Bible

 

Exodus 32

Studie

   

1 Vida pak lid, že by prodléval Mojžíš sstoupiti s hůry, sebrali se proti Aronovi a řekli jemu: Vstaň, udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo.

2 I řekl jim Aron: Odejměte náušnice zlaté, kteréž jsou na uších žen vašich, synů vašich i dcer vašich, a přineste ke mně.

3 Tedy strhl všecken lid náušnice zlaté, kteréž byly na uších jejich, a přinesli k Aronovi.

4 Kteréžto vzav z rukou jejich, dal je do formy, a udělal z nich tele slité. I řekli: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.

5 Což vida Aron, vzdělal oltář před ním. I volal Aron, a řekl: Slavnost Hospodinova zítra bude.

6 A nazejtří vstavše velmi ráno, obětovali zápaly, a přivedli oběti pokojné. I sedl lid, aby jedl a pil, potom vstali, aby hrali.

7 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, sstup, nebo porušil se lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské.

8 Sešli brzo s cesty, kterouž jsem přikázal jim. Udělali sobě tele slité, a klaněli se mu, a obětovali jemu, řkouce: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.

9 Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje.

10 Protož nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je, tebe pak učiním v národ veliký.

11 I modlil se Mojžíš Hospodinu Bohu svému, a řekl: Pročež, ó Hospodine, rozněcuje se prchlivost tvá na lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské v síle veliké a v ruce mocné?

12 A proč mají mluviti Egyptští, řkouce: Lstivě je vyvedl, aby zmordoval je na horách, a aby vyhladil je se svrchku země? Odvrať se od hněvu prchlivosti své, a lituj zlého, kteréžs uložil uvésti na lid svůj.

13 Rozpomeň se na Abrahama, Izáka a Izraele, služebníky své, jimž jsi zapřisáhl skrze sebe samého a mluvil jsi jim: Rozmnožím símě vaše jako hvězdy nebeské, a všecku zemi tuto, o kteréž jsem mluvil, dám semeni vašemu, a dědičně obdržíte ji na věky.

14 I litoval Hospodin zlého, kteréž řekl, že učiní lidu svému.

15 A obrátiv se Mojžíš, sstoupil s hůry, dvě dsky svědectví maje v rukou svých, dsky po obou stranách psané; s jedné i s druhé strany byly popsané.

16 A dsky ty dílo Boží byly; písmo také písmo Boží bylo vyryté na dskách.

17 Uslyšev pak Jozue hlas lidu křičícího, řekl Mojžíšovi: Hřmot boje v táboru jest.

18 Kterýžto odpověděl: Není to křik vítězících, ani křik poražených, hlas zpívajících já slyším.

19 I stalo se, když se přiblížil k stanům, že uzřel tele a tance. A rozhněvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je pod Horou.

20 Vzal také tele, kteréž byli udělali, a spálil je v ohni, a setřel je až na prach, a vsypav na vodu, dal píti synům Izraelským.

21 A řekl Mojžíš Aronovi: Coť učinil lid tento, že jsi uvedl na něj hřích veliký?

22 Odpověděl Aron: Nehněvej se, pane můj. Ty víš, že lid tento k zlému nakloněn jest.

23 Nebo řekli mi: Udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se stalo.

24 Jimž jsem odpověděl: Kdo má zlato, strhněte je s sebe. I dali mi, a uvrhl jsem je do ohně, a udělalo se to tele.

25 A vida Mojžíš lid obnažený, že obnažil jej Aron ku potupě před nepřátely, kteříž povstati měli proti nim,

26 Stoje v bráně táboru, řekl: Kdo jest Hospodinův, přistup ke mně. I shromáždili se k němu všickni synové Léví.

27 Jimž řekl: Tak praví Hospodin Bůh Izraelský: Připaš jeden každý meč svůj k boku svému; přejděte sem i tam od brány táboru k bráně, a zabí jeden každý bratra svého, a každý přítele svého i bližního svého.

28 I učinili synové Léví podlé řeči Mojžíšovy, a padlo jich v ten den z lidu na tři tisíce mužů.

29 Nebo řekl byl Mojžíš: Posvěťtež dnes rukou svých Hospodinu, jeden každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání.

30 A když bylo nazejtří, řekl Mojžíš lidu: Vy jste zhřešili hříchem velikým. Protož nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych ho ukrotil pro hřích váš.

31 Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu, řekl: Prosím, zhřešilť jest lid ten hříchem velikým; nebo udělali sobě bohy zlaté.

