Zdá se být docela kruhové říkat, že „dobro“ v Bibli představuje dobro, ale v obecném smyslu je to pravda!

Je tomu tak: Pán je láska sama dána formou a vyjádřením jako moudrost sama o sobě a ta Božská láska a Božská moudrost proudí dolů do nás, do světa a do Bible v nekonečném proudu s nekonečnou rozmanitostí. Božská láska dává vzniknout našim láskám, našim citům, našim touhám po dobrém a radosti, kterou můžeme cítit; Božská moudrost vede k faktům, znalostem, inteligenci, porozumění a lidské moudrosti. A čím více dokážeme uvést tyto dva aspekty našeho života do souladu, tím více se můžeme stát vyššími - což nás zase učiní šťastnějšími, užitečnějšími a nakonec více andělskými. A samozřejmě, čím více se odvracíme, tím více pravdy se stává falešností a láska se stává sebeláskou. Tento tanec mezi touhou být dobrým a porozuměním pravdě je tedy hybnou silou lidského života a téměř všechno v Bibli se k němu vztahuje na duchovní úrovni.

Když se v Bibli něco nazývá „dobrým“, obecně to popisuje nejvyšší a nejčistší formu lásky v jakémkoli duchovním stavu, o kterém se mluví. To lze často shrnout jednoduše jako „dobré“ nebo jako „charitativní“ - což je stav péče nebo lásky k bližnímu.

(Odkazy: Nebeská tajemství 2180, 3049, 3080, 5213, 5949, 6720, 6856, 10575, 10619; Vysvětlená Apokalypsa 730 [29], 863 [15])