14
υμεις G5210 P-2NP εστε G2075 G5748 V-PXI-2P το G3588 T-NSN φως G5457 N-NSN του G3588 T-GSM κοσμου G2889 N-GSM ου G3756 P
T-N δυναται G1410 G5736 V-PNI-3S πολις G4172 N-NSF κρυβηναι G2928 G5650 V-2APN επανω G1883 ADV ορους G3735 N-GSN κειμενη G2749 G5740 V-PNP-NSF
Napsal(a) Ray and Star Silverman (strojově přeloženo do čeština)
Kapitola 5.
Na vrcholu hory
1. Když uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.
2. Otevřel ústa a učil je: "Učte se!
3. "Šťastní jsou chudí duchem, neboť jejich je nebeské království.
4. Šťastní [jsou] ti, kdo truchlí, neboť oni budou potěšeni.
5. Šťastní [jsou] tiší, neboť oni zdědí zemi.
6. Šťastní [jsou] ti, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť budou nasyceni.
7. Šťastní [jsou] milosrdní, neboť se jim dostane milosrdenství.
8. Šťastní jsou ti, kdo mají čisté srdce, neboť oni uvidí Boha.
9. Šťastní jsou tvůrci pokoje, neboť budou nazváni Božími syny.
10. Šťastní [jsou] ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
11. Šťastní jste, když vám budou kvůli mně vyčítat a pronásledovat [vás] a říkat proti vám všelijaké zlé řeči a lži.
12. Skákejte radostí a jásejte, neboť vaše odměna [je] veliká v nebesích; tak totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi."
Když se začnou shromažďovat zástupy a přicházejí k němu velké zástupy nejen z Galileje, ale i z Dekapole, Jeruzaléma, Judska a z oblastí za Jordánem, Ježíš se rozhodne vystoupit na horu a kázat. Jeho vyučování začíná tímto zásadním učením: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské" (5:1).
Jedním z účelů pokušení je uvědomit si naši duchovní chudobu, abychom se rozhodli v srdci uznat, že vše, co máme, je od Boha. To je jeden z velkých účelů pokušení - připomínat nám, že bez Boha jsme naprosto bezmocní. To je ta část nás, která následuje Ježíše na horu, aby přijala úvodní slova jeho nejslavnější řeči, označované jako "kázání na hoře".
Ježíš začíná slovy: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské" (5:3). To je hlavní myšlenka, která se nese celým kázáním. Do té míry, do jaké uznáváme, že veškerá láska a veškerá moudrost pochází pouze od Boha a nic nepochází od nás samých, můžeme přijímat lásku a moudrost, které k nám neustále proudí od Boha. Právě toto uznání - uznání naší duchovní chudoby - nám přináší nebeské království.
Jsou však chvíle, kdy na tuto zásadní pravdu zapomínáme. A když zapomeneme, že vše dobré a pravdivé pochází pouze od Pána, smutek a utrpení jsou nevyhnutelné. Proto druhé požehnání mluví o tom, jak Bůh nabízí útěchu v době smutku: "Blaze těm, kdo truchlí, neboť oni budou potěšeni." Když se v modlitbě obracíme k Pánu a vzýváme jeho jméno, přichází k nám Utěšitel, obnovuje ztracené pravdy, učí nás novým a naplňuje nás nadějí a útěchou. Když se nám tyto ztracené pravdy znovu vybaví, vzpomeneme si, že bez Boha jsme skutečně "chudí v duchu". Zbaveni arogance, která nás přesvědčuje, že jsme zdrojem pravdy a dobra, zakoušíme pokoru. Zjišťujeme, že jsme příjemní, dobromyslní a ochotní přiznat své chyby. Už netoužíme vyhrát spor nebo se bránit, naše nezkrotná nižší přirozenost ("země") je zkrocená, zklidněná a utlumená. Třetí požehnání popisuje tuto mírnější povahu: "Blahoslavení pokorní, neboť oni zdědí zemi" ("Blahoslavení pokorní, neboť oni zdědí zemi").5:4). 1
Tato první tři požehnání hovoří o vlastnostech lidí, kteří uznávají Boha jako dárce všeho ("chudí duchem"), lidí, kteří touží po útěše pravdy ("truchlící"), a lidí, kteří jsou mírní a zdrženliví ("pokorní"). Lidé, kteří mají takovou povahu, jsou otevřeni požehnáním, která přicházejí od Boha, počínaje touhou sloužit bližnímu. V důsledku toho čtvrté požehnání hovoří nejen o pokoře, tichosti a touze přijímat pravdu, ale také o touze tyto pravdy ve svém životě uskutečňovat. Takoví lidé touží žít spravedlivým životem. Proto čteme: "Blaze těm, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni" (5:6).
Tím se přechází k dalším třem požehnáním. Páté, šesté a sedmé požehnání shrnují skutky lásky, které tvoří spravedlivý život. Když se ve všem obracíme k Bohu, jsme naplněni milosrdenstvím vůči druhým. A nakolik toto milosrdenství uplatňujeme, stáváme se milosrdnějšími. "Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství" (5:7). Když praktikujeme milosrdenství ve všech našich vztazích, naše srdce se očišťuje a umožňuje nám vidět v druhých to dobré - jejich kvality dané Bohem: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha" (5:8)
To vede k sedmému a vrcholnému požehnání: "Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni syny Božími" ("Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni syny Božími").5:9). Nejde jen o stav bytí (pokora, tichost), ale také o stav jednání: Blahoslavení tvůrci pokoje. Ale druh "konání", který se v tomto stavu odehrává, není lidským konáním; je to to, co Bůh koná skrze každého z nás. Proto jsou ti, kdo toto požehnání získají, nazýváni "Božími syny".
Sedm požehnání ve svém pořadí tvoří božskou řadu, která odhaluje proces duchovního rozvoje, začínající poznáním naší duchovní chudoby a končící stavem, v němž se stáváme nástroji, skrze něž Bůh působí, aby do světa vnesl mír.
Existuje však také osmé požehnání: "Blahoslavení jste, když vám budou nadávat a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit všechno zlé kvůli mně" ("Blahoslavení, když vám budou nadávat a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit všechno zlé kvůli mně").5:10). Toto osmé požehnání nám připomíná, že duchovní život je cyklický. Když dosáhneme požehnání spojených s jedním stupněm duchovního vývoje, jsme zároveň připravováni na vstup do vyšších a ještě vyšších stavů duchovního života. Abychom však mohli vstoupit do těchto vyšších stavů, bude třeba odhalit jemnější zlo, bojovat s ním a překonat ho.
Znovu tak začnou zkoušky pokušení, kdy budou méně zjevná zla odhalována jasnějším světlem božské pravdy. Tato zla v nás povstanou a budou se zuřivě bránit, protože budou bojovat o život. Pokud však vytrváme a odmítneme podlehnout racionalizacím a ospravedlněním, které podporují naše sobecké zájmy, čeká nás velké požehnání: "Blahoslavení jste, když vám budou nadávat a pronásledovat vás a lživě proti vám říkat všelijaké zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, neboť velká je vaše odměna v nebi" (5:11-12).
