1
ιδων G1492 G5631 V-2AAP-NSM δε G1161 CONJ τους G3588 T-APM οχλους G3793 N-APM ανεβη G305 G5627 V-2AAI-3S εις G1519 P
EP το G3588 T-ASN ορος G3735 N-ASN και G2532 CONJ καθισαντος G2523 G5660 V-AAP-GSM αυτου G846 P-GSM προσηλθον G4334 G5656 V-AAI-3P αυτω G846 P-DSM οι G3588 T-NPM μαθηται G3101 N-NPM αυτου G846 P-GSM
Napsal(a) Ray and Star Silverman (strojově přeloženo do čeština)
Kapitola 5.
Na vrcholu hory
1. Když uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.
2. Otevřel ústa a učil je: "Učte se!
3. "Šťastní jsou chudí duchem, neboť jejich je nebeské království.
4. Šťastní [jsou] ti, kdo truchlí, neboť oni budou potěšeni.
5. Šťastní [jsou] tiší, neboť oni zdědí zemi.
6. Šťastní [jsou] ti, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť budou nasyceni.
7. Šťastní [jsou] milosrdní, neboť se jim dostane milosrdenství.
8. Šťastní jsou ti, kdo mají čisté srdce, neboť oni uvidí Boha.
9. Šťastní jsou tvůrci pokoje, neboť budou nazváni Božími syny.
10. Šťastní [jsou] ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
11. Šťastní jste, když vám budou kvůli mně vyčítat a pronásledovat [vás] a říkat proti vám všelijaké zlé řeči a lži.
12. Skákejte radostí a jásejte, neboť vaše odměna [je] veliká v nebesích; tak totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi."
Když se začnou shromažďovat zástupy a přicházejí k němu velké zástupy nejen z Galileje, ale i z Dekapole, Jeruzaléma, Judska a z oblastí za Jordánem, Ježíš se rozhodne vystoupit na horu a kázat. Jeho vyučování začíná tímto zásadním učením: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské" (5:1).
Jedním z účelů pokušení je uvědomit si naši duchovní chudobu, abychom se rozhodli v srdci uznat, že vše, co máme, je od Boha. To je jeden z velkých účelů pokušení - připomínat nám, že bez Boha jsme naprosto bezmocní. To je ta část nás, která následuje Ježíše na horu, aby přijala úvodní slova jeho nejslavnější řeči, označované jako "kázání na hoře".
Ježíš začíná slovy: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské" (5:3). To je hlavní myšlenka, která se nese celým kázáním. Do té míry, do jaké uznáváme, že veškerá láska a veškerá moudrost pochází pouze od Boha a nic nepochází od nás samých, můžeme přijímat lásku a moudrost, které k nám neustále proudí od Boha. Právě toto uznání - uznání naší duchovní chudoby - nám přináší nebeské království.
Jsou však chvíle, kdy na tuto zásadní pravdu zapomínáme. A když zapomeneme, že vše dobré a pravdivé pochází pouze od Pána, smutek a utrpení jsou nevyhnutelné. Proto druhé požehnání mluví o tom, jak Bůh nabízí útěchu v době smutku: "Blaze těm, kdo truchlí, neboť oni budou potěšeni." Když se v modlitbě obracíme k Pánu a vzýváme jeho jméno, přichází k nám Utěšitel, obnovuje ztracené pravdy, učí nás novým a naplňuje nás nadějí a útěchou. Když se nám tyto ztracené pravdy znovu vybaví, vzpomeneme si, že bez Boha jsme skutečně "chudí v duchu". Zbaveni arogance, která nás přesvědčuje, že jsme zdrojem pravdy a dobra, zakoušíme pokoru. Zjišťujeme, že jsme příjemní, dobromyslní a ochotní přiznat své chyby. Už netoužíme vyhrát spor nebo se bránit, naše nezkrotná nižší přirozenost ("země") je zkrocená, zklidněná a utlumená. Třetí požehnání popisuje tuto mírnější povahu: "Blahoslavení pokorní, neboť oni zdědí zemi" ("Blahoslavení pokorní, neboť oni zdědí zemi").5:4). 1
Tato první tři požehnání hovoří o vlastnostech lidí, kteří uznávají Boha jako dárce všeho ("chudí duchem"), lidí, kteří touží po útěše pravdy ("truchlící"), a lidí, kteří jsou mírní a zdrženliví ("pokorní"). Lidé, kteří mají takovou povahu, jsou otevřeni požehnáním, která přicházejí od Boha, počínaje touhou sloužit bližnímu. V důsledku toho čtvrté požehnání hovoří nejen o pokoře, tichosti a touze přijímat pravdu, ale také o touze tyto pravdy ve svém životě uskutečňovat. Takoví lidé touží žít spravedlivým životem. Proto čteme: "Blaze těm, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni" (5:6).
Tím se přechází k dalším třem požehnáním. Páté, šesté a sedmé požehnání shrnují skutky lásky, které tvoří spravedlivý život. Když se ve všem obracíme k Bohu, jsme naplněni milosrdenstvím vůči druhým. A nakolik toto milosrdenství uplatňujeme, stáváme se milosrdnějšími. "Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství" (5:7). Když praktikujeme milosrdenství ve všech našich vztazích, naše srdce se očišťuje a umožňuje nám vidět v druhých to dobré - jejich kvality dané Bohem: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha" (5:8)
To vede k sedmému a vrcholnému požehnání: "Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni syny Božími" ("Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni syny Božími").5:9). Nejde jen o stav bytí (pokora, tichost), ale také o stav jednání: Blahoslavení tvůrci pokoje. Ale druh "konání", který se v tomto stavu odehrává, není lidským konáním; je to to, co Bůh koná skrze každého z nás. Proto jsou ti, kdo toto požehnání získají, nazýváni "Božími syny".
Sedm požehnání ve svém pořadí tvoří božskou řadu, která odhaluje proces duchovního rozvoje, začínající poznáním naší duchovní chudoby a končící stavem, v němž se stáváme nástroji, skrze něž Bůh působí, aby do světa vnesl mír.
Existuje však také osmé požehnání: "Blahoslavení jste, když vám budou nadávat a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit všechno zlé kvůli mně" ("Blahoslavení, když vám budou nadávat a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit všechno zlé kvůli mně").5:10). Toto osmé požehnání nám připomíná, že duchovní život je cyklický. Když dosáhneme požehnání spojených s jedním stupněm duchovního vývoje, jsme zároveň připravováni na vstup do vyšších a ještě vyšších stavů duchovního života. Abychom však mohli vstoupit do těchto vyšších stavů, bude třeba odhalit jemnější zlo, bojovat s ním a překonat ho.
