46. Obrazem doslovného smyslu Slova jsou opony a pokrývky svatostánku. Svatostánek představoval nebesa a církev, a proto jeho formu ukázal Jehova na hoře Sinai. Proto také vše ve svatostánku - svícen, zlatý oltář pro kadidlo a stůl, na nějž se kladly obětní chleby - představovaly posvátné věci nebe a církve a poukazovaly na ně. Svatyně svatyň, v níž byla archa úmluvy, představovala nejvnitřnější skutečnost nebe a církve a poukazovala na ni: a sám Zákon, napsaný na kamenných deskách a uzavřený v arše, představoval Pána vzhledem ke Slovu. Protože tedy vnější věci odvozují své bytí od věcí vnitřních a obojí pak od věcí nejvnitřnějších, v tomto případě od Zákona, představovaly všechny náležitosti svatostánku skutečnosti Slova a poukazovaly na ně. Proto také byly poslední věci svatostánku - jeho opony a pokrývky (tedy jeho příkrovy a schrány) obrazem posledních věcí Slova, čili pravd a dober jeho doslovného smyslu. Jelikož byly tyto poslední meze Slova znázorněny tímto způsobem, čalouny a opony byly z bílého hedbáví soukaného, a z postavce modrého, a z šarlatu, a z červce dvakrát barveného, s cherubíny. (2. Mojž 26:1, 31, 36)

V Arcana Coelestia je u této kapitoly 2. knihy Mojžíšovy vysvětleno, co znamenal a na co poukazoval svatostánek a všechny věci v něm: je tam objasněno, že opony a pokrývky představovaly vnější skutečnosti nebe a církve, a tedy i Slova: že bílé hedbáví označovalo pravdu duchovního původu, postavec modrý pravdu nebeského původu, šarlat nebeské dobro, červec dvakrát barvený duchovní dobro a cherubíni stráže vnitřních věcí Slova.