Bible

 

Ezechiel 16

Studie

   

1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

2 Synu člověčí, oznam Jeruzalému ohavnosti jeho,

3 A rci: Takto praví Panovník Hospodin dceři Jeruzalémské: Obcování tvé a rod tvůj jest z země Kananejské, otec tvůj jest Amorejský, a matka tvá Hetejská.

4 Narození pak tvé: V den, v němž jsi se narodila, nebyl přiřezán pupek tvůj, a vodou nebylas obmyta, abys ošetřena byla, aniž jsi byla solí posolena, ani plénkami obvinuta.

5 Neslitovalo se nad tebou oko, aťby v jednom z těch věcí posloužilo, maje lítost nad tebou, ale bylas povržena na svrchku pole, proto že jsi ošklivá byla v den, v kterémž jsi narodila se.

6 A jda mimo tebe, a vida tě ku potlačení vydanou ve krvi tvé, řekl jsem tobě: Ve krvi své živa buď. řekl jsem, pravím, tobě: Ve krvi své živa buď.

7 Rozmnožil jsem tě jako z rostliny polní, i rozmnožena jsi a zveličena, a přišlas k největší ozdobě. Prsy tvé oduly se, a vlasy tvé zrostly, ač jsi byla nahá a odkrytá.

8 Protož jda mimo tě, a vida tě, an aj, čas tvůj čas milování, vztáhl jsem křídlo své na tě, a přikryl jsem nahotu tvou, a přísahou zavázav se tobě, všel jsem v smlouvu s tebou, praví Panovník Hospodin, a tak jsi má učiněna.

9 I umyl jsem tě vodou, a splákl jsem krev tvou s tebe, a pomazal jsem tě olejem.

10 Nadto přioděl jsem tě rouchem krumpovaným, a obul jsem tě v drahé střevíce, a opásal jsem tě kmentem, a přioděl jsem tě rouchem hedbávným.

11 Ozdobil jsem tě také ozdobou, a dal jsem náramky na ruce tvé, a točenici na hrdlo tvé.

12 Dalť jsem ozdobu i na čelo tvé, a náušnice na uši tvé, a korunu krásnou na hlavu tvou.

13 A tak bylas ozdobena zlatem a stříbrem, a oděv tvůj byl kment a roucho hedbávné, a proměnných barev roucho. Běl a med a olej jídala jsi, a krásná jsi učiněna velmi velice, a šťastněť se vedlo v království,

14 Tak že se rozešla pověst o tobě mezi národy pro krásu tvou; nebo dokonalá byla, pro slávu mou, kterouž jsem byl vložil na tebe, praví Panovník Hospodin.

15 Ale úfalas v krásu svou, a smilnilas přičinou pověstí své; nebo jsi páchala smilství s každým mimo tebe jdoucím. Každý snadně užil krásy tvé.

16 A vzavši z roucha svého, nadělalas sobě výsostí rozličných barev, a páchalas smilství při nich, jemuž podobné nikdy nepřijde, aniž kdy potom bude.

17 Nad to, vzavši přípravy ozdoby své z zlata mého a stříbra mého, kteréžť jsem byl dal, nadělalas sobě obrazů pohlaví mužského, a smilnilas s nimi.

18 Vzalas také roucha svá krumpovaná, a přiodílas je, olej můj i kadidlo mé kladlas před nimi.

19 Ano i chléb můj, kterýžť jsem byl dal, běl a olej i med, jímž jsem tě krmil, kladlas před nimi u vůni příjemnou, a bylo tak, praví Panovník Hospodin.

20 Bralas i syny své a dcery své, kteréž jsi mně zplodila, a obětovalas jim k spálení. Cožť se ještě zdálo málo, taková smilství tvá,

21 Žes i syny mé zabíjela a dávalas je, aby je provodili jim?

22 K tomu ve všech ohavnostech svých a smilstvích svých nerozpomenulas se na dny mladosti své, když jsi byla nahá a odkrytá, ku potlačení vydaná ve krvi své.

23 Ale stalo se přes všecku tuto nešlechetnost tvou, (běda, běda tobě), praví Panovník Hospodin,

24 Že jsi vystavěla sobě i vysoké místo, a vzdělalas sobě výsost v každé ulici.

