Bible

 

Jozue 8

Studie

   

1 I řekl Hospodin k Jozue: Neboj se, ani se strachuj; pojmi s sebou všecken lid bojovný, a vstana, táhni k Hai. Aj, dal jsem v ruku tvou krále Hai a lid jeho, město i zemi jeho.

2 A učiníš Hai a králi jeho, jako jsi učinil Jerichu a králi jeho, loupež však a dobytky jeho rozbitujete mezi sebe. Zdělejž sobě zálohy k městu po zadu.

3 Tedy vstal Jozue a všecken lid bojovný, aby táhli k Hai. I vybral Jozue třidcet tisíců mužů velmi silných, a předeslal je v noci.

4 A přikázal jim, řka: Šetřtež vy, kteříž uděláte zálohy městu po zadní straně města, abyste nebyli příliš daleko od něho, ale buďte všickni pohotově.

5 Já pak i všecken lid, kterýž se mnou jest, přitáhneme k městu. A když oni nám vyjdou vstříc, jako prvé, utíkati budeme před nimi.

6 Tedy honiti budou nás, až bychom poodvedli jich od města, (nebo řeknou: Utíkají před námi, jako prvé), utíkajíce před nimi.

7 Vy mezi tím vyskočíte z záloh, a vyženete ostatní obyvatele města, nebo dá je Hospodin Bůh váš v ruku vaši.

8 A když vezmete město, zapálíte je ohněm, podlé slova Hospodinova učiníte; šetřtež toho, což jsem přikázal vám.

9 I poslal Jozue, a oni šli k zálohám, a zůstali mezi Bethel a Hai, od západní strany Hai; Jozue pak zůstal té noci u prostřed lidu.

10 Potom vstav Jozue velmi ráno, sečtl lid, i bral se napřed, on a starší Izraelští před lidem k Hai.

11 Všecken také lid bojovný, kterýž byl s ním, táhnouce, přiblížili se, až přišli naproti městu, a položili se po straně půlnoční Hai; údolí pak bylo mezi nimi a mezi Hai.

12 Vzal pak byl okolo pěti tisíc mužů, kteréž postavil v zálohách mezi Bethel a Hai, od západní stany města.

13 I přiblížil se lid, totiž všecko vojsko, kteréž bylo od půlnoční strany města, a kteříž byli v zálohách jeho od západní strany města; a tak vtáhl Jozue noci té do prostřed údolí.

14 I stalo se, že když je uzřel král Hai, pospíšili, a ráno vstavše, vyšli lidé města vstříc Izraelovi k boji, on i všecken lid jeho toho času před rovinu; nevěděl pak, že zálohy udělány byly jemu po zadu města.

15 I postoupil Jozue a všecken Izrael před nimi, a utíkali cestou pouště.

16 I svolán jest všecken lid v městě, aby je honili. I honili Jozue, a vzdálili se od města svého,

17 Tak že nezůstal žádný z obyvatelů Hai a Bethel, kdo by nevyšel, aby honil Izraele; a nechali města otevřeného, a honili Izraele.

18 Řekl pak Hospodin k Jozue: Zdvihni korouhev, kterouž máš v rukou svých, proti Hai, nebo v ruce tvé dám je. I zdvihl Jozue korouhev, kterouž měl v ruce své, proti městu.

19 Tedy, kteříž byli v zálohách, rychle vyskočili z místa svého, a běželi, když pozdvihl ruky své, a všedše do města, vzali je, a spěšně zapálili město ohněm.

20 Muži pak města Hai ohlédše se nazpět, uzřeli, a aj, vstupoval dým města k nebi, a neměli místa k utíkání sem ani tam; nebo lid, kterýž utíkati počal k poušti, obrátil se na ty, kteříž je honili.

21 Jozue zajisté a všecken Izrael, když viděli, že z záloh vzali město, a že se vznáší dým města, obrátili se, a bili muže Hai.

22 Onino také vyšli z města proti nim, a obklíčil Izrael nepřátely své, jedni odsud, druzí od onud; a zmordovali je, tak že žádný živ nezůstal ani neušel.

23 Ale krále Hai jali živého, a přivedli ho k Jozue.

24 Když pak pomordoval Izrael všecky obyvatele Hai v poli, totiž na poušti, kamž je honili, a padli ti všickni od ostrosti meče, až i zahlazeni jsou: navrátil se všecken Izrael do Hai, a zmordovali ostatky jeho mečem.

25 A bylo všech, kteříž padli v ten den, od muže až do ženy, dvanácte tisíců; všickni ti byli z Hai.

26 Ale Jozue nespustil ruky své, kterouž vyzdvihl korouhev, dokudž nebyli zmordováni všickni obyvatelé Hai.

27 Toliko hovada a loupež města toho rozbitovali mezi sebou synové Izraelští podlé slova Hospodinova, kteréž on přikázal Jozue.

