Joshua Chapter 2: Rahab skrývá izraelské špiony

Kapitola 2 je fascinujícím příběhem prostitutky Rahabové, jejíž dům je na zdi města Jericho. Joshua posílá dva špiony, aby viděli, jaké je Jericho, protože Jericho leží naproti, kde překročí řeku Jordán. Rahab vezme tyto špiony do svého domu a skryje je před královskými posly, kteří přicházejí a žádají, aby předala muže. Rahab říká, že muži byli a odešli a královští poslové odcházejí. Poté řekne mužům ukrytým na střeše, že ví, že Bůh Izraele dá Jericha do rukou Izraele, protože je dodnes zvítězil.

Žádá je o laskavost pro všechny ve své rodině, stejně jako se laskavě skrývala a zachraňovala. Oba špehové jí dávají slib a dovolí jim uniknout kabelem z okna na městské zdi. Muži jí říkají, že jejich slib bude neplatný, pokud nezavěsí šarlatovou šňůru do jejího okna a nepřivede celou její rodinu do svého domu. Rahab souhlasí, a muži utekli a vrátili se k Jozue, řekli mu všechno a řekli, že Bůh jim dal město.

V tomto velmi grafickém příběhu existuje několik bohatých a důležitých duchovních významů. Nejprve bychom si měli uvědomit, že špehové zřejmě nechodí nikde jinde v Jerichu než do Rahabu! Jde o to, že to nemusí, protože Rahabova prostituce - prodej jejího těla za účelem potěšení - představuje kvalitu celého města Jericho, které stojí téměř přímo naproti, kde Izrael překročí Jordán. Musí a bude přijato (Nauka o životě pro Nový Jeruzalém 46).

V tomto příběhu Jericho znamená smyslný život, který přichází do hry, když se vše, co víme o Boží pravdě, zvrací a odmítá jako nic (Nebeská tajemství 2973[6]). Žádná pravda, žádné hodnoty, žádné svědomí, nic! Proto příběh zahrnuje prostitutku Rahab, protože zobrazuje tuto úroveň života.

Rahab se však vidí za to, co je a za to, co je jejím městem, a ví, že s příchodem Boha Izraelitů pro Jericha není budoucnost. Věří, že budoucnost leží na Izraeli a jejich Bohu.

V tomto příběhu máme tedy hříšnou ženu, jejíž mysl, srdce a činy se obracejí k pokání a dokonce k opravdovému uctívání a uznání Boha. Pro nás je to obrázek našeho neduchovního nebo přirozeného života, který je uspokojivý, hédonistický, hledající potěšení a oportunistický. Ale doufejme, že pro nás je to také obrázek našeho přání a našeho úmyslu věřit v Boha a následovat ho (Nebeská tajemství 5639[2]), což nás stejně jako u Rahabu nakonec zachrání před námi a všechno o nás (celá rodina Rahabů).

Dále bychom se měli podívat na tyto dva muže, kteří mají vyzvednout Jericha, ale kteří jdou do Rahabu.

Možná lepším slovem než „špehovat“ je „espy“, což znamená pozorovat, ale ještě více se velmi dlouho podrobně zabývat situací. Pokud to nasměrujeme na sebe, mluvíme o skutečném sebezkoumání, o pohledu na to, jak jsme byli a co jsme si mysleli, řekli a udělali, nebo ne. Můžeme se správně zkoumat, pouze pokud jsme začali přebírat různé hodnoty a pravdy a dívat se na sebe v jejich světle (Nauka o životě pro Nový Jeruzalém 6).

Existují dva muži, ne jeden, a to proto, že náš duchovní život zahrnuje lásku k tomu, co je pravda, a lásku k tomu, co je dobré (Nebeská tajemství 5194). Když milujeme a chceme žít podle toho, co je pravda, pak se věci, které známe, stanou věcmi, které cítíme a máme z nich radost a děláme je.

Nakonec si povšimněte, jak jsou tito dva muži schováni Rahabem vysoko na střeše, pod jejím sušením lněných stopek. Ve Slově je cokoli vysoko obrazem blíž k Bohu, blíže tomu, co je pravda (Božská Láska a Moudrost 103). Vidíme více vysoko! Len je vlákno, ze kterého lze vyrobit naše duchovní oděvy - znovu tyto pravdy. A lněné semínko poskytuje prádlo, které bylo použito pro roucho velekněze.

870. Holubice zobrazuje pravdy a dobro víry člověka, který má být znovuzrozen, což je zřejmé ze symbolismu holubice v Písmu, obzvláště té holubice, která se objevila nad Ježíšem, když byl křtěn, jak se o tom píše v Matoušově evangeliu:

Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. (Matouš 3:16, Jan 1:32, Lukáš 3:21, Marek 1:10)

Zde holubice nesymbolizuje nic jiného než svatost víry a křest znovuzrození. V Nové církvi, která měla povstat, holubice zobrazuje pravdu a dobro víry, jež lidé obdrží od Pána během procesu znovuzrození.

Podobnou symboliku mají mladé hrdličky nebo holoubata v Židovské církvi. Lidé je přinášeli jako oběti nebo oběti zápalné, o čemž se můžeme dočíst v 3. knize Mojžíšově (1:14 – do konce, 5:7-10, 12:6-8, 14:21-22, 15:14,15,29,30), ve 4. knize Mojžíšově (6:10-11) a v Lukášově evangeliu (2:22-24). Že mají takovouto symboliku, může každý chápat pouze na základě skutečnosti, že něco symbolizovat musí. Jinak by totiž tato slova neměla žádný smysl a nebyla by Božská. Zevnějšek církve je totiž neživotný, je však oživován tím, co je vnitřní, a to, co je vnitřní, pochází od Pána.

III. Že holubice obecně symbolizuje rozumové pojmy víry, je patrné z prorockých knih, např. z Ozeáše 7:11:

A Efraim jest jako holubice hloupá bez srdce; k Egyptskému králi volají, k Assyrskému se utíkají. (Bible kralická)

U stejného proroka o Efraimu (Ozeáš 11:11):

S bázní přilétnou jak ptáče z Egypta, jako holub z asyrské země. (Katolický liturgický překlad)

Efraim zde zobrazuje člověka, který má porozumění, Egypt člověka, jenž má znalosti, a Asýrie člověka, který je racionální. Holubice tady symbolizuje rozumovou stránku víry a tématem je tu znovuzrození duchovní církve.

Žalm 74:19:

(Jahve,) nevydej duši hrdlice své divoké zvěři, ... (překlad Vladimíra Šrámka)

Divoká zvěř zde zobrazuje lidi, kteří nemají účinnou lásku k bližnímu, duše hrdlice symbolizuje život víry. Viz také to, co bylo již řečeno a vysvětleno v č. 40 a 776 o ptácích – že symbolizují záležitosti týkající se porozumění: Neškodní, krásní, čistí a užiteční ptáci zobrazují pravdivé a dobré představy v rozumu, ale draví, oškliví, nečistí a neužiteční ptáci zobrazují opak, tzn. nepravdy a klamy, jako např. krkavec, který je zde opakem hrdlice.