878. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy. To znamená, že člověk sám byl zdrojem dobra, které činil, a pravdy, o níž přemýšlel. To je patrné z významu slova ruka, což je moc či síla a je tím myšleno, že jednal na základě své vlastní síly. Vztáhnout ruku, vzít ji (holubici) a vnést ji k sobě do archy znamená přisvojovat si pravdu, která je myšlena holubicí. Ruka znamená moc či sílu a také autoritu a s ní související sebedůvěru. To je patrné z mnoha míst v Písmu, jako např. u Izajáše 10:12-13:

Navštívím ovoce velikášství srdce asyrského krále a pýchu jeho hrdých očí, protože si řekl: Vykonal jsem to svou mocnou rukou a svou moudrostí, protože jsem rozumný. (Český studijní překlad)

Zde slovo ruka zřetelně zobrazuje královu vlastní moc, která stojí v pozadí toho, co vykonal a je zároveň příčinou návštěvy jeho osoby.

U stejného proroka (Izajáš 25:11):

(Moáb) bude uprostřed něj rozhazovat rukama, tak jako jimi rozhazuje plavec při plavání. Poníží jeho hrdost spolu s dovednostmi jeho rukou.

Zde ruce zobrazují vlastní sílu člověka, která pochází z jeho pocitu nadřazenosti nad jinými, a tudíž z pýchy.

II. Izajáš 37:27:

Jejich obyvatelé ruce oslablé majíc, předěšeni a zahanbeni jsouc. (Bible kralická)

Oslablé ruce zde znamenají bezmocnost čili nedostatek síly.

Což smí hlína říci svému tvůrci: „Co to děláš?“ a tvůj výrobek: „On nemá ruce“? (Izajáš 45:9)

Zde on nemá ruce znamená, že je bezmocný.

U Ezechiela 7:27:

Král bude truchlit, kníže se obleče v úděs a ruce lidu země ochrnou hrůzou.

U Micheáše 2:1:

Běda těm, kdo myslí na nepravost a na svých ložích osnují zlo! Za ranního svitu ho provádějí, neboť mají k tomu moc/dle Swedenborga – neboť jejich ruka je jejich bohem/. (Katolický liturgický překlad)

Zde ve Swedenborgově překladu ruka zobrazuje vlastní moc těchto lidí, v níž věří jako svému bohu.

U Zachariáše 11:17:

Běda pastýři ničemnému, který opouští stádo! Meč proti jeho paži a proti jeho pravému oku! Paže ať mu nadobro uschne a pravé oko úplně vyhasne.

III. Protože ruce znamenají moc, jsou člověkovy nepravdy a zlo soustavně v Písmu nazývány dílem jeho rukou. Zlo má svůj původ ve vůli, která patří člověkovu Já, a nepravda v rozumu, jež také patří jeho Já. Že zlo a nepravda pocházejí odtud, je zřejmé z charakteru člověkova Já, protože toto Já není ničím jiným než zlem a nepravdou. Již v č. 39, 41, 141, 150, 154, 210 a 215 bylo uvedeno, že člověkovo Já je takové. Protože ruce obecně znamenají moc či sílu, Slovo Boží proto ruce připisuje Hospodinu neboli Pánu. Tehdy ruce ve vnitřním smyslu zobrazují všemohoucnost, např. U Izajáše 26:11:

Hospodine, ruka tvá je pozvednuta...

Ruka zde značí Boží moc.

U stejného proroka:

Když Hospodin napřáhne svou ruku, ... všichni spolu zhynou. (Izajáš 31:3)

Ruka zde opět zobrazuje moc.

Izajáš 45:11-12:

Ohledně mých synů, díla mých rukou, budete mi něco přikazovat?... Já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy.

Ruce zde zobrazují Boží moc. Ve Slově Božím jsou znovuzrození lidé často zváni dílo Božích rukou.

Izajáš 48:13:

Ano, moje ruka založila zemi, má pravice nebesa rozvinula...

Ruka a pravice zobrazují všemohoucnost.