28 Tedy vypálil Jozue Hai, a položil je v hromadu věčnou a pustinu, až do tohoto dne.

29 Krále pak Hai oběsil na dřevě, a nechal ho tam až do večera. A když zapadlo slunce, rozkázal Jozue, aby složili tělo jeho s dřeva, a povrhli je u brány města, a nametali na ně hromadu kamení velikou, kteráž trvá až do dnešního dne.

30 Tedy vzdělal Jozue oltář Hospodinu Bohu Izraelskému na hoře Hébal,

31 (Jakož přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, synům Izraelským, jakož psáno jest v knize zákona Mojžíšova,) oltář z kamení celého, nad nímž nebylo zdviženo železo, a obětovali na něm oběti zápalné Hospodinu, obětovali i oběti pokojné.

32 Napsal také tam na kameních výpis zákona Mojžíšova, kterýž psal před syny Izraelskými.

33 Všecken pak Izrael a starší jeho, i správcové i soudcové jeho stáli po obou stranách truhly před kněžími Levítskými, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, tak cizí jako doma zrozený, polovice jich proti hoře Garizim, a polovice proti hoře Hébal, jakož byl prvé přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, aby dobrořečil lidu Izraelskému nejprvé.

34 A potom četl všecka slova zákona, požehnání i zlořečení, tak jakž psáno jest v knize zákona.

35 Nebylo ani slova ze všeho, což přikázal Mojžíš, jehož by nečetl Jozue přede vším shromážděním Izraelským, i ženami i dětmi i příchozími, kteříž šli u prostřed nich.

   

Komentář

 

Po

  
After, a photo of a bulb pushing up through the earth, by Brita Conroy

Podle Swedenborga čas a prostor neexistují v duchovní realitě; jsou to čistě přírodní věci, které existují pouze ve fyzické rovině. To znamená, že jedna duchovní věc se nemůže stát „po“ jiné duchovní věci v čase, protože není čas. A jedna duchovní věc nemůže následovat „za“ jinou ve vesmíru, protože tam není žádný prostor.

Místo toho je duchovní realita strukturována na základě duchovního stavu nebo lásky a myšlenek andělů. Tyto lásky a myšlenky se spojují v řetězcích příčiny a následku, které andělé prožívají stejně, jako zažíváme čas .; jedna myšlenka plyne do druhé na duchovní úrovni a andělé cítí, že postupuje stejně, jako my vnímáme postup jednoho okamžiku plynoucího do druhého. A když andělé mají podobné myšlenky a pocity, zažívají blízkost, která je velmi stejná jako naše zkušenost s fyzickou blízkostí; jejich představa „prostoru“ je variace myšlenek a citů, které duchové po celém duchovním světě drží.

Když Bible popisuje něco jako „po“ něčem jiném, pak duchovní význam souvisí s vývojem duchovních stavů; je to nový duchovní stav, který se vynořuje ze stavu před ním. A protože vyšší stavy proudí do nižších stavů, věci přicházející „po“ bývají nižší, vnější. Například hluboká vnitřní touha být dobrým pro ostatní proudí sama o sobě do konkrétních představ o konkrétních dobrých věcech, které můžeme udělat. Tyto konkrétní myšlenky by tedy byly „po“ touze být dobrý.

(Odkazy: Nebeská tajemství 1955, 2019, 5216, 8209, 9251, 10099, 10550)

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 8209

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

8209. 'And came after them' means the attempt to flow in. This is clear from the meaning of 'coming after someone', when done by those steeped in falsities arising from evil, as the attempt to do violence by flowing in with falsity arising from evil, dealt with in 8187. The reason why it is an attempt is that genii and spirits belonging to hell cannot inflict ill on the good, yet are nevertheless constantly attempting to do so. There is a sphere emanating from the hells, which may be called a sphere of endeavours; this is a sphere of doing ill. I have also been allowed sometimes to perceive this sphere. That attempt to flow in exists constantly, and is actualized the moment any opportunity presents itself. But that sphere is counteracted by a sphere of endeavours by heaven, which emanates from the Lord; this is a sphere of doing good, which has all power within it since it has a Divine origin.

[2] Nevertheless equilibrium is maintained between those diametrically opposed types of endeavour, to the end that a person may be in freedom and so have freedom to choose, and to the end that he may be able to be reformed; for all reformation takes place in freedom, and no reformation without it. Spiritually, attempting something is the same as willing it. While a person is being reformed he is kept in a state of equilibrium, that is, in freedom between willing good and willing evil. The closer he moves at this time towards willing good, the closer he moves to heaven and the further away from hell. His new will, acquired at this time from the Lord, also comes more and more to prevail over the will properly his own, which he acquired by heredity from his parents and then through his own actions in life. When therefore a person's reformation has progressed so far that he wills good and has an affection for it, good removes evil, since the Lord is present within that good. For good has its origin in the Lord, and so is the Lord's, indeed is the Lord. From all this one may see what the situation is so far as the things attempting to flow into him are concerned.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.