Apocalypse Explained # 493
493. That he should offer it with the prayers of all the saints upon the golden altar which is before the throne, signifies the conjunction of the heavens with those who are to be separated from the evil and saved. This is evident from the signification of "offering incense with prayers," as being to conjoin the good of the higher heavens by means of truths with those who are in worship from spiritual good (of which presently); also from the signification of "all the saints," as being those who are in good by means of truths, thus who are in spiritual good; that these are called "saints" may be seen above n. 204; again, from the signification of "the golden altar," as being the heaven where there is spiritual good, for the altar upon which incense was offered was called "the golden altar;" again, from the signification of "before the throne," as being conjunction with heaven, "to be before the throne" signifies that conjunction, as may be seen above (n. 462, 477, 489).
[2] That these words signify the conjunction of the heavens with those who are to be separated from the evil and saved, can be seen from the series of things in the internal sense, and from the connection of what goes before with what is now said and with what follows, and also from the signification of the words in the internal sense. For this and the following chapters treat of the last state of the church, or its state when its end has come and the judgment is at hand; but before this state is described, the separation of those who were to be saved is treated of, who are all such as are meant by "those sealed on their foreheads," and by "those clothed in white robes" who were treated of in the preceding chapter. Because these were at that time associated in societies with those who were to be damned, in this chapter the means by which they were separated and saved are described, namely, that the higher heavens were first closely conjoined with the Lord by Divine influx into celestial good, and through that into spiritual good, and afterwards by Divine influx through these goods, conjoined into one, into the lower regions where those who were to be saved and those who were to be damned were together in societies. This influx of the Lord out of the higher heavens was received by those who in the world had lived in good, for that good continued with them, therefore by means of that good they were conjoined to the higher heavens, and thus separated from those who were unable to receive the influx, because they had not lived in good but in evil while they were in the world.
[3] This also is what is meant by the Lord's words in the Gospels:
Then shall two men be in the field, one shall be taken, the other shall be left. Two women shall be grinding, one shall be taken, the other shall be left (Matthew 24:40, 41; Luke 17:34-36).
This is the series of things in the internal sense, and the connection of those that precede with what is now said and with what follows (respecting which see more, n. 413, 418, 419, 426, 489). From this it can now be seen what the spiritual sense is of these words, "that he should offer the incense with the prayers of all the saints upon the golden altar which is before the throne," namely, the conjunction of the higher heavens with those who were to be separated from the evil and saved. The "prayers" with which the incense was to be offered do not mean prayers, but truths from good, by means of which prayers are offered; for truths with man are what pray, and man is continually in such prayers when he lives according to truths. (That "prayers" mean in the Word truths from good which are with man, and not prayers of the mouth, may be seen above, n. 325)
Marek 13
1
A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké jest toto stavení!
2
Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš toto tak veliké stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
3
A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho obzvláštně Petr, Jakub a Jan a Ondřej, řkouce:
4
Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti?
5
Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl.
6
Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou.
7
Když pak uslyšíte boje a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne ihned konec.
8
Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a bude zemětřesení po místech, a hladové i bouřky.
9
A toť budou počátkové bolesti. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vladaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim.
10
Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium.
11
Když pak vás povedou vyzrazujíce, nestarejte se, co byste mluvili, aniž o to pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, jenž mluvíte, ale Duch svatý.
12
Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati.
13
A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude.
14
Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj,) tehdáž ti, kdož jsou v Židovstvu, ať utekou na hory.
15
A kdož na střeše jest, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého.
16
A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své.
17
Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech.
18
Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě.
19
Neboť budou ti dnové plní takového soužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž potom bude.
20
A byť neukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů.
21
A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj teď jest Kristus, aneb, aj tamto, nevěřte.
22
Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených.
23
Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko.
24
V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého.
25
A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se.
26
A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slavou.
27
I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe.
28
Od fíku pak učte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a vypučí se listí, znáte, že blízko jest léto.
29
Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích království Boží.
30
Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.
31
Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.
32
Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, jenž jsou v nebesích, ani Syn, jediné sám Otec.
33
Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.
34
Syn člověka zajisté jest jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vladařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.
35
Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno;
36
Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.
37
A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.
