Bible

 

Ezechiel 36

Studie

   

1 Ty synu člověčí, prorokuj i o horách Izraelských a rci: Hory Izraelské, slyšte slovo Hospodinovo.

2 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že říká ten nepřítel o vás: Aj, to dobře, takéť i výsosti věčné v dědictví se nám dostanou,

3 Protož prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Proto, proto že poplénili a sehltili vás vůkol, abyste byli za dědictví ostatku národů, a vydáni jste v pomluvu a v zlou pověst lidem,

4 Protož hory Izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin horám i pahrbkům, potokům i údolím, pustinám hrozným i městům opuštěným, jenž jsou za loupež a posměch ostatku národů okolních,

5 Protož takto dí Panovník Hospodin: jistě že v ohni horlivosti své mluviti budu proti ostatku těch národů, i proti vší zemi Idumejské, kteříž sobě osobili zemi mou za dědictví, veselíce se z celého srdce, a pléníce s chutí, aby sídlo vyhnaných z něho bylo v loupež.

6 Protož prorokuj o zemi Izraelské, a mluv k horám a pahrbkům, potokům i k údolím: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já v horlivosti své a v prchlivosti své mluvím, proto že pohanění od národů snášíte.

7 Protož takto praví Panovník Hospodin: já zdvihna ruku svou, přisahám, že ti národové, kteříž jsou vůkol vás, pohanění své nésti musejí.

8 Vy pak hory Izraelské, ratolesti své vypouštěti, a ovoce své přinášeti budete lidu mému Izraelskému, když se přiblíží a přijdou.

9 Nebo aj, já jsem s vámi, a patřím na vás, abyste dělány a osívány byly.

10 A rozmnožím v vás lidi, všecken dům Izraelský, jakýžkoli jest, i budou se osazovati města, a pustiny vzdělávati.

11 Rozmnožím, pravím, v vás lidi i hovada, a budou se množiti a ploditi, i učiním, že bydliti budete jako za předešlých let vašich, čině vám dobře, více než v prvotinách vašich. A zvíte, že já jsem Hospodin.

12 Nebo uvedu do vás lidi, lid svůj Izraelský, a budou tebou dědičně vládnouti; a budeš jim za dědictví, aniž kdy více siroby na ně uvedeš.

13 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že říkají vám, že jsi ty ta země, kteráž zžíráš lidi, a sirotky činíš z národů svých,

14 Protož nebudeš více zžírati lidi, a národů svých více k sirobě přivoditi, praví panovník Hospodin.

15 Aniž dopustím, aby více slýcháno bylo v tobě potupy národů, aniž útržky lidské snášeti budeš více, ani ku pádu přivoditi více národů svých, praví Panovník Hospodin.

16 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

17 Synu člověčí, dům Izraelský, bydlíce v zemi své, poškvrnili jí cestou svou a skutky svými; podobná nečistotě ženy pro nečistotu oddělené byla cesta jejich před očima mýma.

18 Pročež vylil jsem prchlivost svou na ně, proto že krev vylévali na zemi, a ukydanými bohy svými poškvrnili jí.

19 I rozptýlil jsem je po národech, tak že rozplašeni jsou po zemích; podlé cesty jejich a podlé skutků jejich soudil jsem je.

20 Nýbrž odšedše mezi národy, kamž přišli, poškvrnili jména svatosti mé, když říkáno o nich: Že jsou lid Hospodinův, a že z jeho země vyšli.

21 Ale slitoval jsem se pro jméno svatosti své, kteréhož poškvrnili dům Izraelský mezi národy, kamž přišli.

22 Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Ne pro vás já to učiním, ó dome Izraelský, ale pro jméno svatosti své, kteréhož jste poškvrnili mezi národy, kamž jste přišli,

23 Abych posvětil jména svého velikého, kteréž bylo poškvrněno mezi národy, kteréhož jste poškvrnili u prostřed nich, aby poznali národové, že já jsem Hospodin, praví Panovník Hospodin, když posvěcen budu v vás před očima jejich.

24 Nebo poberu vás z národů, a shromáždím vás ze všech zemí, a uvedu vás do země vaší.

25 A pokropím vás vodou čistou, a čisti budete; ode všech poškvrn vašich, i ode všech ukydaných bohů vašich očistím vás.

26 A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce kamenné z těla vašeho, dám vám srdce masité.

27 Ducha svého, pravím, dám do vnitřností vašich, a učiním, abyste v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali a činili je.

28 I budete bydliti v zemi, kterouž jsem byl dal otcům vašim, a budete lidem mým, a já budu vaším Bohem.

29 Nebo vysvobodím vás ze všelijakých poškvrn vašich, a přivolám obilé, a rozmnožím je, a nedopustím na vás hladu.

30 Rozmnožím i ovoce stromů a úrody polní, tak že neponesete více potupy hladu mezi národy.

31 I rozpomenete se na zlé cesty vaše a na skutky vaše nedobré, tak že sami se býti hodné ošklivosti uznáte pro nepravosti vaše a pro ohavnosti vaše.