25 Při všelikém rozcestí udělalas výsost svou, a zohavilas krásu svou, roztahujíc nohy své každému tudy jdoucímu, a příliš jsi smilnila.

26 Nebo smilnila jsi s syny Egyptskými, sousedy svými velikého těla, a příliš jsi smilnila, abys mne k hněvu popouzela.

27 Protož aj, vztáhl jsem ruku svou na tebe, a ujal jsem vyměřeného pokrmu tvého, a vydal jsem tě k líbosti nenávidících tě dcer Filistinských, kteréžto styděly se za cestu tvou nešlechetnou.

28 Smilnilas též s syny Assyrskými, proto že jsi nemohla nasytiti se, a smilnivši s nimi, aniž jsi tak se nasytila.

29 A tak příliš jsi smilnila v zemi Kananejské s Kaldejskými, a aniž jsi tak se nasytila.

30 Jakť jest zmámeno srdce tvé, praví Panovník Hospodin, poněvadž se dopouštíš všech těchto skutků ženy nevěstky přenestydaté,

31 Stavěje sobě vysoké místo na rozcestí všeliké silnice, a výsost sobě stroje i v každé ulici. Nýbrž pohrdaje darem, nejsi ani jako nevěstka,

32 A žena cizoložná, kteráž místo muže svého povoluje cizím.

33 Všechněm nevěstkám dávají mzdu, ale ty dávalas mzdu svou všechněm frejířům svým, a darovalas je, aby vcházeli k tobě odevšad pro smilství tvá.

34 A tak jest při tobě naproti obyčeji těch žen při smilstvích tvých, poněvadž tě k smilství nehledají, nýbrž ty dáváš dary, a ne tobě dar dáván bývá. A toť jest naopak.

35 Protož ó nevěstko, slyš slovo Hospodinovo:

36 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že vylita jest mrzkost tvá, a odkrývána byla nahota tvá při smilstvích tvých s frejíři tvými, a se všemi ukydanými bohy ohavností tvých, též pro krev synů tvých, kteréž jsi dala jim:

37 Proto aj, já shromáždím všecky frejíře tvé, s nimiž jsi obcovala, a všecky, kteréž jsi milovala, se všechněmi, jichž jsi nenáviděla, a shromáždě je proti tobě odevšad, odkryji nahotu tvou před nimi, aby viděli všecku nahotu tvou.

38 A budu tě souditi soudem cizoložnic, a těch, kteříž krev vylévají, a oddám tě k smrti, kteráž přijde na tě z prchlivosti a horlení.

39 Nebo vydám tě v ruku jejich. I rozboří vysoké místo tvé, a rozválejí výsosti tvé, a svlekouce tě z roucha tvého, poberou přípravy ozdoby tvé, a nechají tě nahé a odkryté.

40 I přivedou proti tobě shromáždění, a uházejí tě kamením, a probodnou tě meči svými.

41 Popálí také domy tvé ohněm, a vykonají na tobě pomstu před očima žen mnohých, a tak přítrž učiním tvému smilství, a aniž budeš dávati daru více.

42 A tak odpočineť sobě hněv můj na tobě, a horlení mé odejde od tebe, abych upokojil se a nehněval se více,

43 Proto žes se nerozpomenula na dny mladosti své, ale postavovalas se proti mně ve všem tom. Aj hle, já také cestu tvou na hlavu tvou obrátil jsem, praví Panovník Hospodin, tak že nebudeš páchati nešlechetnosti, ani kterých ohavností svých.

44 Aj, kdožkoli užívá přísloví, o tobě užive přísloví, řka: Jakáž matka, takáž dcera její.

45 Dcera matky své jsi, té, kteráž sobě zošklivila muže svého a dítky své, a sestra obou sestr svých jsi, kteréž zošklivily sobě muže své a dítky své. Matka vaše jest Hetejská, a otec váš Amorejský.

46 Sestra pak tvá starší, kteráž sedí po levici tvé, jest Samaří a dcery její, a Sestra tvá mladší, kteráž sedí po pravici tvé, jest Sodoma a dcery její.

47 Nýbrž aniž jsi po cestách jejich chodila, ani podlé ohavností jejich činila, zošklivivši sobě jako věc špatnou, pročež pokazilas se více než ony na všech cestách svých.

