto moudrost a [tyto] schopnosti?

55. Není to snad syn tesařův? Což se jeho matka nejmenuje Marie? A jeho bratři Jakub, Jozes, Šimon a Jidáš?

56. A jeho sestry, nejsou snad všechny s námi?" Odkud tedy má tento [Člověk] všechny tyto věci?

57. A ony se na něm pohoršovaly, ale Ježíš jim řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě." 58.

58. A pro jejich nevíru tam nevykonal mnoho [skutků] moci.

Když Ježíš vyprávěl sedm podobenství o obnově, mluvil k vnímavému publiku. V dalším díle se však situace mění. Vrací se domů do Nazareta, aby se konfrontoval s publikem, které je mnohem méně vnímavé. Ve skutečnosti jsou pochybovační, skeptičtí, dokonce nepřátelští.

Dějištěm je synagoga v jeho vlastní zemi. Vstoupil do synagogy, aby je poučil, ale oni nejsou jeho učení přístupní. Nevidí nic z Jeho božství a nedokážou si představit, že Jeho moudrost a moc pochází z nebe. Namísto toho,

říkají: "Odkud má tento člověk takovou moudrost a takové mocné skutky?". (Matouš 13:54). Jejich otázka není položena ve stavu uctivé bázně. Spíše je vyslovena pohrdavě, neboť čteme, že jsou "uraženi" (Matouš 13:57). Stále ho vidí jako syna tesaře, syna Marie a jednoho z pěti bratrů.

Kontrast mezi vnímavostí učedníků s jejich prostým "Ano, Pane" a odmítnutím v Nazaretě je nápadný. V jedné z předchozích epizod Ježíš náboženským vůdcům řekl, že v jejich středu je "prorok větší než Jonáš" a také muž moudrosti "větší než Šalomoun" (Matouš 12:42). Ačkoli je Ježíš skutečně větším prorokem než Jonáš, chápe také, že "prorok není beze cti, leda ve své zemi a ve svém domě" (Matouš 13:57). A proto "tam pro jejich nevíru neučinil mnoho mocných skutků" (Matouš 13:58).

Příběh o Ježíšově odmítnutí v Nazaretu mluví ke každému z nás o tom, jakým způsobem ho můžeme odmítnout i my. V počátcích četby Božího slova nás mohou doslovné příběhy dětsky potěšit, ale možná se nikdy nedostaneme dál, než že je budeme považovat za příběhy pro děti. Nevidíme, že každý příběh Slova je podobenstvím, které se může otevřít do věčnosti, a že Boží slovo je pole plné skrytých pokladů. Můžeme je prostě považovat za knihu pro děti, možná rozkošnou, ale ne božskou. To znamená považovat ji pouze za knihu o "tesařově synovi" a vidět Ježíše pouze jako syna Marie. Tendence vysvětlovat svatost Slova nás ponechává v situaci, kdy z jeho učení nebo z Ježíšova poselství můžeme čerpat jen málo inspirace. A tak v nás Bůh kvůli naší nevíře nemůže konat žádné mocné skutky. 13

Poznámky pod čarou:

1. HD 203: "Veškeré obnovení se děje skrze Pána, skrze pravdy víry a život podle nich."

2. Nebeská tajemství 4145[2]: “Každý člověk, který se obnovuje, je nejprve ve zprostředkovaném dobru, aby mohlo sloužit k uvedení pravých dober a pravd; ale poté, co poslouží tomuto účelu, je toto dobro odděleno a člověk je přiveden k dobru, které proudí bezprostředněji. Tak se obnovovaný člověk zdokonaluje postupně. Například: regenerovaný člověk zpočátku věří, že dobro, které je myšleno a konáno, pochází od něho samého, a proto si zaslouží zásluhy. Je tomu tak proto, že tato osoba ještě neví a nechápe, že dobro může přicházet z nějakého jiného zdroje, ani že to nemůže být jinak, než že osoba má být odměněna, protože bylo vykonáno z ní samé. Pokud by tomu člověk zpočátku nevěřil, nikdy by neudělal žádné dobro. Tímto způsobem jsou však lidé zasvěcováni nejen do náklonnosti ke konání dobra, ale také do poznání týkajícího se dobra a také do poznání týkajícího se zásluh. Když jsou lidé takto uvedeni do náklonnosti ke konání dobra, začnou pak jinak myslet a jinak věřit. Začnou totiž myslet a věřit, že dobro přichází od Pána a že dobrem, které konají ze svého, si nic nezaslouží. Nakonec, když jsou v náklonnosti chtít a konat dobro, zcela odmítají vlastní zásluhy, a dokonce k nim mají odpor, a jsou zasaženi dobrem z dobra. Když je člověk v tomto stavu, dobro do něj přímo proudí."

