Joshua Chapter 1: Bůh přikázal Joshua

Kniha Joshua je o vstupu, dobytí a urovnání. Izraelité mají jít a žít v zemi, kterou jim Bůh slíbil, a kde bydleli před mnoha staletími.

Kapitola 1 Joshua odstartuje tento příběh. Joshua se ujal vedení Děti Izraele a je pověřen, aby vedl lidi přes řeku Jordán a převzal zemi. Vnitřní význam tohoto příběhu není politický, ale protože je v Bibli, je to osobní nebo duchovní. Kanaánská země je náš vlastní osobní život (viz Vysvětlená Apokalypsa 569[5]), která má kromě některých vysokých ideálů a dobrých úmyslů, které reprezentuje izraelský lid, také velmi lidský v tom, že se zaměřuje na sebe, je kritická, chamtivá, soudná (jmenujete ji!) - a tyto rysy jsou znázorněny v knize Jozue několik kmenů Kanaánů, kteří se tam usadili, zatímco Izrael byl v Egyptě. Jejich kmenová jména mají významy jako „nízko ležící“ a „obyvatelé bláta“. Jejich dobytí symbolizuje naši potřebu - s Boží pomocí - překonat tyto lidské životy s nízkým životem a místo toho být vedeni Božími pravdami (Nebeská tajemství 4816).

Joshua je pověřen Bohem, aby vedl lidi (Nebeská tajemství 8595). Mojžíš zemřel a nyní vede Joshua. Při uvedení do provozu Bůh popisuje několik věcí, s nimiž se musíme osobně vztahovat. Nejprve je nám řečeno, že musíme překročit řeku Jordán, abychom se dostali do země. Řeka je velmi určitá hranice a to nám říká, že existuje ostrý rozdíl mezi naším starým životem a naším novým životem, bez odstínů šedé.

Dále je Joshua řečeno, že každé místo, na kterém chodí vaše noha, bude vaše. To ukazuje na naši potřebu používat Boží pravdy prakticky tím, že žijeme a děláme je spíše než intelektuálně jen o nich přemýšlíme, protože naše „noha“ je nejnižší bod našeho těla, který se přímo dotýká země (viz viz Nebe a Peklo 97). Důvodem, po kterém chodíme, je samotný život.

Poté jsou hranice země Kanaánu popsány namem a ty nám dávají představy o naší potřebě být vyzváni (divočina), dobře myslet (Libanon), dělat dobro (Hittites) a mnohem více (Velké moře). . Pak Bůh říká, že pokud se rozhodneme žít Boží pravdy, nic nám nebude stát v cestě.

Poté přicházejí slavná slova „Buďte silní a velmi odvážní“ (Nebeská tajemství 6343). V kapitole 1 přicházejí několikrát, aby nás povzbudili a drželi v síle Boží moci. Je nám také řečeno, aby se neotáčeli na pravou nebo levou stranu, což znamená, že musíme poslouchat Boha a dělat to, co je správné, aniž bychom se odchýlili. Po skvělém startu můžeme tak snadno zpomalit a odvrátit se.

Kniha zákona se neodkloní od našich úst, ale musíme ji meditovat ve dne i v noci a udržovat ji v ústech, v mysli, v srdci a v našich činech a v našich úmyslech.

Joshua pak dává vůdcům vůdce, aby připravili lidi k odchodu. To pro nás znamená, že naše poznání, že musíme následovat Boha a dobýt svůj život, musí stékat z naší mysli do každé části nás v nejmenším detailu tohoto a tohoto a dokonce i toho. A vždy být připraven.

Poslední část kapitoly 1 je o některých izraelských kmenech - Reubenitech, Gaditech a polovině Manasseh. Dříve se tyto kmeny rozhodly, že se raději usadí na východní straně řeky Jordán, kde jsou dobré pastviny. Mojžíš jim řekl: „Ano“, ale nyní Joshua říká, že předtím, než to udělají, musí všichni muži jít se všemi do Kanaánu a bojovat a teprve poté se vrátit přes Jordán, aby byli se svými manželkami a dětmi a hejny.

To nám říká, že v našich životech je místo pro vnější potěšení a majetek, ale pouze tehdy, když jsme vlastnili a žili Boží věci jako první (Nebeská tajemství 870).

1865. 'Saying, To your seed I will give this land' means the comfort experienced after these temptations and their horrors, to the effect that people who have charity and faith in Him will become His heirs. This is clear from the meaning of 'seed' and from the meaning of 'land'. 'The seed of Abram' means love and faith that flows from love, as shown already in 255, 256, 1025, and consequently all who have charity and faith in the Lord. 'The land of Canaan' however means the Lord's kingdom, and therefore 'giving the land to your seed' means that the heavenly kingdom would be given as an inheritance to those who from charity have faith in Him.

[2] That these things brought comfort to the Lord following temptations and their horrors becomes clear without explanation. For after those grim events which He had witnessed - that is to say, after He had put to flight the evils and falsities meant by 'the birds of prey that came down on the carcasses and that Abram drove away', described in verse 11 - gross falsities nevertheless entered into Him, such as horrified Him, meant by 'the dread of a great darkness which came over Abram in a deep sleep', described in verse 12. This, together with the fact that in the end sheer falsities and evils took possession of the human race - meant by 'the smoking furnace and flaming torch which passed' between the pieces', referred to in verse 17 - inevitably caused Him distress and grief. Comfort therefore follows now, like that in verses 4 and 5 above, namely that His seed will inherit the land, that is, those who have charity and faith in Him will become heirs of His kingdom. The salvation of the human race was for Him the only comfort, for He was moved by Divine and celestial love and became, even as regards the Human Essence, that Divine and celestial love, in which solely the love for all is countenanced and entertained.

[3] That such is the nature of Divine love becomes clear from the love of parents towards their children, in that it increases with every descending degree of affinity, that is, it becomes greater towards later descendants than towards immediate offspring. Nothing ever exists without a cause or origin, and therefore this love towards descendants, present in the human race and ever increasing with each successive generation, cannot exist without them. The cause and origin of that love are attributable solely to the Lord, from whom all conjugial love and love of parents towards children flow. The source of that love is His love, which is such that He loves all as a father loves his sons, and wishes to make all his heirs, and provides an inheritance for those yet to be born, as he does for those born already.