Bible

 

Jeremiáše 46

Studie

   

1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti národům těmto:

2 O Egyptských. Proti vojsku Faraona Néchy krále Egyptského, (jenž bylo při řece Eufrates u Charkemis, kteréž zbil Nabuchodonozor král Babylonský), léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského:

3 Připravtež štít a pavézu, a jděte k boji.

4 Zapřáhejte koně, a vsedejte jezdci, postavte se s lebkami, vytírejte kopí, zobláčejte se v pancíře.

5 Proč vidím tyto zděšené, zpět obrácené, a nejsilnější jejich potřené, anobrž prudce utíkající, tak že se ani neohlédnou? Strach jest vůkol, dí Hospodin,

6 Aby neutekl čerstvý, a neušel silný, aby na půlnoci o břeh řeky Eufrates zavadili a padli.

7 Kdo se to valí jako potok, jako řeky, jejichž vody sebou zmítají?

8 Egypt jako potok se valí a jako řeky, když se vody hýbají, tak pravě: Potáhnu, přikryji zemi, zkazím město i přebývající v něm.

9 Křepčtež, ó koni, a běžte s hřmotem, ó vozové; nechť vytáhnou i silní, Mouřenínové a Putští, kteříž užívají pavézy, i Ludimští, kteříž užívají a natahují lučiště.

10 A však ten den Panovníka Hospodina zástupů bude den pomsty, aby uvedl pomstu na nepřátely své, kteréžto zžíře meč a nasytí se, anobrž opojí se krví jejich; nebo obět Panovníka Hospodina zástupů bude v zemi půlnoční u řeky Eufrates.

11 Vyprav se do Galád, a nabeř masti, panno dcero Egyptská, nadarmo však užíváš mnohého lékařství, nebo ty zhojena býti nemůžeš.

12 Slyšíť národové o zlehčení tvém, a naříkání tvého plná jest země, proto že silný na silném se ustrkuje, tak že spolu zaroveň padají.

13 Slovo, kteréž mluvil Hospodin k Jeremiášovi proroku o přitažení Nabuchodonozora krále Babylonského, aby zkazil zemi Egyptskou.

14 Oznamte v Egyptě, a ohlaste v Magdol, rozhlaste také v Nof, i v Tachpanches rcete: Postůj a připrav se, ale však zžíře meč všecko, což vůkol tebe jest.

15 Proč poražen jest každý z nejsilnějších tvých? Nemůže ostáti, proto že Hospodin pudí jej.

16 Mnohoť bude těch, kteříž klesnou a padnou jeden na druhého, a řeknou: Vstaň, a navraťme se k lidu svému, a do země, v níž jsme se zrodili, před mečem toho zhoubce.

17 Budou křičeti tam: Faraona krále Egyptského není než sám chřest, jižť pominul volný jeho čas.

18 Živť jsem já, (dí král ten, jehož jméno Hospodin zástupů), že jakž jest Tábor mezi horami, a jako Karmel při moři, tak toto přijde.

19 Připraviž sobě to, co bys s sebou vystěhovati měla, ó ty, kteráž jsi usadila se, dcero Egyptská; neboť Nof v poušť obrácen a vypálen bude, tak že nebude tam žádného obyvatele.

20 Velmi pěkná jalovice jest Egypt, ale zabití její od půlnoci jistotně přijde.

21 Ano i nájemníci jeho u prostřed něho jsou jako telata vytylá, ale takéť i ti obrátíce se, utekou. Neostojí, když den bídy jejich přijde na ně, v čas navštívení jejich.

22 Hlas jeho jako hadí siptěti bude, když s vojskem přitáhnou, a s sekerami přijdou na něj jako ti, kteříž sekají dříví.

23 Posekají les jeho, dí Hospodin, ačkoli mu konce není; více jest jich než kobylek, aniž mají počtu.

24 Zahanbenať bude dcera Egyptská, vydána bude v ruku lidu půlnočního.

25 Praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já navštívím lidné město No, též Faraona i Egypt s bohy jeho a králíky jeho, Faraona, pravím, a ty, kteříž v něm doufají.

