Bible

 

Exodus 2

Studie

   

1 Odšed pak muž jeden z domu Léví, vzal dceru z pokolení Léví.

2 I počala žena ta, a porodila syna; a viduci, že jest krásný, kryla ho za tři měsíce.

3 A když ho nemohla déle tajiti, vzala mu ošitku z sítí, a omazala ji klím a smolou; a vložila do ní to dítě, a vyložila do rákosí u břehu řeky.

4 A postavila sestru jeho zdaleka, aby zvěděla, co se s ním díti bude.

5 A v tom sešla dcera Faraonova, aby se myla v řece; a děvečky její procházely se po břehu řeky. A uzřevši ošitku mezi rákosím, poslala děvečku svou, a vzala ji.

6 A když otevřela, uzřela dítě; a aj, plakalo pacholátko. A slitovavši se nad ním, řekla: Z dětí Hebrejských jest toto.

7 I řekla sestra jeho k dceři Faraonově: Mám-li jíti a zavolati tobě chůvy z žen Hebrejských, kteráž by odchovala tobě dítě?

8 Odpověděla dcera Faraonova: Jdi. Tedy šla děvečka a zavolala matky toho dítěte.

9 I řekla jí dcera Faraonova: Vezmi toto dítě, a odchovej mi je; a jáť dám mzdu tvou. I vzala žena dítě, a chovala je.

10 A když odrostlo pachole, dovedla je k dceři Faraonově, kteráž jej měla za syna; a nazvala jméno jeho Mojžíš, řkuci: Nebo jsem ho z vody vytáhla.

11 I stalo se ve dnech těch, když vyrostl Mojžíš, že vyšel k bratřím svým, a hleděl na trápení jejich. Uzřel také muže Egyptského, an tepe muže Hebrejského, jednoho z bratří jeho. A sem i tam se ohlédna, vida, že žádného tu není, zabil Egyptského, a zahrabal jej v písku.

12 Vyšed potom druhého dne, a aj, dva muži Hebrejští vadili se. I řekl tomu, kterýž křivdu činil: Proč tepeš bližního svého?

13 Kterýžto odpověděl: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcí nad námi? Zdali zabiti mne myslíš, jako jsi zabil Egyptského? Protož ulekl se Mojžíš a řekl: Jistě známá jest ta věc.

14 A uslyšav Farao tu věc, hledal zabiti Mojžíše. Ale Mojžíš utekl od tváři Faraonovy, a bydlil v zemi Madianské; i usadil se podlé studnice.

15 Kníže pak Madianské mělo sedm dcer. Kteréžto přišedše, vážily vodu, a nalívaly do koryt, aby napájely dobytek otce svého.

16 I přišli pastýři, a odehnali je. Tedy Mojžíš vstav, pomohl jim a napojil dobytek jejich.

17 A když se navrátily k Raguelovi, otci svému, řekl on: Jakž jste to dnes tak brzo přišly?

18 Odpověděly: Muž Egyptský vysvobodil nás z ruky pastýřů; ano také ochotně navážil nám vody, a napojil dobytek.

19 I řekl dcerám svým: Kdež pak jest? Pročež jste pustily muže toho? Povolejte ho, ať pojí chleba.

20 A svolil Mojžíš k tomu, aby bydlil s mužem tím. Kterýžto dal Zeforu, dceru svou, Mojžíšovi.

21 I porodila syna, a nazval jméno jeho Gerson; nebo řekl: Příchozí jsem byl v zemi cizí.

22 Stalo se pak po mnohých časích, že umřel král Egyptský; a synové Izraelští úpěli pro roboty, a křičeli. I vstoupil k Bohu křik jejich pro roboty.

23 A uslyšel Bůh naříkání jejich, a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem.

24 I vzhlédl Bůh na syny Izraelské, a poznal Bůh.

   

Bible

 

Žalmy 112:1

Studie

       

1 Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost.

Ze Swedenborgových děl

 

Apocalypse Revealed # 527

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 962  
  

527. "And those who fear Your name, small and great." This symbolizes people who love things having to do with the Lord, in a lesser or greater degree.

To fear the Lord's name means, symbolically, to love things having to do with the Lord. To fear means, symbolically, to love, and the Lord's name symbolizes everything by which He is worshiped (no. 81). People small and great symbolize people who fear the Lord in a lesser or greater degree.

To fear here means, symbolically, to love because everyone who loves another is afraid of injuring the one he loves. There is no genuine love without that fear. Accordingly, someone who loves the Lord is afraid of doing evil, because evils go counter to the Lord, as they go counter to His Divine laws in the Word - the Word that originates from the Lord and thus embodies Him. Indeed, they go counter to His Divine essence, which is to will the salvation of all. For He is a savior. But He cannot save a person unless the person lives in accordance with the Lord's laws and commandments. What is more, someone who loves evils also desires to injure the Lord, indeed to crucify Him. This desire is inmostly present in every evil, even in people who in the world acknowledge Him with the lips. The reality of this is something unknown to people, but well known to angels.

[2] That to fear God means, symbolically, to love things having to do with God, by doing them and refusing to do things which go counter to Him, is apparent from the following passages:

...what does Jehovah your God require of you, but to fear Jehovah your God, to walk in all His ways and to love Him... (Deuteronomy 10:12)

You shall walk after Jehovah your God and fear Him, that you may keep His commandments... (Deuteronomy 13:4)

You shall fear Jehovah your God; you shall serve Him, and to Him you shall hold fast... (Deuteronomy 10:20. Cf. 6:2, 6:13-14, 6:24; 8:6; 17:19; 28:58; 31:12)

Who will grant them to have a heart to fear Me and keep... My commandments... (Deuteronomy 5:29)

Teach me Your way, O Jehovah...; unite my heart to a fear of Your name. (Psalms 86:11)

Blessed is he who fears Jehovah, who walks in His ways. (Psalms 128:1, cf. 112:1, Jeremiah 44:10)

If I am a Father, where is My honor? If I am Lord, where is the fear of Me? (Malachi 1:6, cf. 2:5, Isaiah 11:2-3)

I will give them one heart, and one way, to fear Me... and I will put fear of Me in their hearts so that they do not turn away from Me. (Jeremiah 32:39-40)

The beginning of wisdom is fear of Jehovah... (Psalms 111:10)

And so on elsewhere, as in Isaiah 8:13; 25:3; 29:13; 50:10; Jeremiah 33:9; Psalms 22:23; 33:8, 18; 34:7, 9; 55:19; 115:11, 13; 147:11; Revelation 14:7; Luke 1:50.

A fear of God in evil people, on the other hand, is not love, but a fear of hell.

  
/ 962  
  

Many thanks to the General Church of the New Jerusalem, and to Rev. N.B. Rogers, translator, for the permission to use this translation.