Sedm požehnání, která jsou udělována v božsky uspořádané řadě, dokonale popisuje duchovní vývoj každého člověka. Tato požehnání začínají uznáním, že sami od sebe nemůžeme konat dobro, a postupně směřují k nejvyššímu požehnání, které nám Bůh může udělit: stáváme se Božími syny, lidmi, skrze které Bůh působí, aby na zemi přinesl mír. "Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny." Osmé požehnání nás vrací na začátek cyklu a znovu nám připomíná, že pokušení nám dává příležitost následovat Boha. Není to něco, čeho bychom se měli bát, ale naopak to máme očekávat s radostí. "Radujte se," říká Ježíš, "a jásejte, neboť velká je vaše odměna v nebi."
Konání dobrých skutků
13. "Vy jste sůl země, ale kdyby se sůl stala neslanou, čím bude osolena? Potom už není k ničemu, leda k vyvržení a pošlapání od lidí.
14. Vy jste světlo světa. Město, které je položeno na hoře, nemůže být skryto.
15. Ani lampu nerozsvítí a nedají ji pod krb, ale na svícen, a svítí všem, kdo jsou [v] domě.
16. Tak ať vaše světlo svítí před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce, který [je] v nebesích."
Kázání na hoře poskytuje úžasné poučení. Avšak pouhé poučení bez touhy konat dobré skutky v duchu tohoto poučení je k ničemu. Je jako sůl, která ztratila svou chuť, jako světlo ukryté pod košem. Každá pravda je dána pro užitek. Každé požehnání, které nám Bůh uděluje, se děje proto, abychom mohli více sloužit bližním. A v této službě je pravé požehnání, neboť veškerá nebeská odměna je radost, kterou zakoušíme, když se podílíme na nějaké láskyplné službě bližnímu. 2
Proto božská řada pokračuje těmito slovy: "Ale když sůl ztratí svou chuť, jak se má ochutit? Pak se nehodí k ničemu jinému než k tomu, aby ji lidé vyhodili a pošlapali" (5:13).
Sůl je velmi užitečná jako koření. Sůl, která ztratila svou chuť, je však nepoužitelná. Stejně tak člověk, který nemá touhu konat dobro, je jako sůl bez chuti. Takový člověk je k ničemu. 3 Pravda se musí používat. To je hlavní myšlenka této části kázání. Světlo je dobré, ale musí se používat: "Vy jste světlo světa," říká Ježíš. "Město, které je postaveno na kopci, nemůže být skryto. Ani lampu nerozsvítí a nedají ji pod koš, ale na svícen, a ten svítí všem, kdo jsou v domě" (5:14-15).
Důraz není kladen pouze na učení se pravdě, ale na její prožívání. Ježíš proto svým učedníkům říká: "Ať vaše světlo svítí před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce v nebesích" (5:16).
Duchovní výchova nemá jiný cíl než konání dobrých skutků. A dobré skutky jsou skutečně dobré, jen když je koná Otec skrze nás. Proto tato část kázání obsahuje veledůležitou připomínku, že když druzí vidí naše dobré skutky, veškerá chvála, sláva a čest by měla připadnout Bohu. Jak říká Ježíš: Ať vidí vaše dobré skutky, ale buďte si jisti, že oslavují vašeho Otce v nebesích. Nejde o nás, ale o Boha, který působí skrze nás. 4
Ježíš začíná odhalovat vnitřní smysl Písma
17. "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, ale naplnit.
18. Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ze Zákona ani jeden jód nebo jeden roh, dokud se všechno nestane.
19. Proto každý, kdo by rozvázal jedno z těchto nejmenších přikázání a učil by tak lidi, bude nazván nejmenším v nebeském království; kdo by však [je] plnil a učil, bude nazván velkým v nebeském království.
20. Neboť vám říkám, že pokud vaše spravedlnost nebude větší než [spravedlnost] zákoníků a farizeů, nevejdete do nebeského království.
21. Slyšeli jste, že staří prohlásili: 'Nezabiješ', a kdokoli zavraždí, bude podroben soudu.
22. Já vám však říkám, že každý, kdo se na svého bratra nerozvážně hněvá, bude podroben soudu; a kdo řekne svému bratru: "Raca, bude podroben radě; a kdo řekne: "Ty blázne, bude podroben ohnivé gehenně." 23. Kdo se však na svého bratra nerozvážně hněvá, bude podroben soudu.
23. Jestliže tedy obětuješ svůj dar na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,"
24. Nech tam svůj dar před oltářem a jdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak přijď obětovat svůj dar.
25. Buď rychle dobré vůle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě protivník nevydal soudci a soudce tě nevydal dozorci a ty jsi nebyl uvržen do vězení.
26. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtud, dokud nezaplatíš poslední groš.
27. Slyšeli jste, že bylo starověkým lidem oznámeno: Nesesmilníš.
28. Já vám však říkám, že každý, kdo pohlédne na [jinou] ženu, aby po ní zatoužil, už s ní ve svém srdci zcizoložil.
29. A jestliže tě tvé pravé oko přivede k pohoršení, vyrvi je a zahoď od sebe, neboť je pro tebe vhodné, aby zahynul jeden z tvých údů, a ne [aby] celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.
30. A kdyby tvá pravice způsobila, že klopýtneš, usekni ji a odhoď [ji] od sebe, neboť je pro tebe vhodné, aby zahynul jeden z tvých údů, a ne [aby] celé tvé tělo bylo uvrženo do gehenny. 30. A kdyby se ti stalo, že bys klopýtl, usekni ji a odhoď [ji] od sebe.
31. A bylo vyhlášeno, že kdokoli by propustil svou ženu, ať se s ní rozvede.
32. Já vám však říkám, že kdokoli by propustil svou ženu mimo důvod pohoršení, dopouští se cizoložství; a kdokoli by si propouštěnou vzal, dopouští se cizoložství.
33. Opět jste slyšeli, že bylo starověkým lidem oznámeno: "Nepřísahej falešně, ale odevzdej Hospodinu své přísahy." A tak je tomu i u nás.
34. Já vám však říkám: Nepřísahejte vůbec, ani při nebi, neboť to je Boží trůn;
35. Ani při zemi, neboť je podnoží jeho nohou, ani při Jeruzalému, neboť je to město velkého Krále.
36. Ani při své hlavě nebudeš přísahat, protože ani jeden vlas nemůžeš udělat bílý nebo černý.
37. Ale ať je tvé slovo: ano, ano; ne, ne; a cokoli [je] mimo ně, je ze zlého.
38. Slyšeli jste, že bylo vyhlášeno: Oko za oko a zub za zub.
39. Já však vám říkám: Nestavte se proti zlému, ale kdo tě udeří do pravé lícní kosti, nastav mu i druhou.
40. A [kdyby někdo] chtěl, abys byl souzen a vzal si tvou tuniku, ať si vezme i plášť.
41. A kdo by tě nutil [jít] jednu míli, jdi s ním dvě.
42. Dávej tomu, kdo tě prosí, a neodmítej toho, kdo si chce od tebe vypůjčit.
43. Slyšeli jste, že bylo vyhlášeno: Milovat budeš svého bližního a svého nepřítele budeš nenávidět.
44. Já vám však říkám: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vám ubližují a pronásledují vás,"
Je nepopiratelnou pravdou, že pravdu je třeba uvádět v život. Ale dříve než může být Boží slovo co nejúplněji použito, je třeba mu plně porozumět. Proto nyní Ježíš dává svým učedníkům krátký návod, jak číst Písmo, a začíná tímto zřeknutím se odpovědnosti: "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zničit, ale naplnit" (5:17).