48 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že Sodoma sestra tvá i dcery její nečinily, jako jsi ty činila s dcerami svými.

49 Aj, tatoť byla nepravost Sodomy sestry tvé: Pýcha, sytost chleba a hojnost pokoje. To ona majíc i dcery její, ruky však chudého a nuzného neposilňovala.

50 Ale pozdvihše se, páchaly ohavnost přede mnou; protož sklidil jsem je, jakž mi se vidělo.

51 Samaří také ani polovice hříchů tvých nenahřešila. Nebo jsi rozhojnila ohavnosti své nad ně, a tak jsi spravedlivější býti ukázala sestry své všemi ohavnostmi svými, kteréž jsi páchala.

52 Nesiž i ty také potupu svou, kterouž jsi přisoudila sestrám svým, pro hříchy své, kteréž jsi ohavně páchala více než ony. Spravedlivějšíť byly než ty. I ty, pravím, styď se, a nes potupu svou, poněvadž spravedlivější býti ukazuješ sestry své.

53 Přivedu-li zase zajaté jejich, totiž zajaté Sodomy a dcer jejich, též zajaté Samaří a dcer jejich, takéť zajetí zajatých tvých u prostřed nich,

54 Proto, abys musila nésti potupu svou a hanbiti se za všecko, což jsi páchala, jsuc jejich potěšením.

55 Jestližeť sestry tvé, Sodoma a dcery její, navrátí se k prvnímu způsobu svému, též Samaří a dcery její navrátí-li se k prvnímu způsobu svému: i ty také s dcerami svými navrátíte se k prvnímu způsobu svému.

56 Poněvadž nebyla Sodoma sestra tvá pověstí v ústech tvých v den zvýšení tvého,

57 Prvé než zjevena byla zlost tvá, jako za času útržky od dcer Syrských a všech, kteříž jsou vůkol nich, dcer Filistinských, kteréž tě hubily se všech stran:

58 Nešlechetnost svou a ohavnosti své poneseš, praví Hospodin.

59 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Tak učiním tobě, jakž jsi učinila, když jsi pohrdla přísahou, a zrušila smlouvu.

60 A však rozpomenu se na smlouvu svou s tebou ve dnech mladosti tvé, potvrdím, pravím, tobě smlouvy věčné.

61 I rozpomeneš se na cesty své, a hanbiti se budeš, když přijmeš sestry své starší, nežli jsi ty, i mladší, nežli jsi ty, a dám je tobě za dcery, ale ne podlé smlouvy tvé.

62 A tak utvrdím smlouvu svou s tebou, i zvíš, že já jsem Hospodin,

63 Abys se rozpomenula a styděla, a nemohla více úst otevříti pro hanbu svou, když tě očistím ode všeho, což jsi činila, praví Panovník Hospodin.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 8408

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

8408. 'When we sat by a pot of flesh' means a life according to their own pleasure, and such as they craved for. This is clear from the meaning of 'a pot' as a container of good, and in the contrary sense a container of evil, dealt with below; and from the meaning of 'flesh' as the heavenly proprium, thus good, and in the contrary sense as the proprium that is man's own, thus evil, also dealt with below. 1 And since 'flesh' means the proprium, 'sitting by a pot of flesh' means a life according to one's own pleasure, and such as one craves for; for that is the life of the proprium. The reason why 'a pot' means a container of good, and in the contrary sense a container of evil, is that 'the flesh' cooked in it means good and in the contrary sense evil. And having these meanings 'a pot' also means the bodily level or the natural level of the human mind, since these are containers of good or of evil. This being so, it is used in a general sense to mean a person, and in an even more general sense to mean a people or a city; and when 'a pot' is used to mean these, 'flesh' means the good or the evil that is in them, as in Ezekiel,

... the men who think iniquity and give wicked counsel in this city, saying, [The time] is not near; [the city] itself is the pot, we are the flesh. Therefore thus said the Lord Jehovih, Your slain whom you have placed in the midst of it, 2 they are the flesh, but it is the pot. Ezekiel 11:2-3, 7.

Here 'the pot' stands for the city or the people there, and 'the flesh' for evil, since 'the slain', who are called 'the flesh', are those among whom goodness and truth have been wiped out, 4503.