32 Nyní pak neb odpusť hřích jejich, a pakli nic, vymaž mne, prosím, z knihy své, kteroužs psal.

33 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhřešil proti mně, toho vymaži z knihy své.

34 Protož nyní jdi, veď lid tento, kamž jsem rozkázal tobě. Aj, anděl můj půjde před tebou; v den pak navštívení mého navštívím i na nich hřích jejich.

35 I bil Hospodin lid, proto že učinili tele, kteréž byl udělal Aron.

   

Komentář

 

Abraham

  
Représentation d'Abraham, by Joseph Villiet

(Následující odkazy jsou chronologické, jak Abram / Abraham stárne a jsou v biblické posloupnosti.) Abraham (nebo Abram, jak je jmenován na začátku svého příběhu) je jednou z hlavních postav v příběhu posvátného písma. Byl předkem všech dětí Izraele prostřednictvím svého syna Izáka a Arabů prostřednictvím svého syna Izmaela. Jeho život lze považovat za rozdělený do tří období. První období zahrnuje neznámá raná léta od jeho narození v Ur a jeho pozdější přesun do Haranu se svým otcem Terahem. Druhá část začíná Abramovým povoláním Jehovem, aby šlo do Kanaánu. Zahrnuje to dobrodružství, které tam měl, a pokračuje až do událostí 17. kapitoly Genesis, kde se říká, že je 99 let starý, bohatý a mocný - ale bez syna jeho manželkou Sarai. Znovu se mu Pán zjevuje, slibuje, že jeho potomstvo se stane velkým národem, zavede obřad obřízky a změní své jméno na Abrahama, čímž přidá zvuk „ah“ od Jehovy. Třetí a poslední období jeho života vidí narození Izáka, smrt Sarah (jejíž jméno bylo také změněno) a nalezení manželky pro Izáka z Abrahamova příbuzného zpět v Mezopotámii. Abrahamovi se říká, že mu zemřelo 175 let, jak bylo zaznamenáno v 25. kapitole Genesis. Zajímá nás však hluboké zastoupení Abrahama, protože prorokuje nebo předstírá nejpodrobnější část Ježíšova života poté, co se narodil Marie po staletí poté, co muž Abraham žil na zemi. Abraham představuje božské dobro nebo lásku. Vnitřní smysl Slova nám říká, že Bůh sám poskytl život do vajíčka uvnitř Marie, takže mohla poskytnout přirozené tělo a přirozenou dědičnost od židovského náboženství, zatímco Ježíšova duše byla držena jako přímý majitel Božího života . Během Ježíšova raného života, pravděpodobně až do dospívání, prožil Ježíš ty reprezentativní činy Abrahama v nejvnitřnějších částech jeho mysli a ducha. Abraham, když pastvil ovce a běžel ve své velké domácnosti, vůbec netušil, že je to pravda, a na počátku Ježíšova života si to také neuvědomil. Když Ježíš vyrůstal, muselo to být vnímáno, svědkem jeho návštěvy chrámu, když mu bylo dvanáct, ale ne úplné porozumění, dokud nebyl plně dospělý. A dále to není jen Abraham. Když Abraham zemře, reprezentace se připojí k Izákovi, který představuje racionální úroveň mysli, a pak k Jacobovi a Esauovi, kteří představují přirozenou mysl, pokud jde o pravdu a dobro v mysli. A pak se pokusy dvanácti kmenů, králů a všech výroků proroků staly stejnou reprezentací. Ježíš tedy mohl dvěma učedníkům říci, že se setkal na cestě k Emauzovi: „Ó blázni a pomalé srdce ... a počínaje Mojžíšem a všemi proroky, které jim vysvětlil ve všech písmech, ve všech věcech, které se ho týkají.“ A dále, pokrok mentálního a duchovního života v každém z nás je matným a konečným obrazem toho, co představuje Abrahamův život, pokud se tedy snažíme dodržovat Pánovy zákony a přikázání milovat se navzájem. Také v nás máme cestu do Kanaánské země, pracovitý pobyt v Egyptě, boj na poušti a Saula, Davida a Ahaba. Máme doma pěstované Amalekity a Philistiny. Celý starý zákon je obrazem toho, jak funguje náš duchovní život.