Na jedné straně Ježíš skutečně naplnil Zákon, protože jeho příchod naplnil proroctví hebrejských písem. Ale chystal se také naplnit Zákon tím, že ho naplnil vyšším významem. Chtěl vysvětlit, jak Zákon hovoří nejen o našem vnějším chování, ale také o našich vnitřních postojích; chtěl vysvětlit, jak Zákon hovoří nejen o našem tělesném jednání, ale také o touhách našeho ducha. Tímto způsobem by Ježíš naplnil Zákon duchovním významem. Byl by užitečný nejen pro regulaci vnějšího chování, ale především pro nápravu vnitřního života.
Ježíš začíná přikázáními: "Slyšeli jste, že bylo řečeno těm starým: 'Nezabiješ'... Ale já vám říkám, že kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, bude v nebezpečí soudu." (5:21-22). Podobně odhaluje duchovní význam zákona proti cizoložství: "Slyšeli jste, že bylo řečeno těm starým: 'Nesesmilníš'. Já vám však říkám, že každý, kdo pohlédne na ženu, aby po ní zatoužil, už s ní zcizoložil ve svém srdci" (5:27-28).
Jedná se o nové učení, které však není pro jeho posluchače zcela nepochopitelné. Měly přijít další, hlubší nauky o lidském duchu a cestě do nebe, a bude trvat nějaký čas, než lidé tato vyšší poselství zcela pochopí. Prozatím by však stačilo, kdyby lidem poskytl konkrétní, doslovné příklady, kterým by mohli porozumět - ne abstraktní pravdy, které jsou nad jejich chápání. V tomto ohledu je Ježíš učí, aby se zřekli přísahání (5:33-37), nastavit tvář, když je udeřen (5:39), dávat víc, než je požadováno (5:40), jít dál, než je požadováno (5:42), dávat každému, kdo prosí, a půjčovat každému, kdo si chce půjčit (5:42).
Toto učení by bylo těžké následovat, ale nebylo by těžké mu porozumět. Jsou v nich obsaženy vyšší pravdy o naší reakci, když je naše nejniternější přesvědčení napadáno - nejen na veřejnosti, ale konkrétněji, když nás pronásledují pekelní duchové. V takových chvílích si nesmíme dělat starosti, protože pokud setrváme v pravdě, zůstaneme pod Boží ochranou. 5 Jediné, co může tuto božskou ochranu odvrátit, je naše svobodné rozhodnutí ztotožnit se s podněty naší nižší přirozenosti (arogance a domýšlivost, zášť a hněv, úzkost a strach, bída a zoufalství atd.) - podněty, které přicházejí z pekla. 6
Místo aby Ježíš učil těmto vnitřním pravdám, věnuje jejich pozornost zjevnějším otázkám - například potřebě překonat touhu po pomstě: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Já vám však říkám, abyste se zlému člověku nebránili. Kdo tě však udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou." V tomto případě je třeba, abyste si uvědomili, že je to pravda, a abyste si uvědomili, že je to pravda.
To by se samozřejmě zdálo nemožné a nelogické. Nevyhnutelně by se objevily otázky: "Proč by měl někdo nastavovat tvář útočníkovi?". "A co sebeobrana?" "A co ochrana našich blízkých a naší země?" "Co dobrého může přinést nastavování tváře, zvláště když to vede k tomu, že zlí lidé stále více využívají dobré lidi?". To jsou legitimní otázky a Ježíš by na každou z nich měl odpověď - v pozdější době. 7
Lidé, ke kterým Ježíš mluví, ještě nejsou schopni pochopit hlubší pravdy obsažené v tomto učení. Nejsou připraveni pochopit, že "nastavit tvář" je něco, co děláme vnitřně, když je naše přesvědčení napadáno. Tyto útoky nemusí nutně přicházet prostřednictvím jiných lidí, ale spíše prostřednictvím neviditelných duchovních sil, které se snaží zničit naši víru v Boha a naši důvěru v moc jeho pravdy. Kdykoli tedy vnitřně nastavujeme tvář, praktikujeme vnitřní odpuštění. Víme, že žádná vyřčená, zašeptaná nebo naznačená slova nás nemohou srazit na kolena nebo poškodit naši víru. To nám umožňuje modlit se za své nepřátele, odpouštět jim, a dokonce je milovat. Protože jsme pod Boží ochranou, víme, že zlo nám nemůže způsobit žádnou duchovní újmu. Proto se mu nemusíme bránit.
Na fyzické úrovni však musíme být opatrnější. Lidé mohou způsobit mnoho fyzických škod. Proto nemůžeme a neměli bychom dávat každému, kdo o to požádá, ani půjčovat každému, kdo si chce půjčit. Taková nevybíravá dobročinnost by nás zanechala bez peněz a bez prostředků, abychom mohli konat dobro pro druhé. Stejně tak bychom neměli dovolit zlodějům, podvodníkům a šejdířům, aby nás zneužívali. Kdybychom se nechali takto zneužívat, společnost by byla zničena. Proto je třeba lidi, kteří se přiživují na nevinných obětech, nahlásit, stíhat, a pokud budou shledáni vinnými, náležitě potrestat. Ignorování kriminálního chování nebo podpora zlých úmyslů neprospěje zloduchům, společnosti ani nám. Musíme bránit sebe a své blízké.
Stručně řečeno, sebeobrana není v rozporu s Božím zákonem; není ani špatné bránit svou rodinu a zemi, když je napadena nepřítelem. Bůh po nás nikdy nechce, abychom byli rohožkami. Ve vnější rovině se musíme zlu bránit. Na vnitřní rovině však žádný odpor neexistuje. Místo toho je zde láska, milosrdenství, porozumění, soucit a odpuštění. Právě tyto Bohem dané stavy vědomí nás činí odolnými vůči duchovnímu nebezpečí. V takových stavech nemusíme klást odpor vnitřnímu zlu - neboť Bůh sám odolává zlu, které by nás připravilo o víru a zničilo naše štěstí. 8
Jedná se o niternější lekce, které Ježíš nabídne později. Prozatím je Ježíšovým úkolem udržet jejich mysl u jednoduché a jasné lekce: je třeba naučit se odpouštět: Slyšeli jste, že je řečeno: "Miluj svého bližního a nenáviď svého nepřítele. Já vám však říkám: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás zlomyslně využívají a pronásledují" (5:43-44). Tato doslovná učení by byla znepokojující, obtížná, zdánlivě nemožná k dodržení. Důležitý by však byl boj o ně. Naučilo by je to nejdůležitější lekci ze všech: bez Boha by to nikdy nedokázali.
"Buďte tedy dokonalí"
45. "Abyste byli syny svého Otce, který [je] na nebesích, neboť on dává svému slunci vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
46. Neboť jestliže milujete ty, kdož milují vás, jakou odměnu máte? Což nečiní totéž i celníci?
47. A když pozdravujete jen své bratry, co děláte mimo [ostatní]? Cožpak to nedělají i celníci?
48. Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který [je] v nebesích."
Protože lidé ještě nejsou připraveni porozumět, Ježíš jim zatím nemůže odhalit, že toto učení má vyšší, niternější duchovní význam - význam, který jim bude zjeven později. 9 Nakonec (a v jiném evangeliu) řekne svým učedníkům: "Mám vám ještě mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést." (Jan 16:12). Prozatím se však tato počáteční učení stanou důležitými kroky na cestě k lidské dokonalosti. Stačí, když budou žít podle těchto úvodních nauk.