32 Ne pro vás já to učiním, praví Panovník Hospodin, známo vám buď. Zahanbětež se a zastyďte za cesty své, dome Izraelský.

33 Takto praví Panovník Hospodin: V ten den, v kterémž vás očistím ode všech nepravostí vašich, osadím města, a vzdělány budou pustiny.

34 A tak země pustá bude dělána, kteráž prvé byla pouští před očima každého tudy jdoucího.

35 I řeknou: Země tato zpuštěná jest jako zahrada Eden, ano i města pustá, zkažená a zbořená jsou ohrazena a osazena.

36 I zvědí národové, kteříž pozůstanou vůkol vás, že já Hospodin vystavěl jsem zbořeniny, a vysadil pustiny. Já Hospodin mluvil jsem i učiním.

37 Takto praví Panovník Hospodin: Ještě toho hledati bude při mně dům Izraelský, abych je rozmnožil. Rozmnožím je lidmi jako stády.

38 Jako stádo k obětem, jako stádo Jeruzalémské při slavnostech jeho, tak města pustá budou plná stád lidí, i zvědí, že já jsem Hospodin.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 477

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

477. Že Člověk znázorňuje Nejstarší církev, bylo řečeno a ukázáno výše (viz č. 277, 288). V tom nejvyšším smyslu je jediným člověkem Pán Sám (viz č. 49). Proto je církev nebeského typu pojmenována Člověk, neboť je podobou Boží (viz č. 50, 51).

Obecně vzato je každý, kdo má lidský rozum, zván člověkem. Předpokládá se totiž, že právě rozum nás činí lidmi a že čím více rozumu kdo má, tím více je člověkem, ačkoli jeden člověk od druhého by měl být rozlišován podle stupně víry, která je založena na lásce k Pánu.

II. Z Písma je zřejmé, že Člověkem je nazývána Nejstarší církev a každá pravá církev, tudíž všichni lidé, kteří patří do církve neboli ti, kdo žijí v lásce k Pánu a ve víře v Něho. Viz např. u Ezechiela 36:10-12:

„Rozmnožím na vás lidi, celý Izraelův dům, v městech se bude zase bydlet, obnoví se trosky. Rozmnožím na vás lidi i dobytek, bude jích mnoho a budou plodní; osídlím vás jako dříve, zahrnu vás dobrodiním víc než na počátku. Tak poznáte, že já jsem Hospodin. Přivedu na vás lidi, můj izraelský lid, obsadí tě, budeš jejich vlastnictvím, nebudeš je už zbavovat dětí.“ (Katolický liturgický překlad)

Zde je dávnými časy myšlena Nejstarší církev a počátky myšlena je Stará církev. Izraelův dům a izraelský lid reprezentují primitivní církev neboli církev pohanů. Všechny tyto církve jsou nazvány člověk.

III. Dále u Mojžíše (5. Mojžíšova 32:7-8):

„Vzpomeň na dávné dny, zvažuj roky z generace na generaci… Když dával Nejvyšší národům dědictví, když rozděloval syny člověka, ustanovil hranice národů podle počtu synů Izraele.“ (Český studijní překlad)

Zde dávné dny symbolizují Nejstarší církev, slova z generace na generaci Starou církev. Synové člověka označují ty, kdo věří v Pána, počet synů Izraele jejich víru.

Že znovuzrozený jedinec se nazývá člověk, se objevuje u Jeremiáše 4:23, 25:

„Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla… Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo.“

Zde země symbolizuje vnějšího člověka a nebesa vnitřního, člověk lásku k dobru a nebeské ptactvo porozumění pravdě.

IV. Další citát:

„Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy oseji Izraelův i Judův dům semenem lidí i semenem dobytka.“ (Jeremiáš 31:27, Katolický liturgický překlad)

Zde člověk symbolizuje vnitřního člověka a zvíře člověka vnějšího.

Další úryvek z Izajáše 2;22:

„Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí. Jakoupak má cenu?“

V tomto úryvku člověk představuje člověka církve.

Další pasáž je z Izajáše 24:6:

„Hospodin vzdálí lidi daleko - veliká opuštěnost bude uprostřed této země.“

Zde se píše o vypleňování člověka, aby v něm nebylo žádné dobro, ani pravda.

Dále Izajáš 24:6:

„… obyvatelé země zajdou v žáru a zůstane lidí maličko.“

Lidé zde symbolizují ty, kdo mají víru.

Další úryvek je z Izajáše 33:8-9::

„Silnice jsou liduprázdné, pocestní přestali chodit. Smlouva se porušuje, města jsou v nevážnosti, člověk nemá cenu. Truchlí, chřadne země,… “

Pro slovo člověk je v hebrejském originále užito výrazu Enoš.

V následující pasáži z Izajáše 13:12-13 je slova člověk užito dvakrát, poprvé je v hebrejském originále výraz Enoš, podruhé Adam:

„Způsobím, že člověk (Enoš) bude vzácnější než ryzí zlato, člověk (Adam) bude nad zlato z Ofíru. Otřesu totiž nebesy a země se pohne ze svého místa prchlivostí Hospodina zástupů v den jeho planoucího hněvu.“

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6