(Odkazy: Nebeská tajemství 1416 [2], Nebeská tajemství 1426, Nebeská tajemství 2533, Geneze 12:4, 17, 17:5, 20:7, 25)


Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 1416

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

1416. That 'I will make you into a great nation' means a kingdom in heaven and on earth becomes clear from the meaning of 'nation' in the internal sense as the celestial entity of love and the good which flows from this, thus all throughout the world in whom the celestial element of love and charity is present. Since the subject here in the internal sense is the Lord, everything of the celestial and of the good deriving from it, thus His kingdom, is meant - which exists with those in whom love and charity are present. In the highest sense the Lord Himself is 'the great nation' since He is the Celestial itself and Good itself. For all good that flows from love and charity originates in Him alone, which also explains why the Lord comprises His own kingdom, that is, He is the All in all of His kingdom, as also all angels in heaven acknowledge. From this it is now clear that 'I will make you into a great nation' means the Lord's kingdom in heaven and on earth.

[2] That 'nation' in the internal sense, where the Lord and celestial things of love are the subject, means Him and all celestial things may become clear also from what has been introduced in 1258, 1259, regarding the meaning of a nation and nations. This matter may be confirmed further still from the following places: In reference to Abraham further on,

No longer will your name be called Abram, but your name will be Abraham, for I have made you the father of a multitude of nations. Genesis 17:5.

The soft 'h' sound in Abraham was taken from Jehovah's name because he represented Jehovah, that is, the Lord. Similarly in reference to Sarai,

You will not call her name Sarai, but Sarah will be her name, and I will bless her, and I will also give you a son by her; thus will I bless her, and she will become nations; kings of peoples will be from her. Genesis 17:15-16.

'Nations' here stands for the celestial things of love, and 'kings of peoples' for the spiritual things of faith deriving from that love, which are the Lord's alone.

[3] In reference to Jacob likewise,

Your name will no longer be called Jacob, but Israel will be your name. And He called his name Israel, and God said, I am God Almighty, 1 increase and multiply; a nation and an assembly of nations will come into being from you, and kings will go out from your loins. Genesis 35:10-11.

Here 'Israel' stands for the Lord, who Himself, as is well known to some, is in the highest sense Israel. And when He is meant by 'Israel' it is evident that 'a nation and an assembly of nations' and 'kings from his loins' mean the celestial and spiritual things of love, and therefore all in whom the celestial and spiritual things of love are present. In reference to Ishmael, Abram's son by Hagar, it is said,

The son of the servant-girl I will make into a nation, because he is your seed. Genesis 21:13, 18.

What Ishmael represents will be seen in that place. 'The seed of Abram' means love itself, and because of this the word nation is used for those begotten from Ishmael.

[4] That 'nation' means the celestial things of love is clear in Moses,

If you will surely hearken to My voice, and keep My covenant and be a peculiar treasure to Me from among all peoples, you will be to Me a kingdom of priests and a holy nation. Exodus 19:5-6.

Here 'a kingdom of priests', a phrase used to describe the Lord's kingdom in heaven and on earth, springing from the celestial things of love, is openly called 'a holy nation'. But the Lord's kingdom springing from His Royalty is described as such by virtue of the spiritual things of love and is called 'a holy people'. 'Kings from the loins' therefore, as above, 2 is spiritual things. In Jeremiah,

If these ordinances depart from before Me, said Jehovah, the seed of Israel also will cease from being a nation before Me for ever. 3 Jeremiah 31:36.

'Seed of Israel' stands for the celestial entity of charity, and when this ceases to exist there is no longer a nation before the Lord.

[5] In Isaiah,

The people walking in darkness have seen a great light. You have multiplied the nation. Isaiah 9:2-3.

Specifically this refers to the Church of the nations, 4 , but in general to all who are without knowledge but lead charitable lives. These are 'the nation' because they are members of the Lord's kingdom. In David,

O that I may see the good of Your chosen ones, that I may rejoice in the joy of Your nation, that I may glory in Your heritage. Psalms 106:5.

Here 'nation' plainly stands for the Lord's kingdom. It was from an ability to perceive that 'a nation' meant the celestial entity of love and the good which flows from this that members of the Most Ancient Church came to be distinguished into separate houses, families, and nations. By this distinguishing they gained a perception of the Lord's kingdom; and because they had a perception of the Lord's kingdom they had a perception of the celestial itself. From that ability to perceive there arose that which held a spiritual meaning, and from this that which was representative.

Poznámky pod čarou:

1. literally, the Lightning-Hurler or the Thunderbolt-Hurler. Generally Swedenborg retains the Hebrew Shaddai, usually translated the Almighty, regarding which see 1992 below; but here Swedenborg employs the Latin word fulminator.

2. i.e.. in Genesis 35:10-11

3. literally, all the days

4. i.e. the Church established among gentiles

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.