Božská Prozřetelnost # 134
134. a. (2) Nikdo nebývá přetvořován pomocí vizí a hovorů s mrtvými, neboť ty přinucují. Jsou dva druhy vizí - božské a ďábelské. Božské vize se dějí prostřednictvím zobrazení v nebi, zatímco ďábelské vize prostřednictvím magických úkonů v pekle. Existují také imaginární vize, což jsou přeludy pomatené mysli.
Božské vize - vytvářené, jak bylo řečeno, zobrazeními v nebi - jsou vidění, jež se dála prorokům. Když měli tato vidění, nebyli ve svém těle, ale v duchu. Vize totiž nemůže mít nikdo, kdo je v bdělém tělesném stavu. Proto se o prorocích, když se jim zjevily vize, píše, že byli v duchu, jak ukazují následující pasáže. Ezechiel řekl: „Tu mě duch přenesl … a vzal mě zpět do Kaldejska k přesídlencům. Stalo se tak ve vidění (Boha) mocí ducha Božího; a vidění, jež jsem měl, se ode mne vzneslo.“ (Ezechiel 11:1, 24) Také praví, že jej duch vynesl mezi zemi a nebe a v Božích viděních ho přivedl do Jeruzaléma (Ezechiel 3:8 a násl.). Obdobně byl ve vidění Boha čili v duchu, když viděl čtyři bytosti, jež byly cheruby (Ezechiel 1, 10) a když spatřil nový chrám, novou zemi a anděla, který je vyměřoval (Ezechiel 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48). V kapitole 40:2, 26 říká, že měl vidění Boží, a v kapitole 43:5, že byl v duchu.
V podobném stavu byl Zacharjáš, když viděl muže na koni mezi myrtovím (Zacharjáš 1:8 a násl.); když viděl čtyři rohy (Zacharjáš 1:18) a muže s měřicím provazem v ruce (Zacharjáš 2:1-3 a násl.); když viděl svícen a dvě olivy (Zacharjáš 4:1 a násl.); když viděl letící svitek a éfu (Zacharjáš 5:1, 6) a když viděl mezi dvěma horami vyjíždět čtyři vozy a koně (Zacharjáš 6:1 a násl.).
V obdobném stavu byl Daniel, když viděl čtyři velká zvířata vystupující z moře (Daniel 7:1 a násl.) a zápas mezi beranem a kozlem (Daniel 8:1 a násl.). V kapitole Daniel 7:1-2, 13; 8:2; 10:1, 7-8 říká, že tyto věci viděl ve vidění ducha, a v kapitole Daniel 9:21, že ve vidění spatřil anděla Gabriela.
Ve vidění ducha byl také Jan, když spatřil to, co popisuje v knize Zjevení. Například když viděl sedm zlatých svícnů a uprostřed nich Syna Člověka (Zjevení Janovo 1:12-16; když viděl trůn na nebi a na tom trůnu Sedícího, a kolem něj čtyři bytosti, jež byly cheruby (kap. 4); když viděl knihu života, již přijal Beránek (kap. 5); když viděl čtyři koně vycházející z knihy (kap. 6); když viděl sedm andělů s polnicemi (kap. 8); když spatřil jícen propasti a z ní se rojit kobylky (kap. 9); když viděl draka a jeho bitvu s Michaelem (kap. 12); když viděl, jak se vynořily dvě šelmy, jedna z moře a druhá ze země (kap. 13); když viděl ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy (kap. 17) a pád Babylóna (kap. 18); když viděl bílého koně a Sedícího na něm (kap. 19); když viděl nové nebe a novou zemi a svatý Jeruzalém sestupující z nebe (kap. 21); a když viděl řeku živé vody (kap. 22). Že tyto věci viděl ve vidění ducha, píše se v kapitole Zjevení Janovo 1:10; 4:2; 5:1 [9:17]; 6:1 [17:3]; 21:1-2 [21:10].
Takové byly vize, jež se zjevovaly z nebe před zraky jejich ducha, a nikoli před jejich tělesnými zraky. Takové vize se dnes již nezjevují - kdyby se zjevovaly, nebyly by pochopeny, neboť jsou vytvářeny prostřednictvím zobrazení, v nichž každá jednotlivost symbolizuje některý vnitřní aspekt církve a tajemství nebe. Že tyto vize ustanou, když Pán přijde na svět, bylo předpovězeno u Daniel 9:24.
Naopak ďábelské vize se občas dějí. Jsou navozovány entuziastickými a vizionářskými duchy, již ve stavu blouznění nazývají sebe sama Duchem svatým. Tyto duchy však Pán nyní shromáždil a svrhl do pekla odděleného od ostatních pekel.
Z toho všeho vysvítá, že nikdo nemůže být přetvořen pomocí žádných jiných vizí než těch, jež se nalézají ve Slovu. Existují také imaginární vize, avšak to jsou pouze přeludy pomatené mysli.
