Egypt v Bibli znamená poznání a lásku k poznání. V dobrém smyslu to znamená poznání pravdy od Pána prostřednictvím Bible, ale v přirozeném smyslu to prostě znamená pozemské poznání, které má být uloženo a vlastněno. A ani znalosti z Bible nejsou vždy dobré: Pokud se je učíme s cílem učinit je užitečnými, pak jsou naplněny andělskými nápady. Ale jsou, když se učí jen proto, aby věděli věci, nebo kvůli pověsti toho, že se učili.

Egypt je tedy místem, kam se chodíte učit věci, ale abyste se stali nebeskými, musíte uniknout před sterilním „vědomím“ a cestou do země Kanaán, kde je poznání naplněno vnitřní touhou po dobrém.

Je zajímavé, že když v Egyptě vládl Josef, bylo to útočiště pro jeho otce a bratry. To ukazuje, že když vnitřní mysl člověka vládne v zemi učení, může se naučit mnoho užitečného. Ale nakonec se objevil faraon, který Josefa neznal, a děti Izraele byly zotročeny. Faraon představuje vnější mysl; když to má na starosti, vzrušení a sebepoznání z vědomí může snížit vnitřní mysl na určitý druh otroctví. Mysl - stejně jako Děti Izraele - nakonec z vnějšího vzhledu vytvoří cihly nebo umělé nepravdy.

(Odkazy: Zjevená Apokalypsa 503 [1,3,5]; Nebeská tajemství 1461, 5580)

1461. 'And Abram went down into Egypt to sojourn' means instruction in cognitions from the Word. This is clear from the meaning of 'Egypt' and from the meaning of 'sojourning'. That 'Egypt' means knowledge comprised of cognitions, and 'sojourning' receiving instruction, will be seen in what follows shortly. That the Lord received instruction in childhood as anybody else does is clear from those places in Luke quoted previously at verse 9 in 1457, and also from what has been stated just above concerning the external man, who cannot possibly be made to correspond and accord with the internal man except by means of cognitions. The external man is seated in the body and the senses, and does not receive anything celestial or spiritual unless cognitions are implanted in it as in the soil. Celestial things are able to utilize these as their own recipient vessels, but those cognitions must be from the Word. Cognitions from the Word are such as lie open from the Lord Himself, for the Word itself comes from the Lord by way of heaven, and the Lord's life is present in every single detail of it, though this is not to be seen in the external form. From this it may become clear that in childhood the Lord wished to take in no other cognitions than those of the Word, which, as stated, was laid open to Him from Jehovah Himself, His Father, with whom He was to be united and become one. And that wish was even stronger for the reason that no statement occurs in the Word that does not inmostly have regard to Him and does not in the first place come from Him. For His Human Essence was purely an addition to His Divine Essence which existed from eternity.