[2] In the same prophet,

Tell a parable against the house of rebellion, and say to them, Thus said the Lord Jehovih, Put on the pot, put it on, and also pour [water into it gather] the pieces into it - every good piece, the thigh and the shoulder. Fill it with the choice of the bones. The Lord Jehovih said, Woe to the city of blood, 3 to the pot whose scum is in it, and whose scum has not gone out of it! Ezekiel 24:3-6.

Here 'the pot' stands for the city or the people there, among whom there exists the evil that results when good is profaned. The good or flesh there is 'the thigh and the shoulder'; the evil is 'the scum' coming from it, and good when profaned is the scum remaining, which also accounts for the city's being called 'the city of blood'.

[3] In Jeremiah,

Jehovah said to Jeremiah, What do you see? I said, A puffed out pot do I see, its face towards the north. Then Jehovah said, From the north evil will be opened over all the inhabitants of the land. Jeremiah 1:11-14.

'A puffed-out pot' stands for a people whom falsities have taken possession of, and 'the north' for the sensory and bodily levels of the human mind, from which evil pours out. The subject here is the end of the Church, when what belongs to the external and therefore to sensory and bodily levels, together with falsity and evil, has dominion; for the Lord's Church moves in a series of stages from what is internal to what is external, at which point it breathes its last.

[4] In Zechariah,

On that day there will be on the horses' bells, Holiness to Jehovah. And the pots in the house of Jehovah will be as the bowls before the altar. And every pot in Jerusalem and Judah will be holiness to Jehovah Zebaoth; and all offering sacrifice will come, and take from them, and cook in them. Zechariah 14:20-21.

The subject here is the salvation of faithful believers, faithful believers being 'the pots', which they are called because they receive good from the Lord; and because they receive that good every 'pot' is said to be 'holiness to Jehovah'. 'The bells of the horses, with Holiness on them' are truths in agreement with good. Since 'pots' are recipients and containers of good, they like all the other vessels for the altar were made of bronze, Exodus 38:3; for 'bronze' means the good of the natural, 425, 1551.

[5] In addition to this 'the pot' may mean religious teachings because these hold the Church's good and truth within them. Such teachings are meant by 'the pot' in which at Elisha's command a soup was boiled for the sons of the prophets, described as follows in the second Book of Kings,

Elisha came again to Gilgal, when there was a famine in the land. When the sons of the prophets were sitting before him he said to his servant, Put on a great pot, and boil a soup for the sons of the prophets. One of them went out into the field to gather herbs and found a wild vine, and gathered from it wild gourds, and cut them up into the pot of soup. While they were eating of the soup they cried out, There is death in the pot, O man of God! But he said that they should bring flour, which he threw into the pot, and said, Pour out for the people and let them eat. Then there was not anything bad in the pot. 2 Kings 4:38-41.

It should be recognized that all Divine miracles have to do with things connected with the Lord's kingdom and the Church, 7337, 8364, and that 'Elisha' represents the Word of the Lord, 2762, and 'prophets' teachings derived from it, 2534, 7269. From this one may see what thing connected with the Church was represented by this miracle, which was that if the Church's good has been falsified it is made good again by means of truth from the Word. 'A famine' is a lack of cognitions or knowledge of truth and good; 'the pot' is religious teachings; 'soup' is the good of the Jewish Church's outward religious observances; 'gourds from a wild vine' is falsification; and 'flour' is truth from the Word, 2177, used to make good again that which has been falsified, meant by 'death in the pot'. The reason why 'pots' means containers of good is that they were included among the utensils in which food was prepared, and 'food', every kind of it, means such things as nourish the soul, that is, affections for good and truth, 681, 1480, 3114, 4792, 5147, 5293, 5340, 5342, 5576, 5410, 5915.

Poznámky pod čarou:

1. The Shorter Oxford English Dictionary describes proprium as A distinctive characteristic; the essential nature, selfhood. It is a Latin word meaning 'one's own (thing)'. Swedenborg uses it in the specialized sense of 'what is of the self.'

2. i.e. the city

3. literally, bloods

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.

Bible

 

Numbers 11:16

Studie

       

16 Yahweh said to Moses, "Gather to me seventy men of the elders of Israel, whom you know to be the elders of the people, and officers over them; and bring them to the Tent of Meeting, that they may stand there with you.