Oči jsou okny duše." To je sentiment s kořeny někde v temném starověku, ale ten, který se stal beznadějně klišé, protože je poetický a zjevně pravdivý. Cítíme, že když se někomu můžeme podívat do očí, můžeme skutečně vědět, co je uvnitř. Dává tedy smysl, že tváře lidí v Bibli představují jejich vnitřky, myšlenky, lásky a touhy, které drží nejhlouběji. Obracíme své tváře k zemi, abychom prokázali pokoru, když se klaníme v bohoslužbě; obracíme je do hor, když hledáme inspiraci; když jsme připraveni bojovat proti pokušení, obrátíme je k našim nepřátelům. Když jsou věci těžké, musíme „čelit faktům“ nebo je interně přijmout. A nejsou to jen oči; ve skutečnosti to vyjadřuje tvář jako celek. Jak uvádí Swedenborg, tvář je „duchovní svět člověka představený v jeho přirozeném světě“ (Nebe a peklo 91). Naše tváře odhalují naše vnitřní myšlenky a pocity nesčetnými způsoby, a proto psychologové, hráči pokeru a kriminální vyšetřovatelé tráví tolik času jejich studiem. Když je tématem Pánova tvář, představuje Pánovy interiéry, které jsou dokonalou láskou a dokonalým milosrdenstvím. A když se lidé odvracejí od Pána a odmítají jeho lásku, je to popsáno jako Pán „skrývající svou tvář“.