4
Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.
Abakuk 3
1
Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót:
2
Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň.
3
Když se Bůh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, Sélah, slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho.
4
Blesk byl jako světlo, rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho.
5
Před tváří jeho šlo morní nakažení, a uhlí řeřavé šlo Před nohama jeho.
6
Zastavil se, a změřil zemi; pohleděl, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory věčné, sklonili se pahrbkové věční, cesty jeho jsou věčné.
7
Viděl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a třásli se kobercové země Madianské.
8
Zdaliž se na řeky, ó Hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? Zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných?
9
Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, Sélah. Řeky země jsi rozdělil,
10
Viděly tě hory, třásly se, povodeň vod ustoupila; vydala propast hlas svůj, hlubina rukou svých pozdvihla.
11
Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé.
12
V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany.
13
Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. Sélah.
14
Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati měli chudého v skrytě.
15
Bral jsi se po moři na koních svých, skrze hromadu vod mnohých.
16
Slyšel jsem, a zatřáslo se břicho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnivěly, a všecken jsem se třásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když přitáhne na lid, aby jej válečně hubil.
17
Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích:
18
Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého.
19
Hospodin Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje. Přednímu zpěváku na můj neginot.
Arcana Coelestia # 4874
4874. 'And she said, Your seal' means a token of consent. This is clear from the meaning of 'a seal' as a token of consent. The reason 'a seal' means a token of consent is that in ancient times decrees were authenticated by means of one, and therefore 'a seal' strictly speaking means authentication itself, and so a witness to the truth of the matter. Tamar's demand for his seal, cord, and rod as a pledge that the kid of the she-goats (which subsequently she did not accept) would be sent holds an arcanum which cannot in any way be known without the internal sense. The arcanum is this: 'A kid of the she-goats' meant that which belonged to genuine marriage, and consequently meant everything internal, for everything genuine is at the same time something internal. But nothing like this existed on Judah's side, and therefore, as is evident from what follows, Tamar did not accept the kid of the she-goats, but instead took something external with which the internal aspect of the Church, meant by 'Tamar', could be joined. The external aspect of the Church is meant by the seal, cord, and rod - actual consent by 'the seal', external truth by 'the cord', and the power of that truth by 'the rod'. These are also pledges assuring a joining to the external or natural man.
[2] The joining of internal truth to something external, that is, to the semblance of religion existing among the Jewish nation, is represented by Tamar's being joined to Judah as a daughter-in-law joined to her father-in-law under the pretext that the duty of a near kinsman was being performed. But the joining of the semblance of religion existing among the Jewish nation to the internal aspect of the Church is represented by Judah's being joined to Tamar as to a prostitute. This is exactly what these joinings together are like, but it is not so easy to give an intelligible explanation of the essential nature of them. Their essential nature is laid quite bare before the eyes of angels and good spirits, for it is set before them in the light of heaven. In this light the arcana of the Word are laid bare in broad daylight so to speak, quite unlike their appearance in the light of the world which man sees by. Let just a brief word be said about this. The representatives which had been established among the descendants of Jacob were not exactly the same as those which existed in the Ancient Church. For the most part they were like those in the Church established by Eber, which was called the Hebrew Church. Within this Church many new forms of worship existed, such as burnt offerings and sacrifices, which had been unknown in the Ancient Church, and other forms besides these. To these representatives the internal aspect of the Church was not linked in the way it had been to the representatives of the Ancient Church. But in what way the internal aspect of the Church was linked to the representatives among the Jewish nation, and these representatives to that internal aspect, is described in the internal sense by Tamar's being joined to Judah as a daughter-in-law to her father-in-law under the pretext that the duty of a near kinsman was being performed, and by Judah's being joined to Tamar as to a prostitute. Regarding the Hebrew Church, see 1238, 1241, 1327, 1343, 3031, 4516, 4517; and for information about the sacrifices offered in this Church not being a feature of the Ancient Church, 923, 1128, 1343, 2180, 2818.