Proto se Ježíš v tuto chvíli zaměřuje na to, aby je poučil o základech dobročinné služby - aby jim pomohl zdokonalit se v umění dobročinnosti. To bude zahrnovat konání dobrých skutků očištěných od sobeckých pohnutek, které nebudou hledat nic na oplátku. Tyto dobročinné skutky by se navíc neměly omezovat na přátele a sousedy. Od nynějška se mají jejich dobré skutky rozšířit i na nepřátele. Je přece snadné milovat své přátele a dělat pro ně dobré věci. To je přirozené - ne duchovní. Ale aby byli "dokonalí", budou muset milovat i své nepřátele: "Milujte své nepřátele," říká Ježíš, "neboť milujete-li ty, kdo milují vás, jakou máte odměnu?" "Milujte své nepřátele," říká Ježíš.
Ježíš zde mluví o nebeské odměně, o duchovních požitcích, které plynou, když skutečně milujeme druhé - včetně našich nepřátel. "Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který je v nebesích" (5:45-48).
Je třeba poznamenat, že tento verš je často překládán spíše jako zaslíbení než jako příkaz. Místo "Buďte tedy dokonalí" bývá překládán jako "Budete dokonalí" - což není přesně to, na co Ježíš naráží. Důležitá je snaha být dokonalý, nikoli dosažení dokonalosti. Jak učí Swedenborg, ani andělé nikdy nedosáhnou stavu konečné dokonalosti; ani my nemůžeme. Můžeme však vytrvat; můžeme se snažit; můžeme usilovat o to, abychom byli dokonalí, "jako je dokonalý náš Otec v nebesích". 10
Je pravda, že snaha o dokonalost může být obtížná - nejen pro lidi biblických dob, ale i pro nás dnes. Je třeba překonat vlastní zájmy, odložit zášť, zvítězit velkorysostí nad chamtivostí, odpuštěním vytlačit pomstu a láskou zvítězit nad nenávistí. Bez Boha nemůže nikdo ničeho z toho dosáhnout - a "dokonalost" se stává nedosažitelným cílem. Jediný způsob, jak se k němu dostat, je uznat a uznat svou nedokonalost. Teprve pak můžeme s Boží pomocí začít usilovat o stavy větší dokonalosti. Od tohoto okamžiku je zapotřebí pouze ochota přijímat božské pravdy a žít podle nich.
Pokud tak učiníme, nevyhnutelně to povede k bojům s pokušením, v nichž vnitřní zlo povstane, aby se hněvalo a pronásledovalo vše, co k nám proudí od Boha. Tato zla usilují o to, aby nás připravila o náklonnost k poznávání pravdy a konání dobra. Rána do levé tváře představuje pokus vzít nám touhu učit se pravdě a rána do pravé tváře představuje pokus vzít nám touhu konat dobro. 11 Opět bychom se však neměli obávat, ba dokonce ani bránit, protože zlo nemůže ublížit těm, kdo jsou pod Boží ochranou.
To vše je obsaženo v Ježíšově příkazu: "Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec v nebesích." Tak, jak budeme stále více důvěřovat Pánovu vedení - uznávajíce, že On je zdrojem každého láskyplného citu, každé ušlechtilé myšlenky a každého plánovitého činu - budeme neustále zdokonalováni. 12
Poznámky pod čarou:
1. V řeckém originále je slovo "mírný" praos, což znamená "krotký".
2. Nebeská tajemství 8002[7]: “Důvod, proč Pán tolikrát říká, že ti, kdo konají dobro, dostanou odměnu v nebi, je ten, že předtím, než je člověk obnoven, nemůže nemyslet na odměnu. Jakmile je však regenerován, je to jinak. Pak je rozhořčen, pokud si někdo myslí, že koná dobro bližnímu kvůli odměně; cítí totiž potěšení a blaženost z konání dobra, ale ne z odměny. Ve vnitřním smyslu je 'odměna' potěšení patřící k náklonnosti, která provází lásku k bližnímu."
3. Nebeská tajemství 9207: “Pod pojmem "sůl země" rozumí pravdu, která má touhu po dobru, a pod pojmem "sůl bez chuti" rozumí pravdu, která nemá žádnou touhu po dobru. Skutečnost, že taková pravda je bezcenná, je znázorněna představou soli, která se stala bez chuti a již nemá žádný užitek, kromě toho, že ji lidé vyhazují ven a pošlapávají. Mít touhu po dobru znamená mít touhu konat dobro a tím se k dobru připojit."
4. Nauka o životě pro Nový Jeruzalém 29: “Slovo učí, že nikdo nemůže dělat to, co je dobré, sám od sebe, ale že to dělá od Pána. Ježíš řekl: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař..... Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li ve vinném kmeni, tak ani vy nemůžete, nezůstanete-li ve mně (Jan 15:1-6).
5. Nebeská tajemství 9049[4-6]: “Pán říká: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub, ale já vám říkám: Neodporujte zlému, ale kdokoli by vás udeřil do pravé tváře, nastavte mu i druhou....". Kdo nevidí, že tato slova nelze chápat podle smyslu písmene? Vždyť kdo nastaví levou tvář tomu, kdo mu uštědří ránu na pravou tvář? A kdo dá svůj plášť tomu, kdo by mu chtěl vzít kabát? A kdo dá svůj majetek každému, kdo o něj žádá? A kdo se nebude bránit zlu? .... Tématem, o němž se zde pojednává, je duchovní život neboli život víry, nikoliv přirozený život, který je životem světa. Důvodem, proč by se zlu nemělo odporovat, je tedy to, že zlo neškodí těm, kdo jsou v pravdě a dobru, neboť jsou chráněni Pánem.
6. Vysvětlená Apokalypsa 556: “Slova "Neodporujte tomu, kdo je ve zlém" znamenají, že se nemá bojovat ani se mstít; andělé totiž nebojují se zlem, tím méně oplácejí zlo zlem, ale nechávají ho působit, protože jsou chráněni Pánem, a proto jim žádné pekelné zlo nemůže ublížit. Slova: "Kdo tě udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou." znamenají, že pokud někdo chce ublížit vnímání a chápání vnitřní pravdy, může mu to být dovoleno v míře odpovídající vynaloženému úsilí; "tvář" znamená vnímání a chápání vnitřní pravdy, "pravá tvář" náklonnost k ní a následné vnímání a "levá tvář" její chápání..... To dělají andělé, když jsou se zlem, neboť zlo nemůže andělům vzít nic z dobra a pravdy, ale může těm, kteří kvůli tomu hoří nepřátelstvím, nenávistí a pomstou, neboť toto zlo odvrací a odráží ochranu Pána..... To je duchovní smysl těchto slov, v nichž jsou uloženy skryté věci, které byly nyní řečeny a které jsou určeny zejména andělům, kteří vnímají slovo pouze podle jeho duchovního smyslu; jsou určeny také lidem ve světě, kteří jsou v dobru, když se je zlo snaží svést na scestí."
7. Nebe a Peklo 390: “Konat dobro zlému znamená konat zlo dobrému, to není láska k bližnímu. Například soudce, který potrestá zloducha, aby se napravil..., miluje bližního.".