Znovu tak začnou zkoušky pokušení, kdy budou méně zjevná zla odhalována jasnějším světlem božské pravdy. Tato zla v nás povstanou a budou se zuřivě bránit, protože budou bojovat o život. Pokud však vytrváme a odmítneme podlehnout racionalizacím a ospravedlněním, které podporují naše sobecké zájmy, čeká nás velké požehnání: "Blahoslavení jste, když vám budou nadávat a pronásledovat vás a lživě proti vám říkat všelijaké zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, neboť velká je vaše odměna v nebi" (5:11-12).
Sedm požehnání, která jsou udělována v božsky uspořádané řadě, dokonale popisuje duchovní vývoj každého člověka. Tato požehnání začínají uznáním, že sami od sebe nemůžeme konat dobro, a postupně směřují k nejvyššímu požehnání, které nám Bůh může udělit: stáváme se Božími syny, lidmi, skrze které Bůh působí, aby na zemi přinesl mír. "Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny." Osmé požehnání nás vrací na začátek cyklu a znovu nám připomíná, že pokušení nám dává příležitost následovat Boha. Není to něco, čeho bychom se měli bát, ale naopak to máme očekávat s radostí. "Radujte se," říká Ježíš, "a jásejte, neboť velká je vaše odměna v nebi."
Konání dobrých skutků
13. "Vy jste sůl země, ale kdyby se sůl stala neslanou, čím bude osolena? Potom už není k ničemu, leda k vyvržení a pošlapání od lidí.
14. Vy jste světlo světa. Město, které je položeno na hoře, nemůže být skryto.
15. Ani lampu nerozsvítí a nedají ji pod krb, ale na svícen, a svítí všem, kdo jsou [v] domě.
16. Tak ať vaše světlo svítí před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce, který [je] v nebesích."
Kázání na hoře poskytuje úžasné poučení. Avšak pouhé poučení bez touhy konat dobré skutky v duchu tohoto poučení je k ničemu. Je jako sůl, která ztratila svou chuť, jako světlo ukryté pod košem. Každá pravda je dána pro užitek. Každé požehnání, které nám Bůh uděluje, se děje proto, abychom mohli více sloužit bližním. A v této službě je pravé požehnání, neboť veškerá nebeská odměna je radost, kterou zakoušíme, když se podílíme na nějaké láskyplné službě bližnímu. 2
Proto božská řada pokračuje těmito slovy: "Ale když sůl ztratí svou chuť, jak se má ochutit? Pak se nehodí k ničemu jinému než k tomu, aby ji lidé vyhodili a pošlapali" (5:13).
Sůl je velmi užitečná jako koření. Sůl, která ztratila svou chuť, je však nepoužitelná. Stejně tak člověk, který nemá touhu konat dobro, je jako sůl bez chuti. Takový člověk je k ničemu. 3 Pravda se musí používat. To je hlavní myšlenka této části kázání. Světlo je dobré, ale musí se používat: "Vy jste světlo světa," říká Ježíš. "Město, které je postaveno na kopci, nemůže být skryto. Ani lampu nerozsvítí a nedají ji pod koš, ale na svícen, a ten svítí všem, kdo jsou v domě" (5:14-15).
Důraz není kladen pouze na učení se pravdě, ale na její prožívání. Ježíš proto svým učedníkům říká: "Ať vaše světlo svítí před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce v nebesích" (5:16).
Duchovní výchova nemá jiný cíl než konání dobrých skutků. A dobré skutky jsou skutečně dobré, jen když je koná Otec skrze nás. Proto tato část kázání obsahuje veledůležitou připomínku, že když druzí vidí naše dobré skutky, veškerá chvála, sláva a čest by měla připadnout Bohu. Jak říká Ježíš: Ať vidí vaše dobré skutky, ale buďte si jisti, že oslavují vašeho Otce v nebesích. Nejde o nás, ale o Boha, který působí skrze nás. 4
Ježíš začíná odhalovat vnitřní smysl Písma
17. "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, ale naplnit.
18. Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ze Zákona ani jeden jód nebo jeden roh, dokud se všechno nestane.
19. Proto každý, kdo by rozvázal jedno z těchto nejmenších přikázání a učil by tak lidi, bude nazván nejmenším v nebeském království; kdo by však [je] plnil a učil, bude nazván velkým v nebeském království.
20. Neboť vám říkám, že pokud vaše spravedlnost nebude větší než [spravedlnost] zákoníků a farizeů, nevejdete do nebeského království.
21. Slyšeli jste, že staří prohlásili: 'Nezabiješ', a kdokoli zavraždí, bude podroben soudu.
22. Já vám však říkám, že každý, kdo se na svého bratra nerozvážně hněvá, bude podroben soudu; a kdo řekne svému bratru: "Raca, bude podroben radě; a kdo řekne: "Ty blázne, bude podroben ohnivé gehenně." 23. Kdo se však na svého bratra nerozvážně hněvá, bude podroben soudu.
23. Jestliže tedy obětuješ svůj dar na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,"
24. Nech tam svůj dar před oltářem a jdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak přijď obětovat svůj dar.
25. Buď rychle dobré vůle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě protivník nevydal soudci a soudce tě nevydal dozorci a ty jsi nebyl uvržen do vězení.
26. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtud, dokud nezaplatíš poslední groš.
27. Slyšeli jste, že bylo starověkým lidem oznámeno: Nesesmilníš.
28. Já vám však říkám, že každý, kdo pohlédne na [jinou] ženu, aby po ní zatoužil, už s ní ve svém srdci zcizoložil.
29. A jestliže tě tvé pravé oko přivede k pohoršení, vyrvi je a zahoď od sebe, neboť je pro tebe vhodné, aby zahynul jeden z tvých údů, a ne [aby] celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.
30. A kdyby tvá pravice způsobila, že klopýtneš, usekni ji a odhoď [ji] od sebe, neboť je pro tebe vhodné, aby zahynul jeden z tvých údů, a ne [aby] celé tvé tělo bylo uvrženo do gehenny. 30. A kdyby se ti stalo, že bys klopýtl, usekni ji a odhoď [ji] od sebe.
31. A bylo vyhlášeno, že kdokoli by propustil svou ženu, ať se s ní rozvede.
32. Já vám však říkám, že kdokoli by propustil svou ženu mimo důvod pohoršení, dopouští se cizoložství; a kdokoli by si propouštěnou vzal, dopouští se cizoložství.
