Bible

 

Ezechiel 32

Studie

   

1 Opět bylo dvanáctého léta, dvanáctého měsíce, prvního dne téhož měsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

2 Synu člověčí, vydej se v naříkání nad Faraonem králem Egyptským, a rci jemu: Lvu mladému mezi národy podoben jsi, a jsi jako velryb v moři, když procházeje se v potocích svých, kalíš vodu nohama svýma, a kormoutíš potoky její.

3 Takto praví Panovník Hospodin: Rozestruť na tě síť svou skrze shromáždění národů mnohých, kteříž tě vytáhnou nevodem mým.

4 I nechám tě na zemi, povrhu tě na svrchku pole, a učiním, že na tobě přebývati bude všelijaké ptactvo nebeské, a nasytím tebou živočichy vší země.

5 A rozmeci maso tvé po horách, a naplním údolí vysokostí tvou.

6 A napojím zemi, v níž ploveš, krví tvou až do hor, tak že i potokové naplněni budou tebou.

7 V tom, když tě zhasím, zakryji nebesa, a zasmušilé učiním hvězdy jejich; slunce mrákotou zastru, a měsíc nebude svítiti světlem svým.

8 Všecka světla jasná na nebesích zasmušilá učiním příčinou tvou, a uvedu tmu na zemi tvou, praví Panovník Hospodin.

9 Nadto zkormoutím srdce národů mnohých, když způsobím, aby došla pověst o potření tvém mezi národy, do zemí, jichž jsi neznal.

10 Učiním, pravím, že trnouti budou nad tebou národové mnozí, a králové jejich hroziti se příčinou tvou velice, když šermovati budu mečem svým před tváří jejich. Budou se zajisté lekati každé chvilky, každý sám za sebe v den pádu tvého.

11 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Meč krále Babylonského přijde na tě.

12 Meči udatných porazím množství tvé, nejukrutnějších ze všech národů; tiť zkazí pýchu Egypta, a zahlazeno bude všecko množství jeho.

13 Zahladím i všecka hovada jeho, kteráž jsou při vodách mnohých, tak že jich nezakalí noha člověčí více, aniž jich kaliti budou kopyta hovad.

14 Tuť učiním, že se usadí vody jejich, a potokové jejich že jako olej půjdou, praví Panovník Hospodin,

15 Když obrátím zemi Egyptskou v poušť přehroznou, v zemi prázdnou toho, což prvé v ní bylo, a když zbiji v ní všecky obyvatele. I zvědí, že já jsem Hospodin.

16 Toť jest naříkání, jímž naříkati budou. Tak dcery národů naříkati budou, tak nad Egyptem i nade vším jeho množstvím naříkati budou, dí Panovník Hospodin.

17 Potom bylo dvanáctého léta, patnáctého dne téhož měsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

18 Synu člověčí, naříkej nad množstvím Egypta, a snes jej i dcery národů těch slavných do zpodních míst země k těm, kteříž sstupují do jámy.

19 A rci: Nad kohož bys utěšenější byl? Sstupiž a lež s neobřezanci.

20 Mezi zbitými mečem padnou, meči vydán jest, vlectež jej i všecko množství jeho.

21 Budouť k němu mluviti hrdiny s jeho pomocníky z prostřed hrobu, kdež neobřezanci mečem zbití sstoupivše, leží.

22 Tam jest Assur i všecka zběř jeho, jehož hrobové jsou vůkol tohoto. Všickni ti byvše zbiti, padli od meče.

23 Jehož hrobové jsou po stranách jámy, aby byla zběř jeho vůkol hrobu tohoto. Všickni ti byvše zbiti, padli od meče, kteříž pouštívali strach v zemi živých.

24 Tam Elam i všecko množství jeho vůkol hrobu tohoto. Všickni ti neobřezanci byvše zbiti, padli od meče, a sstoupili do zpodních míst země, kteříž pouštívali strach svůj v zemi živých. Jižť nesou potupu svou s těmi, kteříž sstupují do jámy.

25 Mezi zbitými postavili jemu lože, i všemu množství jeho, vůkol něhož jsou hrobové tohoto. Všickni ti neobřezanci zbiti mečem, nebo pouštín býval strach jejich v zemi živých. Jižť nesou potupu svou s těmi, jenž sstupují do jámy, mezi zbitými položeni jsouce.

26 Tam Mešech, Tubal i všecko množství jeho, a vůkol něho hrobové tohoto. Všickni ti neobřezanci zbiti mečem, nebo pouštívali strach svůj v zemi živých.