8. Vysvětlená Apokalypsa 695[19]: “Pán odolává a vítězí za člověka v bojích s pokušeními."
9. Pán vždy mluví v souladu s naším chápáním, a přesto jeho slova obsahují a skrývají hlubší pravdy. Viz např, Nebeská tajemství 3857[7]: “Kdyby jim bylo řečeno, že "učedníky" nejsou míněni oni sami, ale všichni, kdo jsou v dobru lásky a víry, a také že v Pánově království nejsou trůny, panovnické úřady ani vláda jako ve světě a že nemohou posoudit ani tu nejmenší věc u jediného člověka, odmítli by toto rčení a opustili by Pána a vrátili by se každý ke svému zaměstnání. Důvodem, proč Pán takto mluvil, bylo, aby přijali vnější pravdy a tím byli uvedeni do pravd vnitřních, neboť v těch vnějších pravdách, o nichž Pán mluvil, byly skryty pravdy vnitřní, které se časem postaví na odiv; a když se postaví na odiv, vnější pravdy se rozptýlí a slouží jen jako předměty nebo prostředky k přemýšlení o pravdách vnitřních."
10. Manželská láska 71: “Žádná lidská ani andělská láska se nikdy nemůže stát zcela čistou, tedy ani láska manželská, ale Pán si v první řadě všímá úmyslu, který vychází z vůle. Proto nakolik má člověk tento úmysl a nakolik v něm vytrvá, natolik je uveden do čistoty a svatosti manželské lásky a postupně v ní postupuje."
11. Nebeská tajemství 9049[8]: “"Udeřit do tváře" znamená zničit pravdu. To je zřejmé z pasáží Slova, kde se mluví o "udeření do tváře". A protože v pravém slova smyslu to znamená zničení pravdy, znamená to v opačném smyslu zničení nepravdy, jako v této pasáži: "Všechny mé nepřátele udeříš do tváře, bezbožníkům vylámeš zuby" (srov.Žalmy 3:7).”
12. Nebeská tajemství 894: Neexistuje žádný určitý časový úsek, kdy by byl někdo natolik obnoven, aby mohl říci: "Nyní jsem dokonalý." Ve skutečnosti u každého existuje neomezený počet stavů zla a nepravdy, a to nejen jednoduchých, ale i rozmanitých a složitých, které je třeba likvidovat tak, aby se neopakovaly. V některých stavech lze jedince označit za dokonalejšího, ale v nesčetných jiných nikoli. Lidé, kteří byli během svého života obnoveni a v jejichž životě byla přítomna víra v Pána a láska k bližnímu, jsou v dalším životě stále zdokonalováni."
695. And to give reward to His 1 servants, the prophets and the saints, signifies heaven to those who are in the truths of doctrine and in a life according to them. This is evident from the signification of "giving reward," as being salvation, and thus heaven; also from the signification of "His servants the prophets," as being those who are in the truths of doctrine, for those are called "servants of the Lord" who are in truths, because truths are serviceable for bringing forth, confirming, and preserving good, and whatever serves good serves the Lord, since every good is from the Lord. Those are called "prophets" who teach doctrine, thus in an abstract sense they signify doctrine. (That those are called "servants of God" who are in truths see above, n. 6, 409; and "prophets" who teach doctrine, and in an abstract sense doctrines, n. 624.) The above is evident also from the signification of "saints" as being those who are in the truths of doctrine from the Word and in a life according to them (See above, n. 204). From this it is clear that "to give reward to His servants, the prophets and saints," signifies heaven to those who are in the truths of doctrine and in a life according to them.
[2] That "reward" signifies salvation, and thus heaven, can be seen without amplification and explanation; but as few know what is properly meant by "reward" it shall be told. "Reward" means properly that delight, blessedness, and happiness that is in the love or affection of good and truth. This love or affection has in itself all joy of heart, which is called heavenly joy, and also heaven; and for the reason that the Lord is in that love or affection, and with the Lord is heaven; consequently such joy, or such delight, blessedness, and happiness, is what is properly meant by the "reward" that those will receive who do good and speak truth from the love or affection of good and truth, thus from the Lord, and in no wise from themselves; and as they do this from the Lord and not from themselves it is not a reward of merit but a reward of grace. This shows that whoever knows what heavenly joy is also knows what reward is. (What heavenly joy is in its essence can be seen in the work on Heaven and Hell 395-414.) This, therefore, is what is meant by the "reward" that those have who are in truths from good. But the "reward" that those have who are in falsities from evil is joy or delight, good fortune, and happiness in the world, but hell after their departure out of the world.
[3] From these few words the signification of "reward" in the following passages can be seen. In Isaiah:
Behold the Lord Jehovih cometh in strength; behold His reward is with Him, and the wages of His work are with 2 Him (Isaiah 40:10).
In the same:
Say to the daughter of Zion, Behold thy salvation cometh, and the wages of His work are with 3 Him (Isaiah 62:11).
And in Revelation:
Behold I come quickly, and My reward is with Me to give to each one as his work shall be (Revelation 22:12).
"Behold the Lord Jehovih cometh in strength," and "Behold thy salvation cometh," and "Behold He cometh quickly," signify the first and second coming of the Lord. "His reward is with Him" signifies heaven and all things belonging to it, as above, since where the Lord is, there heaven is, for heaven is not heaven from the angels there, but from the Lord with the angels. That heaven will be received in the measure of the love and affection of good and truth from the Lord is meant by "the wages of His work are before Him," and by "He will give to each one as his work shall be." No other work is meant by the "work" for which heaven is given as a reward than work from the love or affection of good and truth, for from that must be every work with man from which is heaven. For a work derives its all from love or affection, just as the effect derives its all from the effecting cause, therefore such as the love or affection is, such is the work. Thence it may be clear what is meant by "the work according to which it shall be given to everyone," and what is meant by "the wages of work."
[4] Likewise in Isaiah:
I Jehovah love judgment, I will give the reward of their work in truth, and will make with them a covenant of eternity (Isaiah 61:8).
The "judgment that Jehovah loves" signifies truth in faith, in affection, and in act, for man has judgment from truth, both when he thinks and desires truth, and when he speaks truth and acts according to it; and as this is what is signified by "judgment," therefore it is said "I will give the reward of their work in truth," that is, heaven according to the faith of truth and the affection of it in act; and as from this is conjunction with the Lord, from whom reward comes, therefore it is added, "I will make with them a covenant of eternity," "covenant" signifying in the Word conjunction by love, and "a covenant of eternity" conjunction by the love of good and truth, for that love conjoins, since it is of the Lord Himself and proceeds from Him.
[5] That loving good and truth for the sake of good and truth is reward, for the reason that the Lord and heaven are in that love, can also be seen from the following passages. In Matthew:
Do not ye your alms before men; to be seen by them, for otherwise ye have no reward with your Father who is in the heavens. When thou doest alms sound not a trumpet before thee, as the hypocrites do, in the synagogues and in the streets, that they may have glory from men; verily I say to you they have their reward. But thou, when thou doest alms, let not thy left hand know what thy right hand doeth, that thine alms may be in secret; then thy Father who seeth in secret will reward thee openly. And when thou prayest thou shalt not be as the hypocrites, for they love to pray standing in the synagogues and in the corners of the streets, that they may be seen of men; verily I say unto you, they have their reward; but when thou prayest enter into thy chamber, and shutting thy door pray to thy Father who is in secret; then thy Father who seeth in secret shall reward thee openly (Matthew 6:1-6).