134b. Nikdo nemůže být přetvořen ani pomocí hovorů s mrtvými, jak plyne z Pánových slov o boháči a Lazarovi v náruči Abrahamově. Boháč pravil: „Prosím tě, otče (Abrahame), pošli jej (Lazara) do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.“ Ale Abraham mu odpověděl: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!“ On řekl: „Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání!“ Řekl mu: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“
Hovory s mrtvými by měly obdobný účinek jako zázraky, o nichž jsem právě hovořil - mohly by člověka na krátký čas přesvědčit a přinutit k uctívání Boha. Protože to však člověka připravuje o rozumnost a zároveň to uzavírá jeho zla, jak již bylo řečeno, takové vnitřní kouzlo či pouto se časem uvolní a uzavřená zla vyrazí ven s rouháním a znesvěcováním. To se však děje jen tehdy, když duchové člověku vnutí nějaké náboženské dogma - a to by nikdy neudělal žádný dobrý duch, a již vůbec ne nebeský anděl.
Ezechiel 41
1
Opět přivedl mne k chrámu, a změřil veřeje, šesti loket zšíří s jedné strany, a šesti loket zšíří s druhé strany, podlé širokosti stánku.
2
A širokost dveří desíti loket, boky pak dveří pěti loket s jedné a pěti loket s druhé strany. Změřil také i dlouhost jejich čtyřidcíti loket, širokost pak dvadcíti loket.
3
Přišel také do vnitřku, a změřil veřeje dveří dvou loket, a dvéře šesti loket, širokost pak dveří sedmi loket.
4
Změřil také dlouhost svatyně dvadcíti loket, a širokost dvadcíti loket v chrámě, a řekl mi: Tato jest svatyně svatých.
5
Změřil též zed domu šesti loket, a širokost pavlače čtyř loket, vůkol a vůkol okolo domu.
6
Ty pak pavlače, pavlač nad pavlačí, byly tři, a třidcíti noh zdélí, a scházely se při zdi domu vespolek, tak že se pavlače vůkol a vůkol držely, a nedržely se na zdi domu.
7
Nebo se rozšiřovala vůkol více a více, svrchu pro pavlače, kteréž byly okolo domu, od vrchu až dolů, vůkol a vůkol domu, poněvadž nejširší dům byl na hoře, a tak nejnižší porozšiřovala se k vrchu pro prostřední.
8
Tak podobně spatřil jsem při domu pavlače, i nejvyšší vůkol a vůkol, jejichž půdy zouplna odměřeny byly šesti loket k výstupkům.
9
Širokost zdi, kteráž byla při pavlačích zevnitř, pěti loket byla, i plac pavlačí, kteréž byly při domu.
10
Mezi nimiž a komůrkami byla širokost dvadcíti loket okolo domu vůkol a vůkol.
11
A dvéře pavlačí byly k placu, dvéře jedny na půlnoci, a druhé dvéře na poledne, a širokost placu byla pěti loket vůkol a vůkol.
12
Stavení pak, kteréž bylo před příhradkem v úhlu k západu, širokost byla sedmdesáti loket, a zed téhož stavení pěti loket zšíří vůkol a vůkol, a zdélí devadesáti loket.
13
Potom změřil dům, zdélí sto loket, totiž příhradek i stavení, a zdi jeho zdélí sto loket.
14
Též širokost předku domu i příhradku k východu sto loket.
15
Změřil i dlouhost stavení před příhradkem, kteréž bylo za ním, též i paláce jeho s jedné i s druhé strany, a bylo sto loket; též chrám vnitř i síňce s síní,
16
Prahy i okna possoužená, i paláce vůkol po třech stranách jejich, naproti prahu taflování dřevěné vůkol a vůkol, i od země až do oken, též i okna otaflovaná,
17
Od svrchku dveří až do vnitřní i zevnitřní strany domu, i všecku zed vůkol a vůkol vnitř i zevnitř změřené.
18
Kteréž taflování bylo uděláno s cherubíny a palmami, a to vše palma mezi cherubínem a cherubínem. A cherubín měl dvě tváře.
19
Totiž tvář lidskou naproti palmě s jedné strany, a tvář lvíčete naproti palmě s druhé strany. Tak uděláno bylo ve všem domu vůkol a vůkol.
20
Od země až do vrchu dveří cherubínové a palmy zdělány byly i na zdi chrámu.
21
Chrámu veřeje byly čtverhrané, a předek svatyně podobný jemu.
22
Oltář dřevěný tří loket zvýší, zdélí pak dvou loket s úhly svými, jehož dlouhost i pobočnice jeho dřevěné byly. I mluvil ke mně: Tento jest stůl, kterýž stojí před Hospodinem.
23
A dvojnásobní dvéře byly u chrámu i u svatyně,
24
A dvojnásobní dvéře ve vratech, totiž dvojnásobní dvéře obracející se, dvojnásobní ve vratech jedněch, a dvojnásobní dvéře v druhých.
25
Byli pak uděláni na nich, na těch dveřích chrámu, cherubínové a palmy, tak jakž uděláni byli na stěnách, trámové také dřevění byli před síňcí vně.
26
Též na oknech possoužených byly palmy s obou stran po bocích síňce, i na pavlačích domu toho i trámích.
