Bible

 

Genesis 41

Studie

   

1 Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.

2 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách.

3 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka.

4 A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao.

5 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných.

6 A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi.

7 A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen.

8 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi.

9 Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes.

10 Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři.

11 Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého.

12 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal.

13 A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen.

14 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.

15 I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti.

16 Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi.

17 Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka.

18 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách.

19 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.

20 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých.

21 A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem.

22 Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných.

23 A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi.

24 I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.

25 Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi.

26 Sedm krav pěkných jest Sedm let, a Sedm klasů pěkných tolikéž jest Sedm let; sen jest jednostejný.

27 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, Sedm let jest; a Sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude Sedm let hladu.

28 Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi.

29 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.

30 A po nich nastane sedm let hladu,v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.

31 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude.

32 Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to.

33 Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou.

34 To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných.

35 Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně.

36 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem.

37 I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.

38 Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?

39 Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.

40 Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.

41 Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou.

42 A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho.

43 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou.

44 A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.

45 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou.

46 (Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou.

47 A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.

48 I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm.

49 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu.

50 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.

51 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého.

52 Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého.

53 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;

54 A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.

55 Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte.

56 A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské.

57 A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 5244

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

5244. 'And Pharaoh sent' means the inclination of the new natural. This is clear from the representation of 'Pharaoh' as the new natural man, dealt with in 5079, 5080. An inclination to accept the celestial of the spiritual is the meaning of the words 'sent and called Joseph'. Such an inclination is evident from what follows, in verses 40-43, where it is stated that Pharaoh set him over his house and over all the land of Egypt and said that all his people would kiss him on the mouth. The implications of this are that when the state is complete, that is, when everything has been made ready in the natural to accept an influx from what is interior or higher and to link itself to what flows into it, the natural too possesses that inclination, which is an affection disposed to accept [the celestial of the spiritual]. The one accordingly becomes compatible with the other when a person is being renewed by the Lord.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 5079

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

5079. 'Against their lord the king of Egypt' means that these - the external or bodily senses, meant by 'the cupbearer and the baker' - were contrary to the new state in the natural man. This is clear from the meaning of 'the king of Egypt' as factual knowledge in general, dealt with in 1164, 1165, 1186, 1462, 4749, 4964, 4966; for, the king being the head of the nation, 'the king of Egypt' is similar in meaning to 'Egypt', the same as in other places where the king of any nation is referred to or named, 4789. Since factual knowledge in general is meant by 'the king of Egypt', so also is the natural man meant by him; for all factual knowledge is truth as it exists in the natural man, 4967. While the actual good there is meant by 'the lord', 4973. The reason a new state in the natural man is meant is that the previous chapter dealt with the interior aspects of the natural, which were made new, or - in the highest sense, in which the Lord is the subject - were glorified, whereas the present chapter deals with the exterior aspects of the natural which are to be brought into accord or agreement with those interior ones. These interior aspects of the natural which have been made new - or, what amounts to the same, a new state in the natural man - are what are meant by 'the lord the king of Egypt', while the exterior aspects which have not been brought into a state of order and are consequently contrary to it are meant by 'the cupbearer and the baker'.

[2] There are interior aspects of the natural and there are exterior ones. The interior aspects of the natural are known facts and the affections for them, but the exterior aspects are both kinds of sensory perception spoken of above in 5077. When a person dies he leaves behind those exterior aspects of the natural; but the interior aspects of the natural he takes with him into the next life where they serve as the foundation on which spiritual and celestial things can be based; for when a person dies he loses nothing apart from his flesh and bones. He keeps his memory in which everything he has done, spoken, or thought is recorded, and he keeps every natural affection and desire, and so every interior aspect of the natural. He does not need its exterior aspects, for he does not see anything that is in the world, or hear anything that is in the world, or smell, taste, or touch anything that is in the world, only what is in the next life. Things in the next life, it is true, seem for the most part to be like those in the world, but they are not, for they hold what is living within them, such as things proper to the natural world do not hold within them. For every single thing in the next life owes the beginning and the continuance of its existence to the Sun there, which is the Lord, as a consequence of which it has that which is living within it. But every single thing in the natural world owes the beginning and the continuance of its existence to the sun there, which is material fire, as a consequence of which it does not have that which is living within it. What gives it the appearance of having life within it is that its origin lies solely in the spiritual world, that is, in the Lord through the spiritual world.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.