¹ I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich;

² A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, kteráž jsem prokázal na nich; abyste věděli, že já jsem Hospodin.

³ I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží.

⁴ Pakli nechceš propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou.

⁵ A přikryjí svrchek země, aby jí nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli.

⁶ A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od Faraona.

⁷ Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokavadž tento bude nám osídlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zdaž ještě nevíš, že zkažen jest Egypt?

⁸ I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte, služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteříž jíti mají?

⁹ A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu držeti máme.

¹⁰ Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé jest před tváři vaší.

¹¹ Nebudeť tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy.

¹² Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu země té, cožkoli zůstalo po krupobití.

¹³ I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.

¹⁴ A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou.

¹⁵ I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské.

¹⁶ Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám.

¹⁷ Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne.

¹⁸ Protož vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

¹⁹ I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, kterýžto zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak že nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské.

²⁰ Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských.

²¹ I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na zemi Egyptské, a makati ji budou.

²² I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni.

²³ Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého za tři dni; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých.

²⁴ Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Toliko ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane, také dítky vaše půjdou s vámi.

²⁵ Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, kteréž bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.

²⁶ A protož také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím sloužiti máme Hospodinu, dokudž nepřijdeme tam.

²⁷ Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustiti jich.

²⁸ I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl tváři mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš.

²⁹ Odpověděl Mojžíš: Dobře jsi řekl; neuzřímť více tváři tvé.

¹ Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.

² Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.

³ Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.

⁴ Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

⁵ Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,

⁶ Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.

⁷ Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

⁸ Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

⁹ Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.

¹⁰ Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

¹¹ Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,

¹² Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.

¹³ Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.

¹⁴ Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:

¹⁵ Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.

¹⁶ Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,

¹⁷ Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.

¹⁸ Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,

¹⁹ Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.

²⁰ Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.

²¹ Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,

²² Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.

²³ Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.

²⁴ Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.

²⁵ Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.

²⁶ I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.

²⁷ Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.

²⁸ Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.

²⁹ Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.

³⁰ Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.

³¹ Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.

³² Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,

³³ Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.

³⁴ Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.

³⁵ I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.

³⁶ Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.

³⁷ Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.

³⁸ Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.

³⁹ Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.

⁴⁰ K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.

⁴¹ Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.

⁴² Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.

⁴³ Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.

⁴⁴ A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,

⁴⁵ Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.