Osea 7
1
Quand’ho voluto guarire Israele, allora s’è scoperta l’iniquità d’Efraim e la malvagità di Samaria; poiché praticano la falsità; il ladro entra, e i briganti scorrazzano fuori.
2
E non dicono in cuor loro che io tengo a mente tutta la loro malvagità. Ora le loro azioni li circondano; esse stanno davanti alla mia faccia.
3
Essi rallegrano il re con la loro malvagità, e i capi con le loro menzogne.
4
Sono tutti degli adulteri; sono come un forno scaldato dal fornaio, che cessa d’attizzare il fuoco dacché ha intriso la pasta finché sia lievitata.
5
Nel giorno del nostro re, i capi si rendon malati a forza di scaldarsi col vino; il re stende la mano ai giullari.
6
Nelle loro insidie, essi rendono il cuor loro simile ad un forno; il loro fornaio dorme tutta la notte, e la mattina il forno arde come un fuoco divampante.
7
Tutti sono ardenti come un forno, e divorano i loro reggitori; tutti i loro re cadono, non ve n’è uno fra loro che gridi a me.
8
Efraim si mescola coi popoli, Efraim è una focaccia non rivoltata.
9
Degli stranieri divorano la sua forza, ed egli non vi pon mente; dei capelli bianche gli appaiono qua e là sul capo, ed egli non vi pon mente.
10
L’orgoglio d’Israele testimonia contro di lui, ma essi non tornano all’Eterno, al loro Dio, e non lo cercano, nonostante tutto questo.
11
Efraim è come una colomba stupida e senza giudizio; essi invocano l’Egitto, vanno in Assiria.
12
Mentre andranno, io stenderò su loro la mia rete; ve li farò cascare, come gli uccelli del cielo; li castigherò, com’è stato annunziato alla loro raunanza.
13
Guai a loro, perché si sono sviati da me! Ruina su loro perché mi si son ribellati! Io li redimerei, ma essi dicon menzogne contro di me.
14
Essi non gridano a me col cuor loro, ma si lamentano sui loro letti; si radunano ansiosi per il grano ed il vino, e si ribellano a me!
15
Io li ho educati, ho fortificato le loro braccia ma essi macchinano del male contro di me.
16
Essi tornano, ma non all’Altissimo; sono diventati come un arco fallace; i loro capi cadranno per la spada, a motivo della rabbia della lor lingua; nel paese d’Egitto si faran beffe di loro.
Betlém
V Bibli existuje silný vztah mezi Efratem a Betlémem; mohou to být dvě různá jména pro stejné město, nebo je možné, že Efrat popisuje okres, který zahrnuje Betlém. V každém případě hrají klíčovou roli v Bibli. Betlém je samozřejmě známý jako Ježíšovo rodiště, ale byl také rodištěm Davida a Benjamina, a tam byla pohřbena Benjaminova matka Rachel.
Důvod je ten, že Efrat a Betlehem (a Benjamin, mimochodem) představují klíčový prvek našeho duchovního zapojení, prvek, který nám umožňuje mít duchovní život.
Na naší nejhlubší úrovni je naše identita, naše lidstvo věcí lásky - to, co milujeme, nás vede k tomu, kdo a čím jsme. Ale ta láska je uvnitř nás zamknutá; není to něco, co můžeme přímo sdílet s ostatními. Abychom ji mohli sdílet, musíme jí dát formu - a dát jí formu znamená, že ji ve skutečnosti proměňujeme v myšlenky, v pravdu. Je pravda, že ji lze sdílet, a pokud budeme mít štěstí, lidé, kteří ji obdrží, budou moci tento proces spustit obráceně, cítit a internalizovat lásku obsaženou v této pravdě.
Tento proces však zahrnuje dva druhy „kvantových skoků“. Láska je vnitřní věc a pravda je vnější věc (nebo jak to tvrdí Swedenborg, láska je nebeská v přírodě a pravda je duchovní v přírodě) a vnitřní věci a vnější věci jsou oddělené, na dvou různých úrovních existence. Vyjádřit lásku jako pravdu vyžaduje zvláštní proces a také přijímat lásku od pravdy. Tam přichází Betlém.
Betlém (a Efrat a Benjamin) představují to, co Swedenborg nazývá „duchem nebeského“. To je místo, kde se nebeský prvek - láska - může tlačit k tomu, aby se dostal do podoby, aby se stal co nejvíce „pravdy“. Je doplněno něčím, co se nazývá „nebeský duchovní“, kde se duchovní prvek - pravda - může stát co možná „láskou“. Prostřednictvím těchto zprostředkovatelů může láska přeskočit mezeru, něco jako nervové impulsy procházející synapsemi nebo jako magnetická pole přitahující dva magnety k sobě. Je to jediný způsob, jak můžeme získat lásku do užitečných forem, a jediný způsob, jak ji sdílet.
To vysvětluje, proč se Joseph nemohl odhalit svým bratřím v Egyptě, dokud s nimi nebyl Benjamin - Joseph představuje nebeské duchovní a pro komunikaci musel být spárován s duchovním nebeským. Také to vysvětluje, proč se Pán musel narodit v Betlémě: Přišel v lidské podobě, aby Jeho dokonalá, nekonečná, božská láska mohla být formulována jako pravda a sdílena s námi. To muselo být provedeno vložením vnitřní, nebeské věci - Jeho lásky - do vnější, duchovní formy - Jeho pravdy. K tomu by mohlo dojít pouze prostřednictvím duchovního nebeského, kterým je Betlém.
(Odkazy: Nebeská tajemství 4584, 4585 [5-6])