33. Opět jste slyšeli, že bylo starověkým lidem oznámeno: "Nepřísahej falešně, ale odevzdej Hospodinu své přísahy." A tak je tomu i u nás.
34. Já vám však říkám: Nepřísahejte vůbec, ani při nebi, neboť to je Boží trůn;
35. Ani při zemi, neboť je podnoží jeho nohou, ani při Jeruzalému, neboť je to město velkého Krále.
36. Ani při své hlavě nebudeš přísahat, protože ani jeden vlas nemůžeš udělat bílý nebo černý.
37. Ale ať je tvé slovo: ano, ano; ne, ne; a cokoli [je] mimo ně, je ze zlého.
38. Slyšeli jste, že bylo vyhlášeno: Oko za oko a zub za zub.
39. Já však vám říkám: Nestavte se proti zlému, ale kdo tě udeří do pravé lícní kosti, nastav mu i druhou.
40. A [kdyby někdo] chtěl, abys byl souzen a vzal si tvou tuniku, ať si vezme i plášť.
41. A kdo by tě nutil [jít] jednu míli, jdi s ním dvě.
42. Dávej tomu, kdo tě prosí, a neodmítej toho, kdo si chce od tebe vypůjčit.
43. Slyšeli jste, že bylo vyhlášeno: Milovat budeš svého bližního a svého nepřítele budeš nenávidět.
44. Já vám však říkám: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vám ubližují a pronásledují vás,"
Je nepopiratelnou pravdou, že pravdu je třeba uvádět v život. Ale dříve než může být Boží slovo co nejúplněji použito, je třeba mu plně porozumět. Proto nyní Ježíš dává svým učedníkům krátký návod, jak číst Písmo, a začíná tímto zřeknutím se odpovědnosti: "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zničit, ale naplnit" (5:17).
Na jedné straně Ježíš skutečně naplnil Zákon, protože jeho příchod naplnil proroctví hebrejských písem. Ale chystal se také naplnit Zákon tím, že ho naplnil vyšším významem. Chtěl vysvětlit, jak Zákon hovoří nejen o našem vnějším chování, ale také o našich vnitřních postojích; chtěl vysvětlit, jak Zákon hovoří nejen o našem tělesném jednání, ale také o touhách našeho ducha. Tímto způsobem by Ježíš naplnil Zákon duchovním významem. Byl by užitečný nejen pro regulaci vnějšího chování, ale především pro nápravu vnitřního života.
Ježíš začíná přikázáními: "Slyšeli jste, že bylo řečeno těm starým: 'Nezabiješ'... Ale já vám říkám, že kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, bude v nebezpečí soudu." (5:21-22). Podobně odhaluje duchovní význam zákona proti cizoložství: "Slyšeli jste, že bylo řečeno těm starým: 'Nesesmilníš'. Já vám však říkám, že každý, kdo pohlédne na ženu, aby po ní zatoužil, už s ní zcizoložil ve svém srdci" (5:27-28).
Jedná se o nové učení, které však není pro jeho posluchače zcela nepochopitelné. Měly přijít další, hlubší nauky o lidském duchu a cestě do nebe, a bude trvat nějaký čas, než lidé tato vyšší poselství zcela pochopí. Prozatím by však stačilo, kdyby lidem poskytl konkrétní, doslovné příklady, kterým by mohli porozumět - ne abstraktní pravdy, které jsou nad jejich chápání. V tomto ohledu je Ježíš učí, aby se zřekli přísahání (5:33-37), nastavit tvář, když je udeřen (5:39), dávat víc, než je požadováno (5:40), jít dál, než je požadováno (5:42), dávat každému, kdo prosí, a půjčovat každému, kdo si chce půjčit (5:42).
Toto učení by bylo těžké následovat, ale nebylo by těžké mu porozumět. Jsou v nich obsaženy vyšší pravdy o naší reakci, když je naše nejniternější přesvědčení napadáno - nejen na veřejnosti, ale konkrétněji, když nás pronásledují pekelní duchové. V takových chvílích si nesmíme dělat starosti, protože pokud setrváme v pravdě, zůstaneme pod Boží ochranou. 5 Jediné, co může tuto božskou ochranu odvrátit, je naše svobodné rozhodnutí ztotožnit se s podněty naší nižší přirozenosti (arogance a domýšlivost, zášť a hněv, úzkost a strach, bída a zoufalství atd.) - podněty, které přicházejí z pekla. 6
Místo aby Ježíš učil těmto vnitřním pravdám, věnuje jejich pozornost zjevnějším otázkám - například potřebě překonat touhu po pomstě: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Já vám však říkám, abyste se zlému člověku nebránili. Kdo tě však udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou." V tomto případě je třeba, abyste si uvědomili, že je to pravda, a abyste si uvědomili, že je to pravda.
To by se samozřejmě zdálo nemožné a nelogické. Nevyhnutelně by se objevily otázky: "Proč by měl někdo nastavovat tvář útočníkovi?". "A co sebeobrana?" "A co ochrana našich blízkých a naší země?" "Co dobrého může přinést nastavování tváře, zvláště když to vede k tomu, že zlí lidé stále více využívají dobré lidi?". To jsou legitimní otázky a Ježíš by na každou z nich měl odpověď - v pozdější době. 7
Lidé, ke kterým Ježíš mluví, ještě nejsou schopni pochopit hlubší pravdy obsažené v tomto učení. Nejsou připraveni pochopit, že "nastavit tvář" je něco, co děláme vnitřně, když je naše přesvědčení napadáno. Tyto útoky nemusí nutně přicházet prostřednictvím jiných lidí, ale spíše prostřednictvím neviditelných duchovních sil, které se snaží zničit naši víru v Boha a naši důvěru v moc jeho pravdy. Kdykoli tedy vnitřně nastavujeme tvář, praktikujeme vnitřní odpuštění. Víme, že žádná vyřčená, zašeptaná nebo naznačená slova nás nemohou srazit na kolena nebo poškodit naši víru. To nám umožňuje modlit se za své nepřátele, odpouštět jim, a dokonce je milovat. Protože jsme pod Boží ochranou, víme, že zlo nám nemůže způsobit žádnou duchovní újmu. Proto se mu nemusíme bránit.