IV. Izajáš 50:2:

Což je má ruka tak krátká k vykoupení? Nemá k vysvobození dost síly?

Zde se opět mluví o Boží moci.

Jeremiáš 32:17 a 21:

Ach, Panovníku Hospodine, hle, ty jsi učinil nebesa i zemi svou velikou mocí a svou vztaženou paží. (v. 17)

Vyvedl jsi Izraele, svůj lid, ze země egyptské se znameními a zázraky, pevnou rukou a vztaženou paží a za velké bázně. (v. 21)

Mluví se zde o Boží moci – moc a vztažená paže ve verši 17 a pevná ruka a vztažená paže ve verši 21. Ve Slově Božím bývá poměrně často řečeno, že byli vyvedeni z Egypta pevnou rukou a vztaženou paží.

U Ezechiela 20:5,6 a 23:

Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy jsem si vyvolil Izraele, zvedl jsem ruku k přísaze potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v egyptské zemi... (v. 5)

V onen den jsem zvedl ruku a přísahal jim, že je vyvedu z egyptské země... (v. 6)

Já jsem též zvedl ruku a přisáhl jim... (v. 23)

Exodus 14:31:

(Izraelité) pocítili mocnou ruku, kterou Hospodin zasáhl proti Egypťanům...

V. Z uvedených citátů je jasně patrné, že slovo ruka nebo paže zobrazuje moc či sílu. Tento symbolismus je tak zřetelný, že ruka se stala představitelem moci. To je patrné ze zázraků, které se děly v Egyptě. Tehdy Pán Mojžíšovi přikázal vztáhnout hůl nebo ruku, aby tyto zázraky mohly být učiněny.

Exodus 9:23:

Mojžíš vztáhl svou hůl k nebi, dopustil Hospodin hromobití a krupobití. Na zemi padal oheň. Tak Hospodin spustil krupobití na egyptskou zemi.

Exodus 10:22:

Mojžíš vztáhl ruku k nebi. Tu nastala po celé egyptské zemi tma tmoucí a trvala po tři dny.

Exodus 14:21:

Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš.

Exodus 14:27:

Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci.

Nikdo rozumně uvažující nebude věřit, že v Mojžíšově holi či ruce sídlí nějaká moc či síla. Pozvednutí či vztáhnutí paže symbolizuje Boží moc. Tento akt je zároveň představitelem Boží moci v Židovské církvi.

VI. Totéž platí o Jozuově pozvednutí oštěpu, o kterém čteme v knize Jozue 8:

I řekl Hospodin Jozuovi: „Pozvedni oštěp, který držíš v ruce, směrem k Aji, neboť jsem ti jej vydal do rukou.“ Jozue pozvedl oštěp, který držel v ruce, směrem k městu. (v. 18)

Jakmile pozvedl ruku, zálohy se ihned vyřítily ze svého postavení, přihnaly se, vpadly do města, dobyly je a ihned město zapálily. (v. 19)

Ale Jozue nespustil ruku s pozvednutým oštěpem dříve, dokud nebyli všichni obyvatelé Aje vyhubeni jako klatí. (v. 26)

Z uvedených skutečností je zřejmý charakter zobrazujících aktů a objektů, které utvářejí vnější rysy Židovské církve. Také ukazují, jaké je Slovo Boží, které se ve svých vnějších podrobnostech nejeví jako zobrazení Pána a Jeho království – např. ve vyprávění, že Mojžíš nebo Jozue vztáhl ruku a další zaznamenané detaily. Pokud je mysl člověka příliš soustředěna na historické údaje textu, není schopna si uvědomit symbolický charakter těchto údajů. Z toho je také zřejmé, jak daleko se Židé vzdálili od pravdivého pochopení Slova Božího a náboženských praktik své církve tím, že celou svou bohoslužbu zaměřili pouze na záležitosti vnějšího charakteru. Bylo to až do té míry, že připisovali moc Mojžíšově holi a Jozuovu kopí, nemajícím ve skutečnosti více moci než kterýkoli jiný kus dřeva. Protože tyto věci symbolizovaly Boží všemohoucnost a všichni v nebi to chápali, byla činěna různá znamení a zázraky, když tito mužové na Boží příkaz vztáhli ruku nebo hůl. Něco podobného se odehrávalo, když Mojžíš pozvedl ruce na vrcholu kopce – tehdy Jozue vítězil a když Mojžíšovy ruce poklesly, Jozue prohrával (viz Exodus 17:9-13).

