Pán Ježíš Kristus a jeho apoštolové

Pán zanechal svým apoštolům pokyny a velké dary. Pokyny jsou uvedeny na několika různých místech, ale dary jsou více rozptýleny, jak ve čtyřech evangeliích, tak v knize Skutků později, jsou dávány, jak je apoštolové potřebovali.

Nejprve o apoštolech... jen pro upřesnění, zde mluvím o „učednících“ jako o všech, kteří je následovali, aby slyšeli Pána, a o „apoštolech“, což znamená dvanáct mužů, které Pán konkrétně naverboval, jak je uvedeno v Matouš 10, Marek 3, a Lukáš 6.

Kdo byli apoštolové? Ze seznamů u Matouše a Marka, které jsou stejné, máme: Šimona (Petra), Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, Ondřeje (Petrův bratr), Filipa, Bartoloměje, Matouše (celník), Tomáše, Jakuba syna z Alfea (stejně jako Matouš, takže jsou také bratři), Tadeáše (také známého jako Libbeus), Šimona Kananejského (také nazývaného Šimon Horlivec) a Jidáše Iškariotského. Bartoloměj je téměř nepochybně jiné jméno pro Nathaniela, viz Jan 1. Seznam v Lukášovi obsahuje dalšího Jidáše, „Jidáše, bratra Jakuba“ a nemá Tadeáše.

Příběhy o tom, jak byli jednotlivě vybráni, se liší, zejména v Janově evangeliu, ale že těchto dvanáct bylo ustanoveno Pánem, je jasné. Zajímavostí je, že – kromě Šimona Kananejského a Jidáše Iškariotského – všichni pocházejí z měst kolem Galilejského moře – a ti dva možná také. Těchto dvanáct má svá jména napsaná na dvanácti základech hradeb svatého města Nový Jeruzalém, v Zjevení Janovo 21:14 ve kterém je také dvanáct bran. Tito muži byli vybráni, aby reprezentovali všechny různé stavy přirozené lidské bytosti, které mohou být vnímavé vůči Pánu. Jsou z Galileje, protože Galilea představuje přirozený stav lidské mysli. Číslo dvanáct ve Slově představuje všechny možné stavy lidstva.

Zde je naznačeno, že všichni lidé, kdekoli, mohou být spaseni nebo znovuzrozeni, pokud budou činit pokání a obrátí se ve svém životě k Pánu. Nikdo není „mimo“ Jeho dosah. Rodíme se přirození, každý je, ale jsme tak utvořeni, že naše mysl může být povznesena k tomu, co je vyšší, nazývané duchovní pro naše pojetí Božské pravdy nebo Nebeské pro naše vnímání Božského dobra. Ale my všichni začínáme v přirozeném stavu a můžeme jít nahoru pouze tím, že budeme naslouchat Pánovu učení v Jeho Slově a následovat Ho, jako to dělali tito apoštolové.

Ne všechny naše přirozené stavy jsou stavy dobra; mohou být sobečtí, panovační a krutí. Ale Pán řekl, že nepřišel „ne spasit spravedlivé, ale volat hříšníky k pokání“. Možná proto povolal Šimona Kananejského a Jidáše. Šimon je málo známý, ale na některých místech ve Slově „Kanaán znamená vnější uctívání bez pravého vnitřního uctívání“. (Vidět Nebeská tajemství 1060). Může s tím Pán pracovat – s vnějším uctíváním, které je vnitřně neplodné? Ano, jako výchozí bod. A dokonce i Jidáš, který tak strašně zradil Pána, jak nám bylo řečeno, činil pokání ze své zrady Pána. (Matouš 27:3-5)

Pánovy pokyny apoštolům

Jsou zde dvě nejobsáhlejší sady pokynů Lukáš 10:1-17 kde je po dvou vysláno sedmdesát učedníků, zjevně do určitého seznamu měst, která Ježíš zamýšlí navštívit, a poté v Matouš 20:1-19 kde je vysláno dvanáct vybraných apoštolů do celého Izraele. Později, jak je zaznamenáno v různých epištolách, jdou apoštolové dále, přes široký kraj.

