¹ Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch.

² A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil.

³ Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich.

⁴ A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež jste se odplatili zlým za dobré?

⁵ Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili.

⁶ Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta.

⁷ Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili.

⁸ A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato?

⁹ U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci.

¹⁰ I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny.

¹¹ Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj.

¹² I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu.

¹³ Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města.

¹⁴ I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam byl,) a padli před ním na zemi.

¹⁵ I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati?

¹⁶ Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík.

¹⁷ Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému.

¹⁸ I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao.

¹⁹ Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra?

²⁰ A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej.

²¹ I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj.

²² A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře.

²³ Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé.

²⁴ I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého,

²⁵ Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy.

²⁶ Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti,než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi.

²⁷ I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má.

²⁸ A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad.

²⁹ Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu.

³⁰ Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto):

³¹ Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu.

³² Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny.

³³ Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými.

³⁴ Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, kteréž by přišlo na otce mého.

¹ He commanded the steward of his house, saying, "Fill the men's sacks with food, as much as they can carry, and put each man's money in his sack's mouth.

² Put my cup, the silver cup, in the sack's mouth of the youngest, with his grain money." He did according to the word that Joseph had spoken.

³ As soon as the morning was light, the men were sent away, they and their donkeys.

⁴ When they had gone out of the city, and were not yet far off, Joseph said to his steward, "Up, follow after the men. When you overtake them, ask them, 'Why have you rewarded evil for good?

⁵ Isn't this that from which my lord drinks, and by which he indeed divines? You have done evil in so doing.'"

⁶ He overtook them, and he spoke these words to them.

⁷ They said to him, "Why does my lord speak such words as these? Far be it from your servants that they should do such a thing!

⁸ Behold, the money, which we found in our sacks' mouths, we brought again to you out of the land of Canaan. How then should we steal silver or gold out of your lord's house?

⁹ With whoever of your servants it be found, let him die, and we also will be my lord's bondservants."

¹⁰ He said, "Now also let it be according to your words: he with whom it is found will be my bondservant; and you will be blameless."

¹¹ Then they hurried, and each man took his sack down to the ground, and each man opened his sack.

¹² He searched, beginning with the eldest, and ending at the youngest. The cup was found in Benjamin's sack.

¹³ Then they tore their clothes, and each man loaded his donkey, and returned to the city.

¹⁴ Judah and his brothers came to Joseph's house, and he was still there. They fell on the ground before him.

¹⁵ Joseph said to them, "What deed is this that you have done? Don't you know that such a man as I can indeed divine?"

¹⁶ Judah said, "What will we tell my lord? What will we speak? Or how will we clear ourselves? God has found out the iniquity of your servants. Behold, we are my lord's bondservants, both we, and he also in whose hand the cup is found."

¹⁷ He said, "Far be it from me that I should do so. The man in whose hand the cup is found, he will be my bondservant; but as for you, go up in peace to your father."

¹⁸ Then Judah came near to him, and said, "Oh, my lord, please let your servant speak a word in my lord's ears, and don't let your anger burn against your servant; for you are even as Pharaoh.

¹⁹ My lord asked his servants, saying, 'Have you a father, or a brother?'

²⁰ We said to my lord, 'We have a father, an old man, and a child of his old age, a little one; and his brother is dead, and he alone is left of his mother; and his father loves him.'

²¹ You said to your servants, 'Bring him down to me, that I may set my eyes on him.'

²² We said to my lord, 'The boy can't leave his father: for if he should leave his father, his father would die.'

²³ You said to your servants, 'Unless your youngest brother comes down with you, you will see my face no more.'

²⁴ It happened when we came up to your servant my father, we told him the words of my lord.

²⁵ Our father said, 'Go again, buy us a little food.'

²⁶ We said, 'We can't go down. If our youngest brother is with us, then we will go down: for we may not see the man's face, unless our youngest brother is with us.'

²⁷ Your servant, my father, said to us, 'You know that my wife bore me two sons:

²⁸ and the one went out from me, and I said, "Surely he is torn in pieces;" and I haven't seen him since.

²⁹ If you take this one also from me, and harm happens to him, you will bring down my gray hairs with sorrow to Sheol.'

³⁰ Now therefore when I come to your servant my father, and the boy is not with us; since his life is bound up in the boy's life;

³¹ it will happen, when he sees that the boy is no more, that he will die. Your servants will bring down the gray hairs of your servant, our father, with sorrow to Sheol.

³² For your servant became collateral for the boy to my father, saying, 'If I don't bring him to you, then I will bear the blame to my father forever.'

³³ Now therefore, please let your servant stay instead of the boy, a bondservant to my lord; and let the boy go up with his brothers.

³⁴ For how will I go up to my father, if the boy isn't with me?--lest I see the evil that will come on my father."