17Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?
17
Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích:
10
Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest HospodinBůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích.