Bible

 

Genesis 37

Studie

   

1 Jákob pak bydlil v zemi putování otce svého, v zemi Kananejské.

2 Tito jsou příběhové Jákobovi: Jozef, když byl v sedmnácti letech, pásl s bratřími svými dobytek, (a byl mládeneček), s syny Bály a Zelfy, žen otce svého. A oznamoval Jozef zlou pověst o nich otci svému.

3 Izrael pak miloval Jozefa nad všecky syny své; nebo v starosti své zplodil jej. A udělal mu sukni proměnných barev.

4 A když spatřili bratří jeho, že ho miluje otec jejich nad všecky bratří jeho, nenáviděli ho, aniž mohli pokojně k němu promluviti.

5 Měl pak Jozef sen, a vypravoval jej bratřím svým; pročež v větší nenávisti ho měli.

6 Nebo pravil jim: Slyšte, prosím, sen, kterýž jsem měl.

7 Hle, vázali jsme snopy na poli, a aj, povstal snop můj, a stál. Vůkol také stáli snopové vaši, a klaněli se snopu mému.

8 Jemužto odpověděli bratří jeho: Zdaliž kralovati budeš nad námi, aneb pánem naším budeš? Z té příčiny ještě více nenáviděli ho pro sny jeho, a pro slova jeho.

9 Potom ještě měl jiný sen, a vypravoval jej bratřím svým, řka: Hle, opět jsem měl sen, a aj, slunce a měsíc, a jedenácte hvězd klanělo mi se.

10 I vypravoval otci svému a bratřím svým. A domlouval mu otec jeho, a řekl jemu: Jakýž jest to sen, kterýž jsi měl? Zdaliž přijdeme, já a matka tvá i bratří tvoji, abychom se klaněli před tebou až k zemi?

11 Tedy záviděli mu bratří jeho; ale otec jeho měl pozor na tu věc.

12 Odešli pak bratří jeho, aby pásli dobytek otce svého v Sichem.

13 A řekl Izrael Jozefovi: Zdaliž nepasou bratří tvoji v Sichem: Poď, a pošli tě k nim. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.

14 I řekl jemu: Jdi nyní, zvěz, jak se mají bratří tvoji, a co se děje s dobytkem; a zase mi povíš o tom. A tak poslal ho z údolí Hebron, a on přišel do Sichem.

15 Našel ho pak muž nějaký, an bloudí po poli. I zeptal se ho muž ten, řka: Čeho hledáš?

16 Odpověděl: Bratří svých hledám; pověz mi, prosím, kde oni pasou?

17 I řekl muž ten: Odešli odsud; nebo slyšel jsem je, ani praví: Poďme do Dothain. Tedy šel Jozef za bratřími svými, a našel je v Dothain.

18 Kteřížto, jakž ho uzřeli zdaleka, prvé než k nim došel, ukládali o něm, aby jej zahubili.

19 Nebo řekli jeden druhému: Ej, mistr snů teď jde.

20 Nyní tedy poďte, a zabíme jej, a uvržeme ho do některé čisterny, a díme: Zvěř lítá sežrala jej. I uzříme, nač jemu vyjdou snové jeho.

21 A uslyšev to Ruben, aby ho vytrhl z ruky jejich, (nebo řekl: Neodjímejme mu hrdla,)

22 Řekl jim Ruben: Nevylévejte krve. Vrzte jej do této čisterny, kteráž jest na poušti, a nevztahujte ruky na něj. Ale on chtěl vysvoboditi ho z ruky jejich, a pomoci mu, aby se navrátil k otci svému.

23 A když přišel Jozef k bratřím svým, strhli s něho sukni jeho, sukni proměnných barev, kterouž měl na sobě.

24 A pochopivše, uvrhli jej do čisterny. Čisterna pak ta byla prázdná, v níž nebylo vody.

25 I usadili se, aby jedli chléb. A pozdvihše očí svých, uzřeli, a aj, množství Izmaelitských přicházejících z Galád, kteřížto na velbloudích svých nesli vonné věci a kadidlo a mirru do Egypta.

26 I řekl Juda bratřím svým: Jaký zisk míti budeme, zabijeme-li bratra svého, a zatajíme-li krve jeho?

27 Poďte, prodejme ho Izmaelitským, a nevztahujme na něj rukou svých, nebo bratr náš, tělo naše jest. I uposlechli ho bratří jeho.

28 Když pak mimo ně jeli muži ti, kupci Madianští, vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny, a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných. Ti zavedli Jozefa do Egypta.

29 A navrátil se Ruben k čisterně, a aj, již nebylo Jozefa v ní. I roztrhl roucha svá.

30 A navrátiv se k bratřím svým, řekl: Pacholete není, a já kam se mám podíti?

31 Tedy vzali sukni Jozefovu, a zabivše kozla, smočili sukni tu ve krvi.

32 A poslali sukni tu proměnných barev, a dali ji donésti k otci svému, aby řekli: Tuto jsme nalezli; pohleď nyní, jest-li sukně syna tvého, či není?

33 A on poznav ji, řekl: Sukně syna mého jest; zvěř lítá sežrala jej, konečně roztrhán jest Jozef.

34 I roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní.

35 Sešli se pak všickni synové jeho, a všecky dcery jeho, aby ho těšili. Ale on nedal se potěšiti, a řekl: Nýbrž já tak v zámutku sstoupím za synem svým do hrobu. A plakal ho otec jeho.

