Bible

 

Ezechiel 26

Studie

   

1 Bylo pak jedenáctého léta, prvního dne měsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

2 Synu člověčí, proto že Týrus o Jeruzalému říká: Dobře se stalo, že jest potříno město bran velmi lidných, obrací se ke mně, naplněn budu, kdyžtě zpuštěno,

3 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobě, ó Týre, a přivedu na tě národy mnohé, tak jako bych přivedl moře s vlnami jeho.

4 I zkazí zdi Týru, a zboří věže jeho; vymetu také z něho prach jeho, a obrátím jej v skálu vysedlou,

5 Tak že budou vysušovati síti u prostřed moře. Nebo jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin, protož bude v loupež národům.

6 Dcery pak jeho, kteréž na poli budou, mečem zmordovány budou, i zvědí, že já jsem Hospodin.

7 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj, já přivedu na Týr Nabuchodonozora krále Babylonského od půlnoci, krále nad králi, s koňmi a s vozy, i s jezdci i s vojskem a s lidem mnohým.

8 Dcery tvé na poli mečem zmorduje, a vzdělá proti tobě šance, a vysype proti tobě násyp, a postaví proti tobě pavézníky.

9 I střelbu zasadí proti zdem tvým, a věže tvé poboří nosatci svými.

10 Od množství koní jeho přikryje tě prach jejich; od hřmotu jezdců a kár i vozů zatřesou se zdi tvé, když on vcházeti bude do bran tvých, jako do průchodů města probořeného.

11 Kopyty koní svých pošlapá všecky ulice tvé, lid tvůj mečem pomorduje, a sloupové pamětní síly tvé na zem padnou.

12 I rozberou zboží tvá, a rozchvátají kupectví tvá, a rozválejí zdi tvé, i domy tvé rozkošné poboří, a kamení tvé i dříví tvé, i prach tvůj do vody vmecí.

13 A tak přítrž učiním hluku zpěvů tvých, a zvuku citar tvých aby nebylo slýcháno více.

14 A obrátím tě v skálu vysedlou, budeš k vysušování sítí, nebudeš vystaven více; nebo já Hospodin mluvil jsem, praví Panovník Hospodin.

15 Takto praví Panovník Hospodin Týru: Zdaliž od hřmotu padání tvého, když stonati budou zranění, když ukrutný mord bude u prostřed tebe, nepohnou se ostrovové?

16 A vyvstanou z stolic svých všecka knížata pomořská, a složí z sebe pláště své, i roucha svá krumpovaná svlekou; v hrůzu se oblekou, na zemi seděti budou, a třesouce se každé chvíle, trnouti budou nad tebou.

17 I vydadí se nad tebou v naříkání, a řeknou tobě: Jak jsi zahynulo, ó město, v němž bydleno bylo pro moře, město slovoutné, ješto bylo pevné na moři, ono i s obyvateli svými, kteříž pouštěli strach svůj na všecky obyvatele jeho!

18 Tehdáž třásti se budou ostrovové v den pádu tvého; předěšeni, pravím, budou ostrovové, kteříž jsou na moři, nad zahynutím tvým.

19 Nebo tak praví Panovník Hospodin: Když tě učiním městem zpuštěným jako města, v nichž se nebydlí, když uvedu na tě hlubinu, tak že tě přikryjí vody mnohé,

20 Když učiním, že sstoupíš s sstupujícími do jámy k lidu dávnímu, a posadím tě v nejnižších stranách země, na pustinách starodávních s těmi, jenž sstupují do jámy, aby nebylo bydleno v tobě: prokáži slávu v zemi živých.

21 Nebo učiním to, že budeš k náramné hrůze, když tě nestane, a bys pak bylo hledáno, abys nebylo na věky nalezeno, praví Panovník Hospodin.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 290

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

290. Z toho, co bylo až dosud uvedeno, vyplývá, že církev byla nazvána matkou všech živých proto, že měla víru v Pána, který je Život sám. Existuje pouze jediný zdroj života, z něhož všechny ostatní bytosti přijímají život (viz č. 2). Každý život, který je opravdovým životem, má svůj původ ve víře v Pána, jenž je Život sám (viz č. 30). A každá víra, v níž je život, musí pocházet od Pána, tudíž v ní musí být Pán Sám (viz č. 41).

Z toho důvodu Písmo popisuje Pána jako jedinou živou bytost a nazývá Ho Hospodinem, který žije (Jeremiáš 5:2; 12:16; 16:14-15; 23:7. Ezechiel 5:11), Jediným, kdo žije do věčnosti (Zjevení Janovo 4:10; 5:14 - překlad Bible kralická a 10; 6), zřídlem života (žalmu 36:9 - překlad Miloše Pavlíka), pramenem živých vod. Nebe, které žije z Něho, je nazváno zemí živých (Izajáš 38:11, Ezechiel 26:20; 32:23, 24, 25, 26, 27, 32, žalmy 27:13; 52:7; 142:6). Lidé, kteří věří v Pána, jsou nazýváni živými (žalmu 66:9); o těch, kteří věří, je řečeno, že jsou v knize života či v knize živých (žalmu 69:28, Zjevení Janovo 13:8). Proto o těch, kteří přijmou víru v Pána, je řečeno, že jim bude vrácen život (Ozeáš 6:2, žalm 85:7). Na druhé straně ti, kdo nemají víru, jsou nazýváni mrtvými (Izajáš 26:14), což jsou lidé plní sebelásky, kteří neobživnou nebo nevstanou znovu. Bývají také označováni jako zabití (Ezechiel 32:23-26; 28-31). Jsou též Pánem zváni mrtví a ti, kteří umřou (Jan 5:25; 8:21, 24, 51-52). Peklo bývá také pojmenováno slovem smrt (Izajáš 25:8; 28:15).

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6