Na fyzické úrovni však musíme být opatrnější. Lidé mohou způsobit mnoho fyzických škod. Proto nemůžeme a neměli bychom dávat každému, kdo o to požádá, ani půjčovat každému, kdo si chce půjčit. Taková nevybíravá dobročinnost by nás zanechala bez peněz a bez prostředků, abychom mohli konat dobro pro druhé. Stejně tak bychom neměli dovolit zlodějům, podvodníkům a šejdířům, aby nás zneužívali. Kdybychom se nechali takto zneužívat, společnost by byla zničena. Proto je třeba lidi, kteří se přiživují na nevinných obětech, nahlásit, stíhat, a pokud budou shledáni vinnými, náležitě potrestat. Ignorování kriminálního chování nebo podpora zlých úmyslů neprospěje zloduchům, společnosti ani nám. Musíme bránit sebe a své blízké.
Stručně řečeno, sebeobrana není v rozporu s Božím zákonem; není ani špatné bránit svou rodinu a zemi, když je napadena nepřítelem. Bůh po nás nikdy nechce, abychom byli rohožkami. Ve vnější rovině se musíme zlu bránit. Na vnitřní rovině však žádný odpor neexistuje. Místo toho je zde láska, milosrdenství, porozumění, soucit a odpuštění. Právě tyto Bohem dané stavy vědomí nás činí odolnými vůči duchovnímu nebezpečí. V takových stavech nemusíme klást odpor vnitřnímu zlu - neboť Bůh sám odolává zlu, které by nás připravilo o víru a zničilo naše štěstí. 8
Jedná se o niternější lekce, které Ježíš nabídne později. Prozatím je Ježíšovým úkolem udržet jejich mysl u jednoduché a jasné lekce: je třeba naučit se odpouštět: Slyšeli jste, že je řečeno: "Miluj svého bližního a nenáviď svého nepřítele. Já vám však říkám: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás zlomyslně využívají a pronásledují" (5:43-44). Tato doslovná učení by byla znepokojující, obtížná, zdánlivě nemožná k dodržení. Důležitý by však byl boj o ně. Naučilo by je to nejdůležitější lekci ze všech: bez Boha by to nikdy nedokázali.
"Buďte tedy dokonalí"
45. "Abyste byli syny svého Otce, který [je] na nebesích, neboť on dává svému slunci vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
46. Neboť jestliže milujete ty, kdož milují vás, jakou odměnu máte? Což nečiní totéž i celníci?
47. A když pozdravujete jen své bratry, co děláte mimo [ostatní]? Cožpak to nedělají i celníci?
48. Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který [je] v nebesích."
Protože lidé ještě nejsou připraveni porozumět, Ježíš jim zatím nemůže odhalit, že toto učení má vyšší, niternější duchovní význam - význam, který jim bude zjeven později. 9 Nakonec (a v jiném evangeliu) řekne svým učedníkům: "Mám vám ještě mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést." (Jan 16:12). Prozatím se však tato počáteční učení stanou důležitými kroky na cestě k lidské dokonalosti. Stačí, když budou žít podle těchto úvodních nauk.
Proto se Ježíš v tuto chvíli zaměřuje na to, aby je poučil o základech dobročinné služby - aby jim pomohl zdokonalit se v umění dobročinnosti. To bude zahrnovat konání dobrých skutků očištěných od sobeckých pohnutek, které nebudou hledat nic na oplátku. Tyto dobročinné skutky by se navíc neměly omezovat na přátele a sousedy. Od nynějška se mají jejich dobré skutky rozšířit i na nepřátele. Je přece snadné milovat své přátele a dělat pro ně dobré věci. To je přirozené - ne duchovní. Ale aby byli "dokonalí", budou muset milovat i své nepřátele: "Milujte své nepřátele," říká Ježíš, "neboť milujete-li ty, kdo milují vás, jakou máte odměnu?" "Milujte své nepřátele," říká Ježíš.
Ježíš zde mluví o nebeské odměně, o duchovních požitcích, které plynou, když skutečně milujeme druhé - včetně našich nepřátel. "Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který je v nebesích" (5:45-48).
Je třeba poznamenat, že tento verš je často překládán spíše jako zaslíbení než jako příkaz. Místo "Buďte tedy dokonalí" bývá překládán jako "Budete dokonalí" - což není přesně to, na co Ježíš naráží. Důležitá je snaha být dokonalý, nikoli dosažení dokonalosti. Jak učí Swedenborg, ani andělé nikdy nedosáhnou stavu konečné dokonalosti; ani my nemůžeme. Můžeme však vytrvat; můžeme se snažit; můžeme usilovat o to, abychom byli dokonalí, "jako je dokonalý náš Otec v nebesích". 10
Je pravda, že snaha o dokonalost může být obtížná - nejen pro lidi biblických dob, ale i pro nás dnes. Je třeba překonat vlastní zájmy, odložit zášť, zvítězit velkorysostí nad chamtivostí, odpuštěním vytlačit pomstu a láskou zvítězit nad nenávistí. Bez Boha nemůže nikdo ničeho z toho dosáhnout - a "dokonalost" se stává nedosažitelným cílem. Jediný způsob, jak se k němu dostat, je uznat a uznat svou nedokonalost. Teprve pak můžeme s Boží pomocí začít usilovat o stavy větší dokonalosti. Od tohoto okamžiku je zapotřebí pouze ochota přijímat božské pravdy a žít podle nich.
Pokud tak učiníme, nevyhnutelně to povede k bojům s pokušením, v nichž vnitřní zlo povstane, aby se hněvalo a pronásledovalo vše, co k nám proudí od Boha. Tato zla usilují o to, aby nás připravila o náklonnost k poznávání pravdy a konání dobra. Rána do levé tváře představuje pokus vzít nám touhu učit se pravdě a rána do pravé tváře představuje pokus vzít nám touhu konat dobro. 11 Opět bychom se však neměli obávat, ba dokonce ani bránit, protože zlo nemůže ublížit těm, kdo jsou pod Boží ochranou.
To vše je obsaženo v Ježíšově příkazu: "Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec v nebesích." Tak, jak budeme stále více důvěřovat Pánovu vedení - uznávajíce, že On je zdrojem každého láskyplného citu, každé ušlechtilé myšlenky a každého plánovitého činu - budeme neustále zdokonalováni. 12
Poznámky pod čarou:
1. V řeckém originále je slovo "mírný" praos, což znamená "krotký".
2. Nebeská tajemství 8002[7]: “Důvod, proč Pán tolikrát říká, že ti, kdo konají dobro, dostanou odměnu v nebi, je ten, že předtím, než je člověk obnoven, nemůže nemyslet na odměnu. Jakmile je však regenerován, je to jinak. Pak je rozhořčen, pokud si někdo myslí, že koná dobro bližnímu kvůli odměně; cítí totiž potěšení a blaženost z konání dobra, ale ne z odměny. Ve vnitřním smyslu je 'odměna' potěšení patřící k náklonnosti, která provází lásku k bližnímu."
