Explanation of Genesis 2:23
Napsal(a) Brian David
The celestial people of the Most Ancient Church, motivated by the love of the Lord, were in a constant state of sensing the separation between their internals and their externals. They could be externally involved with the necessities of life – gathering and preparing food, caring for children, caring for each other – while deep in their minds being constantly aware of the Lord, and of angels, and of the spiritual value of even the external things they were doing. But to give them the sense that life was their own, the Lord had to emphasize their externals and give them the leading role. So the people lost their constant awareness of spiritual things.
That is represented here. "Bone of my bones" means that the dead, hellish sense of self in external life was linked to the same thing in internal life. "Flesh of my flesh" means the living, heavenly sense of self in externals is also linked to internals. "Woman" means the sense of self as a complete state of life, and "man" – used in a specifically masculine sense here – means intellectual thoughts and concepts in the internal man. So at all levels, the external sense that life was their own took dominance in the people of the Most Ancient Church.
(Odkazy: Arcana Coelestia 156, 0157, 158, 159)
Matouš 20
1
Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
2
Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
3
A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
4
I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.
5
A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
6
Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
7
Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
8
Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.
9
A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.
10
Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.
11
A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:
12
Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.
13
On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
14
Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.
15
Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
16
Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
17
A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:
18
Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.
19
A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.
20
Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.
21
Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.
22
Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.
23
Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.
24
A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.
25
Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.
26
Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.
27
A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;
28
Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.
29
A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.
30
A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
31
Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
32
I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?
33
Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.
34
I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.