VII. Podobné je to při vzkládání rukou na ty, kdož byli posvěceni, jak to dělali Izraelité lévijcům (viz Numeri 8:9,10,12) a jak to dělal Mojžíš Jozuovi, když se měl stát Mojžíšovým následníkem (viz Numeri 27:18,23); cílem bylo předání moci. Ze stejného důvodu se v současné době vzkládají ruce při svěcení duchovních nebo při požehnání. Do jaké míry ruka zobrazuje a představuje moc, je zřejmé z toho, co je ve Slově Božím řečeno o Úzovi a Jeroboámovi. O Úzovi je řečeno, že vztáhl ruku k Boží schráně a zachytil ji... a proto zemřel (2. Samuelova 6:6-7). Boží schrána neboli archa představovala Pána, a tedy všechno svaté a nebeské. Úzovo vztáhnutí ruky k Boží schráně zobrazuje člověkovu vlastní moc, což je jeho vlastní Já. Protože člověkovo Já je zvrácené, slovo ruka je v původním textu vynecháno, přestože je myšleno, a to proto, aby andělé nemuseli vnímat něco tak znesvěcujícího, jako že se ruka dotkla něčeho svatého.

VIII. O Jarobeámovi bylo řečeno v 1. Královské 13:4-6:

Když uslyšel král Jarobeám slovo muže Božího, které zvolal proti oltáři v Bét-elu, vztáhl od oltáře svou ruku a poručil: „Chopte se ho!“ Ale ruka, kterou proti němu vztáhl, strnula, takže ji nemohl přitáhnout k sobě zpět. Oltář se roztrhl a popel z obětí se z oltáře rozsypal podle věšteckého znamení, které muž Boží učinil na Hospodinův pokyn. Král se na muže Božího obrátil se slovy: „Prosím, pros Hospodina, svého Boha, o shovívavost a modli se za mne, abych mohl přitáhnout ruku k sobě zpět.“ Muž Boží prosil Hospodina o shovívavost a král přitáhl ruku k sobě zpět a byla zase jako dřív.

Zde opět vztáhnutí ruky znamená použití člověkovy vlastní síly neboli jeho Já, což je znesvěcující. Jarobeám byl ochoten znesvětit, co bylo svaté tak, že vztáhl ruku proti muži Božímu, důsledkem čehož mu ruka strnula. A protože byl modloslužebník a nemohl tudíž nic znesvětit, jak již bylo řečeno dříve, jeho ruka byla zase uzdravena. Skutečnost, že ruka znamená a zobrazuje moc a sílu, je zřejmá ze zobrazení ve světě duchů. V tomto světě se občas objevuje obnažená paže, která je tak silná, že může lámat kosti a rozmačkat jejich morek napadrť. To způsobuje, že se člověku až hrůzou zastavuje srdce.

“Servant” literally means “a person who serves another," and its meaning is similar in reference to its spiritual meanings of the Bible. Our lives in their most outward form -- the physical actions we take and the thoughts and feelings directly connected to them -- are in a way “servants” to our deeper, more hidden, internal thoughts and desires. So in most cases, “servants” in the Bible represent things we're doing and thinking on that outward, external level. Servants can have good masters or evil ones, obviously, and a servant doing good work in service of an evil master is actually making the world a more evil place. So the precise meaning of a given servant in the Bible depends on the nature of the master he or she is serving. Finally, when the Bible is addressing the Lord's own spiritual development, “servant” represents the Lord's most outward aspect: the human body he inherited from Mary, with all its frailties and potential for temptation.