Bible

 

Jóel 2

Studie

   

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,

2 Den temnosti a mračna, Den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; Před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo Před ním.

4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.

5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.

6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.

8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.

9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.

10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?

12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

14 Kdo , neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.

17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.

20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.

21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.

22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.

27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.

28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.

29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,

30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.

31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

   

Komentář

 

Wilderness of Beersheba

  

In Genesis 21:14, this signifies the state of wandering in the beginning, of people who have been introduced into the doctrinals of faith. (Arcana Coelestia 2679)

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 755

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

755. Z toho, co bylo až dosud řečeno, vyplývá, že šestistým rokem, druhým měsícem a sedmnáctým dnem je zobrazen druhý stupeň pokušení. Od 6. do 11. verše této VII. kapitoly Genesis jsme totiž pojednávali o prvním stupni pokušení, což jsou pokušení rozumu. Nyní však se pojednává o druhém stupni pokušení, a to o pokušeních týkajících se vůle. Z toho důvodu je zopakován Noemův věk. Předtím bylo řečeno, že je synem šesti set let, nyní je řečeno, že potopa přišla v šestistém roce jeho života, v druhém měsící a sedmnáctém dni. Nikdo by nikdy nemohl předpokládat, že Noemovým věkem, uvedeným s přesností na rok, měsíc a den, je myšlen stupeň pokušení, který se týká vůle člověka. Bylo však již řečeno, že takovýmto způsobem mluvili a psali lidé Nejstarší církve (viz č. 66). A ti nalézali obzvláštní potěšení ve využití časových údajů a jmen k vytvoření vyprávění, jež se podobalo líčení skutečné historické události. V tom spočívala jejich moudrost.

II. Jak bylo výše ve vysvětlení k verši 6 uvedeno (viz č. 737), šest set let neznamená nic jiného než první stupeň pokušení. Podobný význam má výraz šest set let i zde. Aby to však mohlo znamenat druhý stupeň pokušení, je přidána informace o dnech a měsících. Dva měsíce nebo přesněji výraz ve druhém měsíci znamená konflikt. To je patrné z významu čísla dvě v 2. verši této kapitoly, kde je ukázáno, že číslo dvě znamená totéž, co číslo šest, a to práci nebo konflikt a také rozptýlení. Číslice sedmnáct však znamená nejenom počátek pokušení, ale také konec pokušení, a to z toho důvodu, že se jedná o součet čísla sedm a deset. Jestliže je uveden počet dnů maximálně do sedmi nebo je-li uveden týden, což je sedm dnů, zobrazuje číslo počátek pokušení. To bylo vysvětleno výše, ve 4. verši této kapitoly (viz č. 728). Když ale má číslo znamenat konec pokušení, jako je to později ve 4. verši VIII. kapitoly Genesis, je sedmička svaté číslo, k němuž je přidané číslo deset, které symbolizuje základy duchovního života, protože bez těchto základů nemůže být člověk znovuzrozen.

III. Číslo sedmnáct znamená počátek pokušení, což je zřejmé z toho, že Jeremiášovi bylo přikázáno koupit si pole v Anótu od jeho bratrance Chanameela, a to za 17 šekelů stříbra (Jeremiáš 32:9). Toto číslo také zobrazuje babylonské zajetí, jež reprezentuje pokušení lidí, kteří mají víru, a zničení těch, kteří víru nemají. Zobrazuje počátek pokušení a zároveň i konec pokušení – což je osvobození. To je patrné z toho, co následuje v téže kapitole u Jeremiáše – zajetí je zmíněno ve verši 36 a osvobození ve verši 37 a v dalších verších. Žádné takové číslo by se u tohoto proroka neobjevilo, kdyby nemělo nějaký skrytý význam – což platí pro všechna ostatní uvedená slova.

IV. Že číslo sedmnáct znamená počátek pokušení, je zřejmé také z věku Josefa, kterému bylo 17 let, když byl odeslán za svými bratry a poté prodán do Egypta (viz Genesis 37:2). Skutečnost, že Josef byl prodán do Egypta, má podobný symbolický význam, což bude díky Boží milosti později vysvětleno (viz č. 4670, 4788, 5886). Historické události, které se skutečně staly tak, jak jsou popsány, jsou reprezentativního charakteru. Zde však, v VII. kapitole Genesis, jsou historické události smyšlené, neodehrály se tak, jak jsou popsány v doslovném textu Písma, obsahují však tajemství nebe. Každé slovo popisující jak smyšlené, tak skutečné události, obsahuje tajemství nebe. To se zdá podivné, protože každý popisovaný historický fakt nebo událost, ať jsou skutečné či smyšlené, udržuje mysl u doslovného textu a nemůže se od něho odpoutat. Nemyslí si tudíž, že je tou událostí míněno nebo zobrazeno ještě něco dalšího.

V. Každému rozumnému člověku může být jasné, že existuje nějaký vnitřní smysl, v němž spočívá život Slova Božího. Tento život není v doslovném textu Písma – ten je bez vnitřního smyslu mrtvý. Jak by se bez vnitřního smyslu jakýkoli historický údaj ve Slově Božím lišil od historických údajů, které nalezneme v knihách světských spisovatelů? A k čemu by bylo užitečné znát Noemův věk nebo měsíc a den, kdy byla potopa, kdyby tyto údaje neobsahovaly žádná tajemství nebe? A kdo by neviděl, že výrok provalily se všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely je prorocký, stejně jako mnoho dalších?

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6