3. Nebeská tajemství 9207: “Pod pojmem "sůl země" rozumí pravdu, která má touhu po dobru, a pod pojmem "sůl bez chuti" rozumí pravdu, která nemá žádnou touhu po dobru. Skutečnost, že taková pravda je bezcenná, je znázorněna představou soli, která se stala bez chuti a již nemá žádný užitek, kromě toho, že ji lidé vyhazují ven a pošlapávají. Mít touhu po dobru znamená mít touhu konat dobro a tím se k dobru připojit."
4. Nauka o životě pro Nový Jeruzalém 29: “Slovo učí, že nikdo nemůže dělat to, co je dobré, sám od sebe, ale že to dělá od Pána. Ježíš řekl: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař..... Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li ve vinném kmeni, tak ani vy nemůžete, nezůstanete-li ve mně (Jan 15:1-6).
5. Nebeská tajemství 9049[4-6]: “Pán říká: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub, ale já vám říkám: Neodporujte zlému, ale kdokoli by vás udeřil do pravé tváře, nastavte mu i druhou....". Kdo nevidí, že tato slova nelze chápat podle smyslu písmene? Vždyť kdo nastaví levou tvář tomu, kdo mu uštědří ránu na pravou tvář? A kdo dá svůj plášť tomu, kdo by mu chtěl vzít kabát? A kdo dá svůj majetek každému, kdo o něj žádá? A kdo se nebude bránit zlu? .... Tématem, o němž se zde pojednává, je duchovní život neboli život víry, nikoliv přirozený život, který je životem světa. Důvodem, proč by se zlu nemělo odporovat, je tedy to, že zlo neškodí těm, kdo jsou v pravdě a dobru, neboť jsou chráněni Pánem.
6. Vysvětlená Apokalypsa 556: “Slova "Neodporujte tomu, kdo je ve zlém" znamenají, že se nemá bojovat ani se mstít; andělé totiž nebojují se zlem, tím méně oplácejí zlo zlem, ale nechávají ho působit, protože jsou chráněni Pánem, a proto jim žádné pekelné zlo nemůže ublížit. Slova: "Kdo tě udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou." znamenají, že pokud někdo chce ublížit vnímání a chápání vnitřní pravdy, může mu to být dovoleno v míře odpovídající vynaloženému úsilí; "tvář" znamená vnímání a chápání vnitřní pravdy, "pravá tvář" náklonnost k ní a následné vnímání a "levá tvář" její chápání..... To dělají andělé, když jsou se zlem, neboť zlo nemůže andělům vzít nic z dobra a pravdy, ale může těm, kteří kvůli tomu hoří nepřátelstvím, nenávistí a pomstou, neboť toto zlo odvrací a odráží ochranu Pána..... To je duchovní smysl těchto slov, v nichž jsou uloženy skryté věci, které byly nyní řečeny a které jsou určeny zejména andělům, kteří vnímají slovo pouze podle jeho duchovního smyslu; jsou určeny také lidem ve světě, kteří jsou v dobru, když se je zlo snaží svést na scestí."
7. Nebe a Peklo 390: “Konat dobro zlému znamená konat zlo dobrému, to není láska k bližnímu. Například soudce, který potrestá zloducha, aby se napravil..., miluje bližního.".
8. Vysvětlená Apokalypsa 695[19]: “Pán odolává a vítězí za člověka v bojích s pokušeními."
9. Pán vždy mluví v souladu s naším chápáním, a přesto jeho slova obsahují a skrývají hlubší pravdy. Viz např, Nebeská tajemství 3857[7]: “Kdyby jim bylo řečeno, že "učedníky" nejsou míněni oni sami, ale všichni, kdo jsou v dobru lásky a víry, a také že v Pánově království nejsou trůny, panovnické úřady ani vláda jako ve světě a že nemohou posoudit ani tu nejmenší věc u jediného člověka, odmítli by toto rčení a opustili by Pána a vrátili by se každý ke svému zaměstnání. Důvodem, proč Pán takto mluvil, bylo, aby přijali vnější pravdy a tím byli uvedeni do pravd vnitřních, neboť v těch vnějších pravdách, o nichž Pán mluvil, byly skryty pravdy vnitřní, které se časem postaví na odiv; a když se postaví na odiv, vnější pravdy se rozptýlí a slouží jen jako předměty nebo prostředky k přemýšlení o pravdách vnitřních."
10. Manželská láska 71: “Žádná lidská ani andělská láska se nikdy nemůže stát zcela čistou, tedy ani láska manželská, ale Pán si v první řadě všímá úmyslu, který vychází z vůle. Proto nakolik má člověk tento úmysl a nakolik v něm vytrvá, natolik je uveden do čistoty a svatosti manželské lásky a postupně v ní postupuje."
11. Nebeská tajemství 9049[8]: “"Udeřit do tváře" znamená zničit pravdu. To je zřejmé z pasáží Slova, kde se mluví o "udeření do tváře". A protože v pravém slova smyslu to znamená zničení pravdy, znamená to v opačném smyslu zničení nepravdy, jako v této pasáži: "Všechny mé nepřátele udeříš do tváře, bezbožníkům vylámeš zuby" (srov.Žalmy 3:7).”
12. Nebeská tajemství 894: Neexistuje žádný určitý časový úsek, kdy by byl někdo natolik obnoven, aby mohl říci: "Nyní jsem dokonalý." Ve skutečnosti u každého existuje neomezený počet stavů zla a nepravdy, a to nejen jednoduchých, ale i rozmanitých a složitých, které je třeba likvidovat tak, aby se neopakovaly. V některých stavech lze jedince označit za dokonalejšího, ale v nesčetných jiných nikoli. Lidé, kteří byli během svého života obnoveni a v jejichž životě byla přítomna víra v Pána a láska k bližnímu, jsou v dalším životě stále zdokonalováni."
556. And their teeth were as those of lions, signifies that sensual things, which are the ultimates of the intellectual life, seem to them to have power over all things. This is evident from the signification of "teeth," as being the sensual things which are the ultimates of the natural life in respect to the understanding (of which presently); and from the signification of "lions," as being the truths of the church in respect to power, but here falsities destroying truths, thus also these in respect to power (of which above, n. 278). Here falsities are meant, because "locusts" signify the corporeal-sensual who are in the falsities of evil. These seem to themselves to have understanding, and thereby power over all things, because that persuasiveness which has been treated of above has its seat in the sensual, which is the ultimate of the natural life; for this sensual, or the sensual man, is in self-confidence, and in the belief that he is wiser than all others, for he is unable to weigh and explore himself, because he does not think interiorly; and when he has persuaded himself of this, then such confidence and belief are in all things that he speaks. And because his speech takes its tone from these, it fascinates and infatuates the minds of others, for the tone of confidence and belief produces such an effect; and this is especially manifest in the spiritual world, where man speaks from his spirit; for the affection of self-confidence and of the consequent belief that a thing is so is in man's spirit, and a man's spirit speaks from his affection. In the natural world it is different. There man's spirit discourses by means of the body, and for the sake of the world brings forth such things as are not of the affection of his spirit, which he rarely exhibits, that its character may not be known. For this reason it is unknown in the world that there is such an infatuating and suffocating persuasiveness as exists in the spirit of the sensual man, who believes himself to be wiser than others. From this it can be seen why "their teeth were as those of lions" signifies that sensual men seem to themselves to have understanding, and thereby power over all things. That "teeth" signify sensual things, which are the ultimates of the natural life in respect to knowledge [scientia] can be seen from the correspondence of "teeth," as described in the work on Heaven and Hell (n. 575), and in the Arcana Coelestia (n. 5565-5568).
[2] That "teeth" have this signification can be seen from the following passages in the Word. In David:
My soul, I lie in the midst of lions; their teeth are spear and arrows, and their tongue a sharp sword (Psalms 57:4).
"Lions" signify those who by means of falsities destroy the truths of the church; "their teeth which are spear and arrows" signify the knowledges [scientifica] that are applied to confirm falsities and evils, and thus to destroy the truths and goods of the church; "their tongue a sharp sword" signifies crafty reasonings from falsities, which are called "a sharp sword" because a "sword" signifies falsity destroying truth.
[3] In the same:
O God, break off their teeth in their mouth; remove 1 the jaw teeth of the young lions (Psalms 58:6).
"Teeth in their mouth" signify the knowledges [scientifica] from which they produce falsities; "the jaw teeth of the young lions," signify the truths of the Word falsified, which in themselves are falsities, and which are especially effective in destroying the truths of the church.
[4] In Joel:
A nation cometh up upon my land, vigorous and without number; its teeth are the teeth of a lion, and it hath the jaw teeth of an immense lion. It maketh 2 my vine to a waste, and my fig tree to froth (Joel 1:6, 7).
"A nation that cometh up upon the land" signifies evil devastating the church, "nation" meaning evil, and "land" the church; "vigorous and without number" signifies powerful and manifold; "vigorous" is predicated of the power of evil, and "without number" of the power of falsity; "its teeth are the teeth of a lion" signifying destroying falsities; "the jaw teeth of an immense lion" signify truths falsified; "it reduceth the vine to a waste, and the fig tree to froth," signifies the destruction of spiritual and natural truths; spiritual truths are those of the spiritual sense of the Word, and natural truths those of the sense of its letter (See also above, n. 403, where this is explained). The "teeth of lions" in these passages have a similar signification as "teeth as those of lions" here in Revelation. "Teeth" properly signify such things as are merely in the memory and are brought forth therefrom, for the things that are in the memory of the sensual man correspond to bones and teeth.
[5] In Daniel:
There came up out of the sea a second beast like to a bear; three ribs were in its mouth between its teeth; and they said unto it, Arise, devour much flesh. After this there came up a fourth beast, dreadful, and terrible, and exceedingly strong, and it had great teeth of iron; it devoured and crushed, and trampled the remnant with its feet (Daniel 7:5, 7).
"A beast from the sea" means the love of dominion, to which holy things serve as means, and the "four beasts" signify its successive increase; this "second beast like to a bear" signifies the second state, when such dominion is confirmed by means of the Word; those who do this appear in the spiritual world like bears. "Three ribs in the mouth between the teeth" signify all things of the Word which they apply, and which they understand merely according to the letter, "three ribs" meaning all things of the Word, "in the mouth" meaning, which they apply in teaching; "between the teeth" meaning which they understand merely according to the letter, that is, as the sensual man does; "they said unto it, Arise, devour much flesh," signifies that they applied many things and thereby destroyed the genuine sense of the Word; "the fourth beast that came up out of the sea, dreadful, and terrible, and exceedingly strong," signifies the fourth and last state, when by holy things as means they established for themselves dominion over heaven and earth; because this state is profane and powerful it is called "dreadful, and terrible, and exceedingly strong;" "it had great teeth of iron" signifies falsities from the sensual man hard against the truths and goods of the church; "it devoured and crushed" signifies that it perverted and destroyed; "and trampled the remnant with its feet" signifies that what they could not pervert and destroy they defiled and blotted out by the evils of natural and corporeal loves. (The rest respecting these beasts may be seen explained above, n. 316.)
[6] In Moses:
The tooth of beasts I will send upon them, with the poison of the creeping things of the earth (Deuteronomy 32:24).
This evil, among others, was denounced upon the Israelitish and Jewish people if they did not keep and do the statutes and commandments; "the tooth of beasts" signifies falsities from evils of every kind, and "the poison of the creeping things of the earth" signifies the things that destroy and utterly extinguish spiritual life; "beasts" signify in the Word such things as belong to the natural man, and "the creeping things of the earth" the things belonging to the sensual man; both these when separated from the spiritual man are mere falsities from evils, because they are merely such things as belong to the body to which they adhere, and as belong to the world to which they stand nearest; and from the body and the world all thick darkness in spiritual things arises.
[7] In David:
Arise, O Jehovah; save me, O my God; for Thou smitest all mine enemies upon the cheek; Thou breakest the teeth of the wicked (Psalms 3:7).
"To smite the enemies upon the cheek" signifies to destroy interior falsities with those who are opposed to the goods and truths of the church; such persons and their falsities of evil are meant in the Word by "enemies;" "to break the teeth of the wicked" signifies to destroy exterior falsities, which are such as are based on the fallacies of the senses and are confirmed by them.
