Joshua Chapter 1: Bůh přikázal Joshua

Kniha Joshua je o vstupu, dobytí a urovnání. Izraelité mají jít a žít v zemi, kterou jim Bůh slíbil, a kde bydleli před mnoha staletími.

Kapitola 1 Joshua odstartuje tento příběh. Joshua se ujal vedení Děti Izraele a je pověřen, aby vedl lidi přes řeku Jordán a převzal zemi. Vnitřní význam tohoto příběhu není politický, ale protože je v Bibli, je to osobní nebo duchovní. Kanaánská země je náš vlastní osobní život (viz Vysvětlená Apokalypsa 569[5]), která má kromě některých vysokých ideálů a dobrých úmyslů, které reprezentuje izraelský lid, také velmi lidský v tom, že se zaměřuje na sebe, je kritická, chamtivá, soudná (jmenujete ji!) - a tyto rysy jsou znázorněny v knize Jozue několik kmenů Kanaánů, kteří se tam usadili, zatímco Izrael byl v Egyptě. Jejich kmenová jména mají významy jako „nízko ležící“ a „obyvatelé bláta“. Jejich dobytí symbolizuje naši potřebu - s Boží pomocí - překonat tyto lidské životy s nízkým životem a místo toho být vedeni Božími pravdami (Nebeská tajemství 4816).

Joshua je pověřen Bohem, aby vedl lidi (Nebeská tajemství 8595). Mojžíš zemřel a nyní vede Joshua. Při uvedení do provozu Bůh popisuje několik věcí, s nimiž se musíme osobně vztahovat. Nejprve je nám řečeno, že musíme překročit řeku Jordán, abychom se dostali do země. Řeka je velmi určitá hranice a to nám říká, že existuje ostrý rozdíl mezi naším starým životem a naším novým životem, bez odstínů šedé.

Dále je Joshua řečeno, že každé místo, na kterém chodí vaše noha, bude vaše. To ukazuje na naši potřebu používat Boží pravdy prakticky tím, že žijeme a děláme je spíše než intelektuálně jen o nich přemýšlíme, protože naše „noha“ je nejnižší bod našeho těla, který se přímo dotýká země (viz viz Nebe a Peklo 97). Důvodem, po kterém chodíme, je samotný život.

Poté jsou hranice země Kanaánu popsány namem a ty nám dávají představy o naší potřebě být vyzváni (divočina), dobře myslet (Libanon), dělat dobro (Hittites) a mnohem více (Velké moře). . Pak Bůh říká, že pokud se rozhodneme žít Boží pravdy, nic nám nebude stát v cestě.

Poté přicházejí slavná slova „Buďte silní a velmi odvážní“ (Nebeská tajemství 6343). V kapitole 1 přicházejí několikrát, aby nás povzbudili a drželi v síle Boží moci. Je nám také řečeno, aby se neotáčeli na pravou nebo levou stranu, což znamená, že musíme poslouchat Boha a dělat to, co je správné, aniž bychom se odchýlili. Po skvělém startu můžeme tak snadno zpomalit a odvrátit se.

Kniha zákona se neodkloní od našich úst, ale musíme ji meditovat ve dne i v noci a udržovat ji v ústech, v mysli, v srdci a v našich činech a v našich úmyslech.

Joshua pak dává vůdcům vůdce, aby připravili lidi k odchodu. To pro nás znamená, že naše poznání, že musíme následovat Boha a dobýt svůj život, musí stékat z naší mysli do každé části nás v nejmenším detailu tohoto a tohoto a dokonce i toho. A vždy být připraven.

Poslední část kapitoly 1 je o některých izraelských kmenech - Reubenitech, Gaditech a polovině Manasseh. Dříve se tyto kmeny rozhodly, že se raději usadí na východní straně řeky Jordán, kde jsou dobré pastviny. Mojžíš jim řekl: „Ano“, ale nyní Joshua říká, že předtím, než to udělají, musí všichni muži jít se všemi do Kanaánu a bojovat a teprve poté se vrátit přes Jordán, aby byli se svými manželkami a dětmi a hejny.

To nám říká, že v našich životech je místo pro vnější potěšení a majetek, ale pouze tehdy, když jsme vlastnili a žili Boží věci jako první (Nebeská tajemství 870).

9. VII. The sun of the natural world is pure fire; and the world of nature first existed and continually subsists by means of this sun

That nature and its world - by which we mean the atmospheres and the earths which are called planets, among which is the terraqueous globe on which we dwell, together with all the productions, in general and in particular, which annually adorn its surface subsist solely from the sun, which constitutes their centre, and which, by the rays of its light and the modifications of its heat, is everywhere present, everyone knows for certain, from his own experience, from the testimony of the senses, and from the writings which treat of the way in which the world has been peopled. As, therefore, perpetual subsistence is from this source, reason may also conclude with certainty that existence is likewise from the same; for perpetually to subsist is perpetually to exist as a thing first existed. Hence it follows that the natural world was created by Jehovah God by means of this sun as a secondary cause.

[2] That there are spiritual things and natural things, entirely distinct from each other, and that the origin and support of spiritual things are from a sun which is pure love, in the midst of which is Jehovah God, the Creator and Upholder of the universe, has been demonstrated before; but that the origin and support of natural things are a sun which is pure fire, and that the latter is derived from the former, and both from God, follows of itself, as what is posterior follows from what is prior, and what is prior from The First.

[3] That the sun of nature and its worlds is pure fire, all its effects demonstrate: as the concentration of its rays into a focus by the art of optics, from which proceeds violently burning fire and also flame; the nature of its heat, which is similar to heat from elementary fire; the graduation of that heat according to its angle of incidence, whence proceed the varieties of climate, and also the four seasons of the year; besides many other facts, from which the rational faculty, by means of the senses of the body, may confirm the truth that the sun of the natural world is mere fire, and also that it is fire in its utmost purity.

[4] Those who know nothing concerning the origin of spiritual things from their own sun, but are only acquainted with the origin of natural things from theirs, can scarcely avoid confounding spiritual and natural things together, and concluding, through the fallacies of the senses and of the rational faculty derived from them, that spiritual things are nothing but pure natural things, and that from the activity of these latter, excited by heat and light, arise wisdom and love. These persons, since they see nothing else with their eyes, and smell nothing else with their nostrils, and breathe nothing else through their lungs but nature, ascribe to it all things rational also; and thus they imbibe what is natural as a sponge sucks up water. Such persons may be compared to charioteers who yoke the team of horses behind the carriage, and not before it.

[5] The case is otherwise with those who distinguish between things spiritual and natural, and deduce the latter from the former. These also perceive the influx of the soul into the body; they perceive that it is spiritual, and that natural things, which are those of the body, serve the soul for vehicles and mediums, by which to produce its effects in the natural world. If you conclude otherwise you may be likened to a crayfish, which assists its progress in walking with its tail, and draws its eyes backward at every step; and your rational sight may be compared to the sight of the eyes of Argus in the back of his head, when those in his forehead were asleep. Such persons also believe themselves to be Arguses in reasoning; for they say, 'Who does not see that the origin of the universe is from nature? And what then is God but the inmost extension of nature?' and make similar irrational observations, of which they boast more than wise men do of their rational sentiments.