"Alms" in the most general sense signifies every good that man wills and does, and "to pray" signifies in the same sense every truth that man thinks and speaks. Those who do these two things "to be seen," that is, that they may be manifest, do good and speak truth for the sake of self and the world, that is, for the sake of glory, which is the delight of self-love that the world affords. Because delight in glory is the reward of such it is said "they have their reward;" but this delight in glory, which in the world seems to them like heaven, is changed after death into hell. But those who do good and speak truth, not for the sake of self and the world but for the sake of good itself and truth itself, are meant by those who "do alms in secret," and who "pray in secret," for they act and pray from love or affection, thus from the Lord; this, therefore, is loving good and truth for the sake of good and truth; and of such it is said that "the Father in the heavens will reward them openly." Thus "reward" is to be in goods and truths from love or affection, which is the same as being in them from the Lord, since in these is heaven and every blessedness and happiness of heaven.
[6] In Luke:
When thou makest a dinner or a supper call not the rich, lest haply they should call thee in turn; and a recompense be made to thee; but call the poor; then shalt thou be blessed, for they have not wherewith to recompense thee; for it shall be recompensed thee in the resurrection of the dead (Luke 14:12-14).
"To make a dinner and a supper and to call to them" has a similar signification as giving to eat and drink, or bread and wine, namely, doing good to the neighbor, and teaching truth, and being thus consociated in love; so those who do this for the purpose of being recompensed do it not for the sake of good and truth, thus not from the Lord, but for the sake of self and the world, thus from hell; while those who do this not for the purpose of being recompensed, do it for its own sake, that is, for the sake of good and truth, and those who do it for the sake of good and truth do it from good and truth, thus from the Lord, from whom are good and truth with man. The heavenly blessedness that is in such deeds and thence from them is "reward" and is meant by "it shall be recompensed thee in the resurrection of the dead."
[7] In the same:
Rather love your enemies, and do good and lend, hoping for nothing again; then shall your reward be much, and ye shall be sons of the Most High (Luke 6:35).
This has a similar signification as the previous passage, namely, that good is not to be done for the sake of recompense, that is, for the sake of self and the world, thus not for the sake of reputation, glory, honor, and gain, but for the Lord's sake, that is, for the sake of good itself and truth itself which are with such from the Lord, thus in which the Lord is. "To love enemies and do good to them" means here, in the nearest sense, to love the Gentiles and do good to them, which is to be done by teaching them truth and leading them by it to good; for the Jewish nation called their own people brethren and friends, but the Gentiles they called adversaries and enemies. "To lend" signifies to communicate goods and truths of doctrine from the Word; "to hope for nothing again" signifies, not for the sake of anything of self and of the world, but for the sake of good and truth; "then shall your reward be much" signifies that then they shall have heaven with its blessedness and delights; "and ye shall be sons of the Most High" signifies because they do these things not from self but from the Lord; for he who does good and teaches truth from the Lord is the Lord's son, but not he who does good from self, which is what everyone does who looks to honor and gain as his end.
[8] In Matthew:
He that receiveth a prophet in the name of a prophet shall receive a prophet's reward; he that receiveth a righteous man in the name of a righteous man shall receive a righteous man's reward. Whosoever shall give to drink unto one of these little ones a cup of cold [water] only in the name of a disciple, he shall not lose his reward (Matthew 10:41, 42).
How these words of the Lord are to be understood no one can see except from their internal or spiritual sense; for who can know what is meant by "receiving a prophet's reward" and "a righteous man's reward," and by "receiving a prophet and a righteous man in the name of a prophet and a righteous man;" also what is meant by the "reward" that he will receive who "shall give to drink unto one of the little ones a cup of cold [water] only, in the name of a disciple"? Without the internal spiritual sense, who can see that these words mean that everyone shall receive heaven and its joy in the measure of his affection of truth and good, and in the measure of his obedience?
[9] This meaning becomes evident when it is seen that "prophet" means the truth of doctrine, "righteous man" the good of love, and "disciple" the truth and good of the Word and of the church, and that "in their name" means for the sake of these, and according to their quality with those who do and teach them; also that "reward" means heaven, as has been said above, namely, that everyone has heaven in the measure of his affection of truth and good, and according to its quality and quantity; for on these affections all things of heaven are inscribed, since no one can have these affections except from the Lord, for it is the Divine proceeding from the Lord in which and from which is heaven.
[10] "To give to drink unto one of these little ones a cup of cold [water] only in the name of a disciple" means to do good and teach truth from obedience, for "water" signifies the truth in affection, and "cold [water]" truth in obedience, for obedience alone is a natural, not a spiritual, affection, and is therefore comparatively cold; and a "disciple" in whose name or for whose sake it is "given to drink" signifies the truth and good of the Word and of the church. (That "a prophet" signifies the truth of doctrine can be seen above, n. 624); that "a righteous man" signifies the good of love, n. 204; that a "disciple" signifies the truth and good of the Word and of the church, n. 100, 122; and that "name" signifies the quality of a thing and 4 state, n. 102, 135, 148, 676.)
[11] In Mark:
Whosoever shall give you a cup of water to drink in My name, because ye are Christ's, verily I say unto you he shall not lose his reward (Mark 9:41).
This also means that those shall receive the delight of heaven who from affection hear, receive, and teach the truth because truth and the affection of it are from the Lord, thus for the Lord's sake, and accordingly for the truth's sake, since "because ye are Christ's" signifies for the sake of Divine truth proceeding from the Lord. (That "Christ" means the Lord in regard to Divine truth, and thus Divine truth proceeding from the Lord, may be seen above, n. 684, 685.)
[12] In Zechariah:
The foundation of the house of Jehovah of Hosts hath been laid, the temple, that it may be built; for before these days there was no reward of man, nor reward of beast, and to him that went out and to him that came in there was no peace from the adversary. Now the seed of peace, the vine shall give its fruit, and the land shall give its produce, and the heavens shall give their dew (Zechariah 8:9, 10, 12).
This was said of the New Church to be established by the Lord when the old had been laid waste; the New Church that is to be established is signified by "the house of Jehovah of Hosts" whose foundations have been laid, and by "the temple" that was to be built, "the house of Jehovah" signifying the church in respect to good, and "the temple" the church in respect to truth (See above, n. 220). That before this, no one had any spiritual affection of truth and good or any natural affection of truth and good is signified by "before these days there was no reward of man, nor reward of beast;" "man" signifying the spiritual affection of truth, and "beast" the natural affection of good, and "reward" heaven, which those have who are in the affections of truth and good. (That "man" signifies the spiritual affection of truth, and consequent intelligence, may be seen above, n. 280, 546, 547; and that "beast" signifies the natural affection, n. 650.)
[13] "To him that went out and to him that came in there was no peace from the adversary" signifies that heretofore they had been infested by hell in every state of life; "to go out and come in" signifying the state of life from beginning to end, "there was no peace" signifying infestation by evils and falsities therefrom, and "adversary" signifying hell, the source of evils and falsities. "The seed of peace" signifies the truth of heaven and the church, which is from the Lord; this is called "the seed of peace" because it defends from the hells and gives security. "The vine shall give fruit and the land produce" signifies that the spiritual affection of truth shall bring forth the good of charity, and the natural affection of good and truth shall bring forth the works of charity; "vine" signifying the church in respect to the spiritual affection of truth, "land" the church in respect to the natural affection of truth, "fruit" the good of charity, and "produce" the works of that good. "The heavens shall give dew" signifies that these things are from influx through heaven from the Lord.
[14] In John:
Lift up your eyes and behold the fields, that they are white already for harvest; and he that reapeth receiveth reward and gathereth fruit unto life eternal, that he that soweth and he that reapeth may rejoice together (John 4:35, 36).