[8] As the expressions in David, "to smite the cheek" and "to break the teeth" signify the destruction of interior and exterior falsities, it can be seen what is meant by "smiting on the cheek" in Matthew:
Ye have heard that it hath been said, An eye for an eye, and a tooth for a tooth; but I say unto you, Resist not evil; but whosoever shall smite thee on thy right cheek turn to him the other also. And if any man wisheth to sue thee at the law and to take away thy coat, let him have thy cloak also; and whosoever shall compel thee to go one mile, go with him two. Give to everyone that asketh thee, and from him that wisheth to borrow of thee turn not thou away (Matthew 5:38-42).
That these words are not to be understood according to the letter is evident to everyone; for who is bound by Christian love to turn the left cheek to him who smites the right, or to give the cloak to him who would take away the coat? In a word, who is there to whom it is not allowable to resist evil? But as all things that the Lord said were in themselves Divine-celestial, it can be seen that these words, as well as the others which the Lord spoke, contain a heavenly sense. The sons of Israel had this law that they should give "an eye for an eye, and a tooth for a tooth" (Exodus 21:23, 24; Leviticus 24:20; Deuteronomy 19:21), because they were external men, and thus were only in the representatives of heavenly things, and not in heavenly things themselves, thence not in charity, in mercy, in patience, nor in any spiritual good; consequently they were under the law of retaliation; for the heavenly law and thence the Christian law is that which the Lord taught in the Gospels:
All things whatsoever ye would that men should do unto you, even so do ye to them; this is the Law and the Prophets (Matthew 7:12; Luke 6:31).
Because this is the law in heaven, and from heaven in the church, therefore every evil carries with it a corresponding punishment, which is called the punishment of evil, and is in the evil as if joined with it; and from this springs the punishment of retaliation which was prescribed for the sons of Israel, because they were external and not internal men. Internal men, as the angels of heaven are, do not wish the retaliation of evil for evil, but from heavenly charity they forgive freely; for they know that the Lord protects from the evil all who are in good, and that He protects according to the good with them, and that He would not protect if on account of the evil done to them they should burn with enmity, hatred, and revenge, for these drive away protection.
[9] These things, therefore, are involved in what the Lord here said; but their signification shall be given in order: "An eye for an eye, and a tooth for a tooth," signifies that so far as anyone takes away from another the understanding of truth and the sense of truth, so far are they taken away from him, the "eye" signifying the understanding of truth, and "tooth" the sense of truth, for a "tooth" means truth or falsity such as the sensual man has. That one who is in Christian good will permit an evil person to take these away as far as he can, is described by what the Lord says in reply on the same subject. "Resist not him that is in evil" signifies that there should be no fighting back of retaliation; for angels do not fight with the evil, much less do they return evil for evil, but they allow it to be done, since they are protected by the Lord, and therefore no evil from hell can do them harm. "Whosoever shall smite thee on thy right cheek turn to him the other also" signifies if anyone wishes to do harm to the perception and understanding of interior truth, it may be allowed to the extent of the effort; "the cheek" signifies the perception and understanding of interior truth, the "right cheek" affection for it and consequent perception of it, and the "left cheek" understanding of it, and as the "cheek" is mentioned, so is "smiting," which means doing harm to; for all things pertaining to the mouth, as the throat, the mouth itself, the lips, the cheeks, the teeth, signify such things as belong to the perception and understanding of truth, because they correspond to them, therefore by these objects in the sense of the letter of the Word, which consists of pure correspondences, these things are expressed; "if any man wisheth to sue thee at the law and to take away thy coat, let him have thy cloak also," signifies if anyone wishes to take away truth interiorly with thee, it may be allowed him to take away also exterior truth, "coat" signifying interior truth, and "cloak" exterior truth. This also is what angels do when they are with the evil, for the evil can take away nothing of good and truth from angels, but they can from those who on that account burn with enmity, hatred, and revenge, for these evils avert and repel protection by the Lord; "whosoever shall compel thee to go one mile, go with him two," signifies whoever wishes to lead away from truth to falsity and from good to evil, since he cannot do it, may be left unopposed, a "mile" having a similar signification as a "way," namely, that which leads away or leads; "give to everyone that asketh thee" signifies that it is to be permitted; "and from him that wisheth to borrow of thee turn thou not away" signifies that if anyone wishes to be instructed he may be instructed, for the evil desire this that they may pervert and take away, and yet they cannot. This is the spiritual sense of these words, in which are stored up the hidden things that have now been said, which are especially for the angels; who perceive the Word only according to its spiritual sense; they are also for men in the world who are in good, when the evil are trying to lead them astray. That the opposition of the evil to those whom the Lord protects is such it has been granted me to know by much experience; for they have continually striven in every way and with all their might to take away from me truths and goods, but in vain. From what has been presented it can also in some degree be seen that a "tooth" signifies truth or falsity in the sensual, which is the ultimate of the intellectual life with man; that this is the signification of "tooth" is evident from the Lord's reply, in which the perception and understanding of truth are treated of, which the evil strive to take away from the good.
[10] That this is the signification of "teeth" can be seen further from the following passages. In Jeremiah:
In those days they shall say no more, The fathers have eaten a sour grape, and the teeth of the sons are set on edge. But every man shall die in his own iniquity; every man that eateth the sour grape, his teeth shall be set on edge (Jeremiah 31:29, 30; Ezekiel 18:2-4).
This involves evidently that the sons and descendants shall not incur punishment on account of the evils of parents, but everyone on account of his own evil; "to eat the sour grape" signifies to appropriate to oneself the falsity of evil, for a "sour grape," which is a bitter and bad grape, signifies the falsity of evil, and "to eat" signifies to appropriate to oneself; and "the teeth set on edge" signifies to be in the falsity of evil therefrom, for "teeth" here as above signify falsities in ultimates or in the sensual man, in which the evils of parents, which are called hereditary evils, especially lie hidden in children, and "to be set on edge" signifies the appropriation of falsity from evil; for a man is not punished on account of hereditary evils but on account of his own and so far as he makes hereditary evils actual in himself; therefore it is said that "everyone shall die in his own iniquity; and every man that eateth the sour grape, his teeth shall be set on edge."
[11] In Job:
All men abhor me; my bone cleaveth to my skin and to my flesh; I have escaped with the skin of my teeth (Job 19:20, 20).
In the sense of the letter this means that he became thus lank and lean; but in the spiritual sense it signifies that temptations so suppressed the interiors of his mind that he became sensual, and thought only in things most external, and yet that he thought truths and not falsities; this is signified by "I have escaped with the skin of my teeth," "teeth" without skin signifying falsities, but with skin not falsities, since they are still in some degree clothed.
[12] In Amos:
I have given to you emptiness of teeth in all your cities, and want of bread in all your places (Amos 4:6).