36 Mezi tím Madianští prodali Jozefa do Egypta Putifarovi, dvořeninu Faraonovu, hejtmanu žoldnéřů.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 755

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

755. Z toho, co bylo až dosud řečeno, vyplývá, že šestistým rokem, druhým měsícem a sedmnáctým dnem je zobrazen druhý stupeň pokušení. Od 6. do 11. verše této VII. kapitoly Genesis jsme totiž pojednávali o prvním stupni pokušení, což jsou pokušení rozumu. Nyní však se pojednává o druhém stupni pokušení, a to o pokušeních týkajících se vůle. Z toho důvodu je zopakován Noemův věk. Předtím bylo řečeno, že je synem šesti set let, nyní je řečeno, že potopa přišla v šestistém roce jeho života, v druhém měsící a sedmnáctém dni. Nikdo by nikdy nemohl předpokládat, že Noemovým věkem, uvedeným s přesností na rok, měsíc a den, je myšlen stupeň pokušení, který se týká vůle člověka. Bylo však již řečeno, že takovýmto způsobem mluvili a psali lidé Nejstarší církve (viz č. 66). A ti nalézali obzvláštní potěšení ve využití časových údajů a jmen k vytvoření vyprávění, jež se podobalo líčení skutečné historické události. V tom spočívala jejich moudrost.

II. Jak bylo výše ve vysvětlení k verši 6 uvedeno (viz č. 737), šest set let neznamená nic jiného než první stupeň pokušení. Podobný význam má výraz šest set let i zde. Aby to však mohlo znamenat druhý stupeň pokušení, je přidána informace o dnech a měsících. Dva měsíce nebo přesněji výraz ve druhém měsíci znamená konflikt. To je patrné z významu čísla dvě v 2. verši této kapitoly, kde je ukázáno, že číslo dvě znamená totéž, co číslo šest, a to práci nebo konflikt a také rozptýlení. Číslice sedmnáct však znamená nejenom počátek pokušení, ale také konec pokušení, a to z toho důvodu, že se jedná o součet čísla sedm a deset. Jestliže je uveden počet dnů maximálně do sedmi nebo je-li uveden týden, což je sedm dnů, zobrazuje číslo počátek pokušení. To bylo vysvětleno výše, ve 4. verši této kapitoly (viz č. 728). Když ale má číslo znamenat konec pokušení, jako je to později ve 4. verši VIII. kapitoly Genesis, je sedmička svaté číslo, k němuž je přidané číslo deset, které symbolizuje základy duchovního života, protože bez těchto základů nemůže být člověk znovuzrozen.

III. Číslo sedmnáct znamená počátek pokušení, což je zřejmé z toho, že Jeremiášovi bylo přikázáno koupit si pole v Anótu od jeho bratrance Chanameela, a to za 17 šekelů stříbra (Jeremiáš 32:9). Toto číslo také zobrazuje babylonské zajetí, jež reprezentuje pokušení lidí, kteří mají víru, a zničení těch, kteří víru nemají. Zobrazuje počátek pokušení a zároveň i konec pokušení – což je osvobození. To je patrné z toho, co následuje v téže kapitole u Jeremiáše – zajetí je zmíněno ve verši 36 a osvobození ve verši 37 a v dalších verších. Žádné takové číslo by se u tohoto proroka neobjevilo, kdyby nemělo nějaký skrytý význam – což platí pro všechna ostatní uvedená slova.

IV. Že číslo sedmnáct znamená počátek pokušení, je zřejmé také z věku Josefa, kterému bylo 17 let, když byl odeslán za svými bratry a poté prodán do Egypta (viz Genesis 37:2). Skutečnost, že Josef byl prodán do Egypta, má podobný symbolický význam, což bude díky Boží milosti později vysvětleno (viz č. 4670, 4788, 5886). Historické události, které se skutečně staly tak, jak jsou popsány, jsou reprezentativního charakteru. Zde však, v VII. kapitole Genesis, jsou historické události smyšlené, neodehrály se tak, jak jsou popsány v doslovném textu Písma, obsahují však tajemství nebe. Každé slovo popisující jak smyšlené, tak skutečné události, obsahuje tajemství nebe. To se zdá podivné, protože každý popisovaný historický fakt nebo událost, ať jsou skutečné či smyšlené, udržuje mysl u doslovného textu a nemůže se od něho odpoutat. Nemyslí si tudíž, že je tou událostí míněno nebo zobrazeno ještě něco dalšího.

V. Každému rozumnému člověku může být jasné, že existuje nějaký vnitřní smysl, v němž spočívá život Slova Božího. Tento život není v doslovném textu Písma – ten je bez vnitřního smyslu mrtvý. Jak by se bez vnitřního smyslu jakýkoli historický údaj ve Slově Božím lišil od historických údajů, které nalezneme v knihách světských spisovatelů? A k čemu by bylo užitečné znát Noemův věk nebo měsíc a den, kdy byla potopa, kdyby tyto údaje neobsahovaly žádná tajemství nebe? A kdo by neviděl, že výrok provalily se všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely je prorocký, stejně jako mnoho dalších?

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6