This, too, is said of a New Church from the Lord. That it is at hand is signified by "the fields that are white already for harvest;" those of that church who are in the spiritual affection of truth, and thence in heaven, are meant by "he that reapeth receiveth reward and gathereth fruit unto life eternal;" and the Lord Himself, from whom is that affection of truth, and heaven, is meant by "he that soweth may rejoice together with him that reapeth."
[15] In Jeremiah:
Rachel weeping for her sons, she refuseth to be comforted for her sons because they are not. But refrain thy voice from weeping and thine eyes from tears, for there is reward for thy labor, for they shall return from the land of the enemy; and there is hope for thy latter end, for thy sons shall return to their own border (Jeremiah 31:15-17; Matthew 2:18).
This refers to the infant boys put to death in Bethlehem by command of Herod, as is evident from the passage cited in Matthew; but what this signifies has not heretofore been known. The signification is that when the Lord came into the world there was no spiritual truth remaining; for "Rachel" represented the internal spiritual church, and "Leah" the external natural church, "Bethlehem" the spiritual, and "the boys put to death" truth from that origin. That there was no spiritual truth any longer remaining is signified by "Rachel weeping for her sons, she refuseth to be comforted for her sons, because they are not."
[16] That henceforth there will be no grief on that account, because the Lord has been born, from whom there will be a New Church that will be in truths from spiritual affection, is signified by "refrain thy voice from weeping and thine eyes from tears, for there is reward for thy labor," "His reward" signifying heaven for those who will be of that church from the spiritual affection of truth, and "labor" signifying the Lord's combats against the hells and the subjugation of the hells that a New Church may be established. That the New Church will be established in the place of the one that perished is signified by "they shall return from the land of the enemy, and there is hope for the latter end," also by "thy sons shall return to their own border;" "to return from the land of the enemy" signifying to be brought out of hell; "hope for the latter end" signifying the end of the former church and the beginning of the new, and "the sons shall return to their own border" signifying that spiritual truths will exist with those who will be of that New Church.
[17] In Isaiah:
I said, I have labored in vain, I have consumed my strength in emptiness and vanity; yet surely my judgment is with Jehovah, and the reward of my work with my God (Isaiah 49:4).
This, again, is said of the establishment of the New Church by the Lord. That it could not be established with the Jewish nation, because truths could not be received by that nation with any spiritual affection, is meant by "I said, I have labored in vain, I have consumed my strength in emptiness and vanity;" that still a spiritual church is being provided by the Lord, namely, among the Gentiles, is signified by "my judgment is with Jehovah, and the reward of my work is with my God;" "reward" here signifying the church that is in the spiritual affection of truth; and "labor and work" signifying the Lord's combat against the hells and their subjugation, by which the Lord restored the equilibrium between heaven and hell, in which man is able to receive truth and to become spiritual. (On this equilibrium see in the work Heaven and Hell 589-603, and in the small work Last Judgment 33, 34, 73, 74.)
[18] In David:
Behold, sons are a heritage of Jehovah, the fruit of the womb is a reward; as darts in the hand of the mighty so are the sons of youth; happy is the man that hath his quiver full of them, they shall not be ashamed when they shall speak with enemies in the gate (Psalms 127:3-5).
What is here signified by "sons," "fruit of the womb," "darts," "quiver," and "enemies in the gate," may be seen above n. 357; and that "reward" here also signifies the happiness that those have who are in heaven.
[19] In the Gospels:
Blessed are ye when men shall revile you and persecute you, and say every evil word against you falsely for Christ's sake, rejoice and exult, for much is your reward in the heavens; for so persecuted they the prophets who were before you (Matthew 5:11, 12; Luke 6:22, 23).
This is said of those who fight and conquer in temptations induced by evils, that is, by hell; temptations are signified by "reviling," "persecuting," and "saying an evil word falsely for Christ's sake," for temptations are assaults and infestations of truth and good by falsities and evils; "Christ" means Divine truth from the Lord which is assaulted and on account of which they are infested. "Rejoice and exult, for much is your reward in the heavens," signifies heaven with its joy which those have who are in the spiritual affection of truth, for such only fight and conquer, since the Lord resists and conquers for the man in the combats of temptations, and He is in that affection; "for so persecuted they the prophets who were before you" signifies that previously the truths of doctrine with those who were in the spiritual affection of truth had in like manner been assaulted, for "prophets" in a sense abstracted from persons signify truths from the Word or from the Lord. From what has thus far been cited from the Word it can be seen that "reward" signifies heaven in respect to its blessedness, happiness, and delight, which those have who are in the spiritual affection of truth and good, and that the reward is that affection itself; for it is the same whether you say heaven or that affection, for heaven is in that affection and from it.
[20] But those who speak truth and do good not from spiritual affection but from merely natural affection, and who think continually of heaven as a reward, were represented in the Israelitish church by "hired servants," respecting whom there were in that church many statutes, as:
That hired servants should not eat of the Passover (Exodus 12:43, 45);
That they should not eat of the holy things (Leviticus 22:10);
That the wages of a hired servant should not abide with anyone during the night until the morning (Leviticus 19:13);
That they should not oppress a hired servant that is poor and needy, either of thy brethren or of the sojourner that is in thy land and in thy gates; in his day thou shalt give him his hire, so that the sun may not go down upon it, lest he cry against thee unto Jehovah, and it be in thee a sin (Deuteronomy 24:14, 15).
In Malachi:
I will be against the oppressors of the hired servant in his wages, of the widow, and of the fatherless, and against them that turn aside the sojourner and fear not Me (Malachi 3:5);
and elsewhere. Hired servants were forbidden to eat of the Passover and of things sanctified because they represented those that are natural and not spiritual, and the spiritual are of the church, but not so the natural. To look to heaven as a reward on account of the good that is done is natural, for the natural considers good to be from itself, thus heaven to be a reward; and this makes good meritorious. But it is otherwise with the spiritual, which acknowledges good as being not from itself but from the Lord, and thus heaven to be not from any merit but from mercy. Nevertheless, as those signified by "hired servants" still do good, although not from a spiritual affection but from a natural affection, which is obedience, and then think of heaven as a reward, they are mentioned with the "poor," the "needy," the "sojourners," the "fatherless," and the "widows," because they are in spiritual poverty; for genuine truths are obscure to them, because light from heaven does not flow in through their spiritual man into the natural; this is why they are classed with those mentioned above, and it is commanded that "their reward shall be given them before the going down of the sun." Moreover, such are in the lowest regions of the heavens, where they are servants, and are rewarded according to their works (See many things further in The Doctrine of the New Jerusalem, n.150-158).
[21] But hired servants who do not think of reward in heaven but of reward in the world, thus who do good for the sake of gain, whether it be honors or wealth, thus who do good from the love of honor or wealth, thus, for the sake of self and the world, are infernal-natural. Such "hired servants" are meant in John:
I am the good shepherd; the good shepherd layeth down his soul for the sheep. But a hired servant seeth the wolf and leaveth the sheep, and fleeth, because he is a hired servant (John 10:11-13).
And in Jeremiah:
A very fair she-calf is Egypt; destruction cometh out of the north; her hired servants are like fattened calves, for they also are turned, they flee together, they stood not, for the day of their calamity is come upon them (Jeremiah 46:20, 21);
and elsewhere (Isaiah 16:14; 21:16).
[22] Because in the Word "reward" signifies heaven, which those have who are in the spiritual love of truth and good, so in the contrary sense "reward" signifies hell, which those have who are in the love of falsity and evil. Such is the signification of "reward" in David:
He shall clothe himself with cursing as with his garment and it entereth into the midst of him as waters, and as oil among his bones. This is the reward of mine adversaries from Jehovah, and of them that speak evil against my soul (Psalms 109:18, 20).