Základními pokyny bylo kázat, že je blízko nebeské království, že všichni mají být vedeni k pokání ze svých hříchů a že všichni, kdo si přejí, mají být pokřtěni ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Apoštolové si s sebou neměli brát žádné peníze ani oblečení navíc a měli se zcela spoléhat na Pánovu prozřetelnost bez pochyby, že budou vítáni, krmeni a chráněni. Pokud byli vítáni, měli by zůstat a kázat dobrou zprávu o vzkříšeném Pánu a Jeho učení, a pokud nebyli, měli by setřást z nohou prach toho místa a jít na místo, kde byli vítáni. Vidět Matouš 10, 28, Marek 13, 16, Lukáš 9, 10:24.

Pro dvanáctku existuje několik ujištění. Pán jim řekl, aby zůstali v Jeruzalémě, dokud nebude poslán Duch svatý, aby je posílil, a dovnitř Jan 20 kde je shromážděno deset, je řečeno, že na ně dechl a řekl: "Přijměte Ducha svatého." Také ve svém dlouhém rozhovoru s nimi Jan 14, 15, 16) Ujišťuje je, že jeho ukřižování a smrt jsou pro jeho poslání nezbytné a měli by se dokonce radovat, že přichází. Ukazuje jim z Písma, že to vše bylo prorokováno již dávno, (viz Marek 4:34) a že to, co se jim zdá tragédií, je skutečně Jeho oslavení a konec díla, které přišel vykonat. Oni, Jeho dvanáct, jsou ve stejném proudu prozřetelnosti a budou chráněni. "Nebuďte úzkostní," říká jim, "vložím vám do úst, co řeknete, vnesu do vašich vzpomínek události, které budete lidem vyprávět."

Zde je seznam kapitol a veršů v Janovi, kde se takové věci říkají: Jan 14:1-3, 10, 16-18, 26-28, 15:11, 16, 26-27, 16:7, 13-15, 22, 26-27, 33. Nebo si jednoduše přečtěte tři kapitoly a vyberte si své oblíbené.

Je zmíněn úžasný dárek Matouš 10:13, "Ale požehnané jsou vaše oči, že vidí, a požehnané vaše uši, že slyší…“.

V knize Skutků Pán apoštolům názorně ukazuje, že když budou mluvit svým galilejským dialektem, každý posluchač uslyší jejich slova jako svůj vlastní jazyk v uších; ne bláboly, ale Arabům arabština, Řekům řečtina a Římanům latina.

Když Petr začne kázat shromáždění soucitných Židů, mluví jasně a beze strachu a říká, že Ježíš Nazaretský byl Syn Boží a že by ho lidé měli otevřeně uctívat a činit pokání z toho, jak se mohli cítit dříve. Peterův rozhovor Skutky apoštolů 3 a 4 je odvážný a silný. Už žádné schovávání se za zamčenými dveřmi.

Raná historie křesťanské církve ukazuje, jak dobře to všechno fungovalo. Víš co? Apoštolové kázali národům na Blízkém východě před 2000 lety a jejich kázání je stejně aktuální dnes jako tehdy: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Být po ruce nemá nic společného s datem nebo stavem politických dějin ve světě, má to co do činění s vnitřkem vaší mysli. Pán je vám nyní stejně blízko jako tehdy a nikdy se neodvrací, i když bychom se od něj mohli odvrátit. Pamatujte, že řekl: „hle, stojím u dveří a klepu, a pokud někdo uslyší a otevře dveře, hned vejde.“ To se nezměnilo a nikdy nezmění, ale nechává nás na svobodě ignorovat Jeho klepání, pokud si to přejeme. Musíme se rozhodnout, ale On je vždy připraven, pokud se rozhodneme otevřít dveře.