27 Ačťkoli ti ještě nelehli s hrdinami, kteříž padli z neobřezanců, kteříž sstoupili do hrobu s zbrojí svou vojenskou, a podložili meče své pod hlavy své, a však důjdeť nepravost jejich na kosti jejich; nebo strach hrdin byl v zemi živých.

28 I ty mezi neobřezanci potřín budeš, a lehneš s zbitými mečem.

29 Tam Edom, králové jeho, i všecka knížata jeho, kteříž položeni jsou i s svou mocí s zbitými mečem. I ti s neobřezanci lehnou a s těmi, kteříž sstupují do jámy.

30 Tam knížata půlnoční strany všickni napořád, i všickni Sidonští, kteříž sstoupí k zbitým, s strachem svým, za svou moc stydíce se, a ležeti budou ti neobřezanci s zbitými mečem, a ponesou potupu svou s těmi, kteříž sstupují do jámy.

31 Ty uhlédaje Farao, potěší se nade vším množstvím svým, Farao i všecko vojsko jeho, zbiti jsouce mečem, dí Panovník Hospodin.

32 Nebo pustím strach svůj v zemi živých, a položen bude mezi neobřezanci s zbitými mečem Farao i všecko množství jeho, praví Panovník Hospodin.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 9327

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  

Tento překlad zatím obsahuje pasáže až po #946. Pravděpodobně se na něm ještě pracuje. Pokud stisknete šipku doleva, najdete toto poslední přeložené číslo.

  
/ 10837  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 4447

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

4447. 'Hamor spoke to them, saying' means the good of the Church among the Ancients. This is clear from the representation of 'Hamor' as that which was received from the Ancients, dealt with in 4431, namely the good of the Church received from them, for the good of the Church is 'a father', and the truth derived from that good, meant here by 'Shechem', is 'a son' - which also is why 'father' in the Word means good, and 'son' truth. The expression 'the good of the Church among the Ancients' is used here, not the good of the Ancient Church, for the reason that the phrase 'the Church among the Ancients' is used to mean the Church that descended from the Most Ancient Church which existed before the Flood, whereas the Ancient Church is used to mean the Church which came into existence after the Flood. Those two Churches have been dealt with several times previous to this, when it has been shown that the Most Ancient Church which existed before the Flood was celestial whereas the Ancient Church which came into existence after the Flood was spiritual. The difference between the two has also been dealt with often.

[2] Remnants of the Most Ancient Church which was celestial were still in existence in the land of Canaan, especially among those in that land who were called Hittites and Hivites. The reason why such remnants did not exist anywhere else was that the Most Ancient Church, which was called Man or Adam, 478, 479, existed in the land of Canaan, where the garden of Eden, which meant the intelligence and wisdom of the members of that Church, 100, 1588, and the trees in it their perception, 103, 2163, 2722, 2972, was therefore situated. And because intelligence and wisdom were meant by that garden or paradise the Church itself is also meant by it. And because the Church is meant, so also is heaven; and because heaven is meant, so also in the highest sense is the Lord. So it is that in the highest sense the land of Canaan also means the Lord, in the relative sense heaven and also the Church, and in the personal sense the member of the Church, 1413, 1437, 1607, 3038, 3481, 3705. So it is too that the word 'land' standing by itself in the Word has a similar meaning, 566, 662, 1066, 1067, 1413, 1607, 3355; while a new heaven and a new earth mean a new Church, internally and externally, 1733, 1850, 2117, 2118 (end), 3355 (end). The Most Ancient Church was situated in the land of Canaan, see 567, and it was from this that places there became representative. It explains why Abram was commanded to go there, and also why the land was given to his descendants from Jacob, namely that the representatives connected with the places which were to be used in the composition of the Word might be perpetuated, 3686. This was why every place in that land, including mountains and rivers, and also all the borders surrounding it, became representative, 1585, 1866, 4240.

[3] From all these considerations one may see what the expression 'Church among the Ancients' is used to mean, namely remnants of the Most Ancient Church. And because those remnants existed among the Hittites and Hivites, Abraham, Isaac, and Jacob, with their wives, acquired a burial-place among the Hittites in their land, Genesis 23:1-end; Genesis 49:29-32; 50:13; and Joseph among the Hivites, Joshua 24:32. Hamor, Shechem's father, represented the remnants of that Church, and as a consequence means the good of the Church among the Ancients and therefore the origin of interior truth from a Divine stock, 4399. What the difference is between the Most Ancient Church which existed before the Flood and the Ancient Church which came into existence after the Flood, see 597, 607, 608, 640, 641, 765, 784, 895, 920, 1114-1128, 1238, 1327, 2896, 2897.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.