3. Většina překladů říká "ptáci vzduchu" nebo "ptáci nebe", ale Swedenborg to překládá jako "ptáci nebes", protože to odpovídá vyšším myšlenkám. Řecké slovo překládané jako "vzduch" nebo "nebe" je οὐρανοῦ (ouranou), což lze přeložit jako "vzduch", "nebe" nebo "nebe". Ptáci, kteří létají vysoko nad zemí, mají často bystřejší zrak a širší vidění. Díky svému "ptačímu vidění" často odpovídají lidské schopnosti vyššího myšlení. Viz . Nebeská tajemství 5149[3]: “Pod pojmem "ptáci" se rozumí věci rozumu, jako jsou myšlenky, ideje, úvahy, principy, tedy pravdy nebo nepravdy..... 'Nebeští ptáci', kteří sídlili ve větvích stromu, znamenají pravdy."

4. Nebeská tajemství 2273[2]: “Pokušení, v nichž lidé vítězí, jsou provázena přesvědčením, že všichni ostatní jsou hodnější než oni sami a že člověk je spíše pekelný než nebeský; neboť zatímco v pokušeních se člověku předkládají takové myšlenky, v pokušeních se mu zdá, že je v pekle. Jestliže po pokušeních lidé přicházejí na myšlenky, které jsou s nimi v rozporu... je třeba projít podobnými pokušeními, a někdy i těžšími, dokud lidé nepřijdou do takového duševního zdraví, že se domnívají, že si nic nezasloužili."

5. Pravé křesťanské náboženství 184: “Božská Trojice je jako drahocenná perla, ale když se rozdělí na osoby, je jako perla rozdělená na tři části, která se tím zcela a nenávratně zničí." Viz také Pravé křesťanské náboženství 163: “Tito tři, Otec, Syn a Duch svatý, jsou tři základní složky jednoho Boha. Jsou jedno, jako je jedno naše duše, naše tělo a věci, které děláme."

6. Zjevená Apokalypsa 916: “Poznání Pána je univerzální pro všechny věci učení a odtud pro všechny věci církve; z něj čerpá život a duši veškerá bohoslužba, neboť Pán je vším ve všech nebesích a církvi a odtud ve všech věcech bohoslužby. Důvod, proč uznání a poznání Pána spojuje v jedno všechny poznatky pravdy a dobra ze Slova, spočívá v tom, že existuje spojení všech duchovních pravd, a pokud tomu uvěříš, jejich spojení je podobné spojení všech údů, vnitřností a orgánů těla. Proto jako duše obsahuje všechny tyto věci v jejich uspořádání a spojení ... 'jedinou drahocennou perlou' je uznání a poznání Pána."

7. Pravé křesťanské náboženství 163: “Správná představa o Bohu je v církvi jako svatyně a oltář v chrámu a jako koruna na hlavě a žezlo v ruce krále sedícího na trůnu. Na této nauce závisí celá teologie jako řetěz na svém prvním článku, a pokud tomu uvěříte, místo člověka v nebi je podle jeho představy o Bohu, neboť je to jakýsi prubířský kámen, podle něhož se zkouší zlato a stříbro, tedy povaha dobra a pravdy v člověku."

8. Pravé křesťanské náboženství 56: “Protože Bůh chce jen to, co je dobré, nemůže dělat nic jiného než to, co je dobré..... [Proto] je vidět, jak bloudí ti, kdo si myslí, a ještě více ti, kdo věří, a ještě více ti, kdo učí, že Bůh může kohokoli zatratit, proklít, poslat do pekla, předurčit jakoukoli duši k věčné smrti, pomstít křivdu, rozhněvat se nebo potrestat. Nemůže se ani odvrátit od člověka, ani na něj pohlédnout s přísnou tváří. Tyto a podobné věci jsou v rozporu s Jeho podstatou, a co je v rozporu s Jeho podstatou, je v rozporu s Jeho samotným."

