¹ I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich;

² A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, kteráž jsem prokázal na nich; abyste věděli, že já jsem Hospodin.

³ I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží.

⁴ Pakli nechceš propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou.

⁵ A přikryjí svrchek země, aby jí nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli.

⁶ A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od Faraona.

⁷ Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokavadž tento bude nám osídlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zdaž ještě nevíš, že zkažen jest Egypt?

⁸ I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte, služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteříž jíti mají?

⁹ A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu držeti máme.

¹⁰ Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé jest před tváři vaší.

¹¹ Nebudeť tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy.

¹² Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu země té, cožkoli zůstalo po krupobití.

¹³ I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.

¹⁴ A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou.

¹⁵ I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské.

¹⁶ Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám.

¹⁷ Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne.

¹⁸ Protož vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

¹⁹ I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, kterýžto zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak že nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské.

²⁰ Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských.

²¹ I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na zemi Egyptské, a makati ji budou.

²² I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni.

²³ Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého za tři dni; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých.

²⁴ Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Toliko ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane, také dítky vaše půjdou s vámi.

²⁵ Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, kteréž bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.

²⁶ A protož také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím sloužiti máme Hospodinu, dokudž nepřijdeme tam.

²⁷ Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustiti jich.

²⁸ I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl tváři mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš.

²⁹ Odpověděl Mojžíš: Dobře jsi řekl; neuzřímť více tváři tvé.

¹ Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.

² Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.

³ Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,

⁴ Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.

⁵ Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,

⁶ Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,

⁷ Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,

⁸ Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.

⁹ Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,

¹⁰ Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.

¹¹ Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.

¹² Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.

¹³ Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.

¹⁴ Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.

¹⁵ Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.

¹⁶ Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.

¹⁷ A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.

¹⁸ A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.

¹⁹ A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?

²⁰ Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?

²¹ A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,

²² Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,

²³ Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,

²⁴ A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.

²⁵ Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.

²⁶ Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.

²⁷ I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.

²⁸ Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.

²⁹ I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.

³⁰ Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,

³¹ A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.

³² S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.

³³ A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

³⁴ Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

³⁵ Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

³⁶ (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

³⁷ A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

³⁸ On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

³⁹ Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

⁴⁰ Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

⁴¹ Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

⁴² Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

⁴³ Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

⁴⁴ Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

⁴⁵ Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

⁴⁶ A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

⁴⁷ Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

⁴⁸ Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

⁴⁹ Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

⁵⁰ Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

⁵¹ A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

⁵² Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

⁵³ Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

⁵⁴ Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

⁵⁵ Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

⁵⁶ Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

⁵⁷ Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

⁵⁸ Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

⁵⁹ Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

⁶⁰ Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

⁶¹ Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

⁶² Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

⁶³ Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.

⁶⁴ Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.

⁶⁵ Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

⁶⁶ A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

⁶⁷ Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,

⁶⁸ Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.

⁶⁹ A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.

⁷⁰ A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.

⁷¹ Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.

⁷² Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.