26 A vydám je v ruku těch, kteříž hledají bezživotí jejich, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku služebníků jeho; potom však bydleno bude v něm, jako za dnů starodávních, dí Hospodin.

27 Ale ty neboj se, služebníče můj Jákobe, aniž se strachuj, ó Izraeli; nebo aj, já vysvobodím tě zdaleka, i símě tvé z země zajetí jejich. I navrátí se Jákob, aby odpočíval a pokoj měl, a aby nebylo žádného, kdo by předěsil.

28 Ty, pravím, neboj se, služebníče můj Jákobe, dí Hospodin; neboť jsem s tebou. Učiním zajisté konec všechněm národům, mezi kteréž tě zaženu, tobě pak neučiním konce, ale budu tě trestati v soudu, ačkoli tě naprosto bez trestání nenechám.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 195

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

195. I. Lidé Nejstarší církve pojmenovávali lidské vlastnosti a schopnosti podle zvířat, nepřirovnávali je k nim. Tento jejich způsob vyjadřování přetrval dokonce do Staré církve, která existovala po potopě, a uchoval se až do doby proroků. Vše, co se týkalo smyslů člověka, nazývali hady, protože podobně jako hadi žijí blízko země, smysly jsou blízko těla. Tudíž rozumování o tajemstvích víry, které bylo založeno na smyslových vjemech, nazývali hadí jed a ty, kdo takto rozumovali, hady. Protože takoví lidé uvažovali na podkladě svých smyslů, to je na základě viditelných věcí, (což jsou věci pozemské, tělesné, světské a přírodní), je řečeno, že had je nejlstivější ze vší polní zvěře.

II. David v žalmu 140:4 užívá podobná slova:

„Jazyk si brousí jako hadi, za svými rty mají zmijí jed.“

A podobně v žalmu 58:4-6:

„Ničemové se odcizili již z matčina lůna; bloudili od početí a mluvili lež. Jejich jed je jako jed hada, jsou jako hluchá zmije, jež si zacpává uši, jež neuslyší hlas zaříkávače, zaklínače zkušeného v zaklínání.“

Argumentování, které člověku brání slyšet cokoli moudrého, je zde označeno slovy jed hada. Z toho vzniklo u lidí Staré církve rčení had ucpává ucho.

U Ámose 5:19-20 čteme:

„… vejde do domu, opře se rukou o stěnu a uštkne ho had. Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu?“

Opřít se rukou o stěnu symbolizuje spoléhání člověka na vlastní sílu a na vlastní smysly, což vede k popisované zde zaslepenosti.

III. Výraz Egypt v následující pasáži z Jeremiáše 46:22-24 představuje rozumování lidí o Božích věcech na základě informací pocházejících ze smyslových vjemů a vědeckých poznatků. Takové uvažování je nazýváno hlasem hadím a slepota z toho pocházející je nazvána lidem ze severu. \n\n„Jeho hlas - jako hlas hada, jenž se klidí, neboť budou kráčet s vojenskou mocí a přijdou vůči němu se sekerami jako sekající dříví; povytínají jeho les, prohlášeno Hospodinem, jenž nemůže být prozkoumáván, ale oni jsou četnější než kobylky, ano, není jim počtu. Dcera Egypta bude zostuzena, bude vydána v ruku lidu severu.“

Podobně u Joba:

„Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije. Nebude se dívat na tekoucí vody, na řeky, potoky medu a mléka - místo mléka uvádí Swedenborg máslo.“ (Job 20:16-17)

Řekami medu a másla jsou myšleny duchovní a nebeské věci, které ti, kdo takto rozumují, nemohou vidět. Rozumování se zde nazývá jedem zmijím a hadím jazykem. Více o hadovi při výkladu verše 14, 15 této kapitoly.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6