„Brány“ ve starověku měly význam, který v moderním světě neplatí. Města byla poté chráněna zdmi; brány ve zdech propouštěly lidi dovnitř a ven, aby podnikali, ale byly také slabými místy v obraně měst.

V Bibli představují města na jedné úrovni mysli jednotlivých lidí. Na širší úrovni představují víry sdílené komunitou. Brány tedy představují otvory, kde nás Pán může nakrmit porozuměním pravdy a touhou po dobrém. Představují také body, kde mohou pekla napadnout a ovlivnit nás falešnými představami a zlými touhami.

Spisy nám říkají, že jsme během našeho života udržováni v rovnováze s vlivy od Pána i z pekla. V ideálním případě budeme po celý svůj život i nadále pozvat Pána dál a dál a pohánět pekla zpět, dokud nakonec Pán nebude moci plně obsadit naši mysl. A v tomto bodě naše víra v Něho a v Jeho moc a lásku udrží brány a odepře zlu jakýkoli vstup.

Jako jednotlivci se v tomto bodě stáváme anděly. Jako společenství se v tomto bodě stáváme součástí Pánovy církve. A v tom okamžiku se brány stanou vstupním bodem, úvodními pravdami, které lidem umožňují vstoupit do kostelů a začít vnášet Pána do jejich životů.

(Odkazy: Zjevená Apokalypsa 916; Nebeská tajemství 2851 [1-15], 2943, 3187, 4861, 10483 [1-4])