By this in the spiritual sense the Lord is meant, for where David speaks of himself in the Psalms, in that sense the Lord is meant, David as a king representing the Lord, and thus signifying Him in relation to the Divine-spiritual, which is the Lord's royalty. "The reward of the Lord's adversaries, and of them that speak evil against His soul," is described as a hell from the love of falsity and evil, by this, that "he shall clothe himself with cursing as with his garment" and "it hath entered into the midst of him as waters, and as oil among his bones," these two expressions describing hell as received in externals and in internals, "to clothe himself with cursing as with a garment" describing the hell that is received in externals, and "cursing entering into the midst of him as waters, and as oil among his bones," describing the hell that is received in internals. It is said "as waters," and "as oil," because "waters" signify the falsities of faith, and "oil" the evils of the love, so the two expressions mean the love or affection of falsity and evil, which is hell, as can be seen also from this, that love imbibes all things that are in harmony with it, just as a sponge imbibes water and oil; for the love of evil is nourished by falsities, and the love of falsity is nourished by evils, and love being such, it is said that "cursing enters into the midst of him as waters, and as oil among his bones."
[23] Since in the contrary sense "reward" signifies hell in respect to the affection of falsity from evil, therefore the falsification of truth is here and there called in the Word "the reward of whoredom." As in Hosea:
Be not glad, O Israel, unto exultation like the nations, 5 for thou hast committed whoredom from under thy God; thou hast loved the reward of whoredom upon all corn-floors; the floor and the wine-vat shall not feed them 6 (Hosea 9:1, 2).
"To commit whoredom from under God" signifies to falsify the truths of the Word, and to apply the holy things of the church to idolatries; "to love the reward of whoredom" signifies the delight of falsifying and of falsity and of idolatry from infernal love; "upon all corn-floors" signifies all things of the Word and of doctrine from the Word, for "corn," of which bread is made, signifies all things that nourish spiritually, and "floor" signifies where these are gathered together, that is, the Word; "the floor and the wine-vat shall not feed them" signifies not to draw from the Word the good things of charity and love, that is, the things that will nourish the soul, for the "floor" here means the Word in respect to the goods of charity and the "wine-vat" the Word in respect to goods of love, the "vat" here meaning oil, for which as well as for wine there were vats; "and the new wine shall dissemble unto her" signifies that neither shall there be any truth of good; for "new wine," the same as "wine," signifies truth from the good of charity and love.
[24] In Micah:
All the graven images of Samaria shall be beaten in pieces, and all the rewards of her whoredom shall be burned up with fire, and all their idols will I lay waste; for she hath brought them together from the reward of whoredom, therefore to the reward of whoredom shall they return; for this I will lament and howl, I will go stripped and naked (Micah 1:7, 8).
"Samaria" means the spiritual church in respect to the truths of doctrine, here in respect to the falsities of doctrine; for their "graven images" signify things falsified, which are from self-intelligence; "the rewards of her whoredom that shall be burned up with fire" signify the falsifications of truth from a love of falsity from evil and the consequent infernal delight; and as that love is from hell it is said that "they shall be burned up with fire," "fire" signifying love in both senses; "and all their idols will I lay waste" signifies the falsities that must be destroyed; "for she hath brought them together from the reward of whoredom" signifies from the love of falsity that is from evil and from the consequent infernal delight; "therefore to the reward of whoredom shall they return" signifies that all things of that church will be truths falsified, because they are thence; "for this I will lament and howl" signifies the grief of the angels of heaven and of the men of the church in whom the church is, and thus with them with whom the Lord is; "I will go stripped and naked" signifies mourning because of the vastation of all truth and good. That "graven images" and "idols" signify doctrinals from self-intelligence favoring the loves of self and of the world and the principles derived therefrom, thus the falsities of doctrine, of religion, and of worship, may be seen above (n. 587, 654).
[25] In Ezekiel:
Thou hast built thy eminent place at the head of every way, and thy exalted place in every street; and hast not been as a harlot to glory in reward; the adulterous woman received strangers instead of her husband; they give reward to all harlots, but thou hast given thy rewards to all thy lovers, and hast given them presents that they might come unto thee from every side in thy whoredoms. Thus the contrary is in thee from women in thy whoredoms, that they went not after thee to commit whoredom in giving a reward, and no reward has been given to thee, therefore thou hast been contrary (Ezekiel 16:31-34).
This chapter treats of the abominations of Jerusalem, that is, of the abominable things of the Jewish Church, in that it not only perverted and adulterated the goods of the Word, but also received falsities of religion and of worship from the idolatrous nations, and thereby adulterated the truths and goods of the Word, and confirmed these adulterations. What "building an eminent place at the head of every way, and making an exalted place in every street" signifies may be seen above n. 652. That "adulteries and whoredoms" signify in the Word the adulterations and falsifications of the truth and good of the church may be seen above (n. 141, 511); therefore "not to have been as a harlot to glory in reward" signifies not to have so falsified the truths of the Word from the delight of affection; "the adulterous woman received strangers instead of her husband" signifies the truths and goods of the Word perverted by the falsities of other nations; "they give reward to all harlots, but thou hast given thy rewards to all thy lovers and hast given them presents," signifies that they loved the falsities of religion and of the worship of other nations; a "reward or gift of whoredom" meaning the love of falsifying by means of the falsities of others; "that they might come unto thee from every side in thy whoredoms" signifies that falsities were searched for from every direction, whereby truth was falsified; "thus the contrary is in thee from women in thy whoredoms, that they went not after thee to commit whoredom in giving a reward, and no reward has been given to thee, therefore thou hast been contrary," signifies the delight of the love and affection of falsifying the truths of their church by the falsities of other religions, and of confirming such falsities, "the reward or gift of whoredoms" meaning the delight of the love and affection towards the falsities of other religions.
[26] From that which has been stated, what is meant spiritually by "reward" in both senses can now be seen; for that which affects with delight and joy is spiritual reward. For example, there are riches, possessions, honors, and gifts, by which a man is rewarded for well-doing; these are not "reward," spiritually understood, but the delights and joys which spring from these; much more is this true of the heavenly reward that the man of the church who lives well will have, which is the spiritual affection of truth, and intelligence and wisdom therefrom, which is the source of blessedness and happiness. Moreover, in heaven there is opulence and magnificence which results from the heavenly love as its correspondent, but yet in heaven it is not opulence and magnificence that are regarded as reward, but the spiritual from which they are. This, too, is what is meant by "the price of a work," and by "reward," which is in the Lord and from the Lord (Isaiah 40:10; 61:8; 62:11; Luke 6:35; 14:12-14; and elsewhere).
Poznámky pod čarou:
1. Swedenborg in the heading corrected "His" into "Thy," but left it uncorrected immediately below and in 695.
2. The Hebrew has "beore," as found below in the explanation, and also in Arcana Coelestia 1793.
3. The Latin has "is" for "and."
4. The Latin has "For if" for "For so."
5. The Hebrew has "peoples."
6. The photolithograph omits "And the new wine shall dissemble unto her," but explains it in the text.
Podpora:
ResponsiveVoice použito pod nekomerční licencí 
© 2024 New Christian Bible Study Corporation. Všechna práva vyhrazena. Podmínky použití | Privacy Policy.
