² Synu člověčí, vydej se v naříkání nad Faraonem králem Egyptským, a rci jemu: Lvu mladému mezi národy podoben jsi, a jsi jako velryb v moři, když procházeje se v potocích svých, kalíš vodu nohama svýma, a kormoutíš potoky její.

¹ Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

² Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

³ Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

⁴ Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

⁵ Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

⁶ Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

⁷ Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

⁸ Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

⁹ Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

¹⁰ Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

¹¹ Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

¹² Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

¹³ V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

¹⁴ Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

¹⁵ Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

¹⁶ Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

¹⁷ Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

¹⁸ Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

¹⁹ Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

²⁰ Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

²¹ Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

²² Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

²³ Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

²⁴ Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

²⁵ Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.