"Emptiness of teeth in the cities" stands for a scarcity of truth in doctrines, and "want of bread in all places" for scarcity of good from doctrines in the life.
[13] In Zechariah:
I will take away his bloods out of his mouth, and his abominations from between his teeth (Zechariah 9:7).
This is said of Tyre and Sidon, which signify the knowledges of truth and good, here these falsified; "bloods out of the mouth" signify the falsifications of the knowledges of truths; and "the abominations from between the teeth" signify the adulterations of the knowledges of good; the knowledges of good are also truths, for to know goods is from the understanding, and the understanding is of truth.
[14] In David:
The waters had overwhelmed us, the presumptuous waters had passed over our soul. Blessed be Jehovah, who hath not given us as a prey to their teeth (Psalms 124:4-6).
The "waters that had overwhelmed" signify falsities that flow in, and as it were overwhelm man when he is in temptations; therefore it is said, "Blessed be Jehovah, who hath not given us as a prey to their teeth," that is, to the hells that destroy truths by falsities, thus to destructive falsities.
[15] In Job:
I brake the jaw teeth of the wicked, and plucked the prey out of his teeth (Job 29:17).
This Job says of himself. "I brake the jaw teeth of the wicked" signifies that he fought against falsities and conquered them, "jaw teeth" signifying knowledges [scientifica] from the sense of the letter of the Word, adapted to confirm the falsities by which truths are destroyed; and "I plucked the prey out of his teeth" signifies that he delivered others from falsities by instructing them.
[16] Because the "teeth" signify falsities in things most external, "gnashing of teeth" signifies to fight with vehemence and anger from falsities against truths, in the following passages. In Job:
He teareth me in his wrath, and hateth me; mine enemy gnasheth upon me with his teeth, he sharpeneth his eyes against me (Job 16:9).
In David:
The halt whom I know not gather themselves together against me, they rend, nor are they silent. They gnash upon me with their teeth (Psalms 35:15, 16).
In the same:
The wicked plotteth against the just, and gnasheth upon him with his teeth (Psalms 37:12).
In the same:
The wicked shall see and be provoked; he shall gnash with his teeth, and melt 3 away (Psalms 112:10).
In Micah:
Against the prophets that lead the people astray, that bite with their teeth (Micah 3:5).
In Lamentations:
All thine enemies opened their mouth against thee, O daughter of Jerusalem, they hissed and gnashed the teeth (Lamentations 2:16).
In Mark:
One said to Jesus, I have brought unto thee my son, who hath an evil 4 spirit; and wheresoever it taketh him it teareth him; and he foameth and grindeth his teeth, and pineth away; and I spake to Thy disciples that they should cast it out, but they were not able. And Jesus said unto him, Thou dumb and deaf spirit, I command thee come out of him, and enter no more into him (Mark 9:17, 18, 25).
One who is ignorant of the spiritual sense of the Word might suppose that they are said "to gnash the teeth" merely because they were angry and intent on evil, since men then press the teeth together; but they are said "to gnash the teeth" because the endeavor to destroy and the act of destroying truths by means of falsities are meant by it; this is said in the Word because "teeth" signify falsities in things most external, and "gnashing" signifies vehemence in fighting for them; this effort and act are also from correspondence.
[17] Moreover, such was the deaf and dumb spirit that the Lord cast out; for all spirits are from the human race; this spirit was from that kind of men who had vehemently fought for falsities against truths; consequently the one obsessed by him "foamed and gnashed his teeth." He is called by the Lord "deaf and dumb" because he was unwilling to perceive and understand the truth, for such are signified by "the deaf and the dumb." And because this spirit was determined and obstinate against truths, and had confirmed himself in falsities, the disciples were not able to cast him out, for the falsities for which he had fought they were not yet able to dispel because they had not yet reached the proper state, and it was for this also that the disciples were rebuked by the Lord. That this spirit was such, and the one obsessed by him was not such, is signified by "the spirit tearing him," and the obsessed "pining away;" and the Lord's commanding the spirit "to enter no more into him."
[18] All this makes clear what is signified by:
Gnashing of teeth (Matthew 8:12; 13:42, 50; 22:13; 24:51; 25:30; Luke 13:28).
"Gnashing of teeth" in the hells means continual disputation and combat of falsities with each other and against truths, and thus of those who are in falsities, joined with contempt of others, enmity, jeering, derision, blaspheming, and these also burst forth into attempts to tear each other in pieces, for everyone fights for his own falsity from love of self, of learning, and of fame. These disputations and contests are heard outside of these hells as gnashings of teeth, and are also turned into gnashings of teeth when truths flow in thither out of heaven. (But more on this subject may be seen in the work on Heaven and Hell 575.)
[19] Because with the evil the teeth correspond to the falsities they have in the ultimates of their intellectual life, which are called corporeal-sensual, therefore the spirits who are such appear deformed in the face, the greater part of which is made up of the teeth standing widely apart like gratings, and in a broad grin, and this because such gaping of teeth corresponds to the love and eagerness for fighting for falsities against truths.
[20] Because the teeth correspond to the ultimates of man's intellectual life, which are called sensual, and these when separated from the truths of the interior understanding, which are called spiritual, are in the falsities of evil, but the same when not separated correspond to the truths of good in the sensual, so "teeth" in the Word signify also ultimate truths (as in Job 19:19, 20; Amos 4:6, which may be seen explained above).
[21] And because the Lord glorified His entire Human, that is, made it Divine, therefore it is said of Him in Moses:
His eyes shall be red with wine, and His teeth white with milk (Genesis 49:12).
"Eyes red with wine" signifies that His intellectual was Divine truth from Divine good; and "teeth white with milk" signifies that His sensual was likewise Divine truth from Divine good; for "Shiloh" here (verse Genesis 49:10) means the Lord.
[22] Because "teeth" correspond to the ultimates of the intellectual life, which are called sensual, good spirits and angels have teeth the same as men, but with them the teeth correspond to truths in the ultimate sensual, for with them the sensual is not separated from the truths of the interior understanding which are called spiritual.
Poznámky pod čarou:
1. Latin has "remove," the Hebrew "tear out."
2. Latin has "maketh," the Hebrew "made," as also found in AE 403; AC 5113, 9052.
3. Latin has "melteth," Hebrew "shall melt."
4. Latin has "evil," Greek "mute," as in AE 815.
Podpora:
ResponsiveVoice použito pod nekomerční licencí 
© 2024 New Christian Bible Study Corporation. Všechna práva vyhrazena. Podmínky použití | Privacy Policy.
