¹ I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich;

² A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, kteráž jsem prokázal na nich; abyste věděli, že já jsem Hospodin.

³ I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží.

⁴ Pakli nechceš propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou.

⁵ A přikryjí svrchek země, aby jí nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli.

⁶ A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od Faraona.

⁷ Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokavadž tento bude nám osídlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zdaž ještě nevíš, že zkažen jest Egypt?

⁸ I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte, služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteříž jíti mají?

⁹ A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu držeti máme.

¹⁰ Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé jest před tváři vaší.

¹¹ Nebudeť tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy.

¹² Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu země té, cožkoli zůstalo po krupobití.

¹³ I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.

¹⁴ A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou.

¹⁵ I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské.

¹⁶ Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám.

¹⁷ Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne.

¹⁸ Protož vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

¹⁹ I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, kterýžto zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak že nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské.

²⁰ Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských.

²¹ I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na zemi Egyptské, a makati ji budou.

²² I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni.

²³ Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého za tři dni; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých.

²⁴ Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Toliko ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane, také dítky vaše půjdou s vámi.

²⁵ Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, kteréž bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.

²⁶ A protož také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím sloužiti máme Hospodinu, dokudž nepřijdeme tam.

²⁷ Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustiti jich.

²⁸ I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl tváři mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš.

²⁹ Odpověděl Mojžíš: Dobře jsi řekl; neuzřímť více tváři tvé.

¹ Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.

² Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

³ Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

⁴ Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

⁵ Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

⁶ Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

⁷ Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

⁸ Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

⁹ Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

¹⁰ Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

¹¹ Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

¹² Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.

¹³ Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.

¹⁴ Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

¹⁵ Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:

¹⁶ Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.

¹⁷ Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.

¹⁸ Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:

¹⁹ Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.

²⁰ Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.

²¹ Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:

²² Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;

²³ Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.

²⁴ Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:

²⁵ Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;

²⁶ Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;

²⁷ Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;

²⁸ Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.

²⁹ Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:

³⁰ Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;

³¹ Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.

³² Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.

³³ Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.