9. Vysvětlená Apokalypsa 1044[3]: “"Jediná drahocenná perla" znamená poznání Pána a Jeho božství. Slova 'prodal všechno, co měl, a koupil ji' znamenají odmítnutí toho, co je vlastní [proprium], aby člověk získal život od Pána."

10. Ježíš mluví "jazykem podobenství". Výraz "ohnivá pec" odkazuje na ohnivý žár sebestřednosti; výraz "skřípění zubů" odkazuje na nepřiměřenou potřebu mít pravdu a na prudké hádky, které z toho plynou. Viz . Nebe a Peklo 573: “Protože pekelný oheň znamená veškerou touhu páchat zlo, která pramení z lásky k sobě samému, znamená tentýž oheň také druh muk, která se vyskytují v peklech. Je to proto, že pohnutky, které z této lásky pramení, jsou nutkání zraňovat lidi, kteří jim neprojevují úctu, respekt a vážnost. V míře, v jaké se zmocní hněv a nenávist a pomstychtivost, které ze hněvu pramení, jsou lidé poháněni k tomu, aby krutě útočili na druhé. Když je tento pud vlastní všem ve společenství, kde neexistují žádné vnější zábrany, žádné obavy ze zákona nebo ze ztráty pověsti, postavení, zisku či života, každý napadá všechny ostatní z čiré zloby..... Tyto činy divokosti a mučení jsou tím, co se rozumí pekelným ohněm, protože jsou výsledkem jejich posedlosti"

11. Úplný a vyčerpávající popis této fáze viz Nebe a peklo, část II: "Svět duchů a stav člověka po smrti", 429-535. V této části knihy Swedenborg popisuje svět duchů jako dočasný příbytek mezi nebem a peklem. Zde mají dobří lidé možnost zbavit se falešných představ, které jim bránily být vším, čím by mohli být. Protože jsou dobří, milují pravdu, a proto je andělští instruktoři snadno připraví na nebe. Zlí lidé naopak veškeré poučení odmítají v domnění, že už vědí, co je nejlepší. Nakonec odloží své pokrytecké masky a stanou se tím, kým skutečně jsou, a zaujmou své místo ve světě, kde si všichni ostatní myslí, že vědí, co je nejlepší - ve světě plném hádek a sporů. V biblickém jazyce se tento neustálý spor a nesoulad nazývá "nářek a skřípění zubů". Není to trest; je to jen to, co si někteří zvolili jako způsob života.

12. DeVerbo 20: "Veškerá svatost Slova je v jeho doslovném smyslu a bez doslovného smyslu není žádná svatost v duchovním smyslu. Bylo by to jako dům bez základů ... jako lidské tělo bez kůže ... jako víno bez nádoby, v níž by bylo..... Veškerá moc Boží pravdy spočívá v doslovném smyslu slova; duchovní smysl bez doslovného smyslu nemá žádnou moc, ale doslovný smysl obsahující duchovní smysl má moc."

13. Když Swedenborg vedl rozhovor s několika ďábly z pekla, zeptal se jich, co si myslí o Desateru. Zde je část tohoto rozhovoru z knihy Manželská láska 521[5]: “Poté jsem hovor stočil k vážnějším věcem a zeptal jsem se, zda někdy uvažovali o tom, že cizoložství je hřích. "Co je to hřích?" odpověděli. "Nevíme, co to je. Zeptal jsem se, zda si někdy vzpomněli, že cizoložství je proti šestému přikázání Desatera. Odpověděli: 'Co je to Desatero? Není to snad katechismus? Co má ta dětská brožurka společného s lidmi, jako jsme my?" "Ne," odpověděl jsem.

Bible

 

Matthew 14:5

Studie

       

5 And when he would have put him to death, he feared the multitude, because they counted him as a prophet.

©2024 New Christian Bible Study Corporation. All rights reserved. Printed from newchristianbiblestudy.org