Bible

 

Exodus 10

Studie

   

1 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich;

2 A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, kteráž jsem prokázal na nich; abyste věděli, že já jsem Hospodin.

3 I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží.

4 Pakli nechceš propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou.

5 A přikryjí svrchek země, aby nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli.

6 A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od Faraona.

7 Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokavadž tento bude nám osídlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zdaž ještě nevíš, že zkažen jest Egypt?

8 I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte, služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteříž jíti mají?

9 A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu držeti máme.

10 Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé jest před tváři vaší.

11 Nebudeť tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy.

12 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu země té, cožkoli zůstalo po krupobití.

13 I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.

14 A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou.

15 I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské.

16 Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám.

17 Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne.

18 Protož vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

19 I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, kterýžto zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak že nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské.

20 Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských.

21 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na zemi Egyptské, a makati ji budou.

22 I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni.

23 Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého za tři dni; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých.

24 Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Toliko ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane, také dítky vaše půjdou s vámi.

25 Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, kteréž bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.

26 A protož také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím sloužiti máme Hospodinu, dokudž nepřijdeme tam.

27 Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustiti jich.

28 I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl tváři mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš.

29 Odpověděl Mojžíš: Dobře jsi řekl; neuzřímť více tváři tvé.

   

Ze Swedenborgových děl

 

O Písmu svatém # 13

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 118  
  

13. Ve Zjevení, kap. 9, čteme:

„Potom anděl pátý zatroubil, i viděl jsem, že hvězda s nebe spadla na zem, a dán jest jí klíč od studnice propasti. Kterážto otevřela studnici propasti. I vyšel dým z té studnice jako dým z peci veliké, i zatmělo se slunce i povětří od dymu té studnice. A z toho dymu vyšly kobylky na zemi, jimž dána jest moc, jakouž moc mají štírové zemští. Způsob pak těch kobylek podobný byl koňům připraveným k boji, a na hlavách jejich byly jako koruny podobné zlatu, a tváři jejich jako tváři lidské. A měly vlasy jako vlasy ženské, a zubové jejich byli jako lvů. Měly také pancíře jako pancíře železné, a zvuk křídel jejich jako zvuk vozů, když množství koní běží k boji. A měly ocasy podobné štírům, a žihadla v ocasích jejich byla, a moc jejich byla škoditi lidem za pět měsíců. Měly pak nad sebou krále, anděla propasti, jemuž jméno Židovsky Abaddon, a Řecky Apollyon.” (Zjevení 9:1-3, 7-11).

Ani tento text by nemohl pochopit nikdo, komu by nebyl odhalen duchovní smysl: nic zde totiž není řečeno naprázdno, ale každá jednotlivá věc má svůj význam. Popisuje se zde stav církve, kdy veškerá znalost pravdy ze Slova upadla do zkázy a kdy člověk, jenž proto podlehl své smyslovosti, sám sebe přesvědčuje o pravdivosti klamů. Hvězda spadlá z nebe znamená upadlé poznání pravdy: zatmění slunce a povětří znamená, že světlo pravdy se obrátilo v hlubokou tmu: kobylky, které vyšly z dýmu studnice, označují nepravdy ve vnějších věcech, tak jak se vyskytují u těch, kdo podlehli své smyslovosti a kteří všechno nahlížejí a posuzují z mylného stanoviska: štír pak vystupuje jako jejich schopnost přesvědčovat. To, že způsob těch kobylek podobný byl koňům připraveným k boji, znamená asi tolik, že se jejich úsudek zdá pocházet z pochopení pravdy: koruny podobné zlatu a tváře jejich jako tváře lidské znamenají, že tito lidé sami sebe považovali za moudré a za vítěze: jejich vlasy jako vlasy ženské naznačují jejich pojímání sebe samých jako lidí nakloněných pravdě: jejich zuby jako zubové lvů mají ten význam, že smyslové věci, tedy konečné věci přírodního člověka, pro ně zjevně panují nade vším. Pancíře jako pancíře železné znamenají převahu díky klamům, jejichž pomocí bojují a získávají převahu: zvuk křídel jejich jako zvuk vozů válečných je obrazem úsudků jakoby vyvozených z pravd, jimž učí Slovo a za něž je třeba bojovat: ocasy podobné štírům znamenají přesvědčování: žihadla v ocasích jejich úskočnost, s jakou tímto přesvědčováním klamou: moc škoditi lidem za pět měsíců znamená, že v lidech chápajících pravdu a vnímajících dobro vyvolávají ustrnutí: král nad nimi, anděl propasti, jemuž jméno Abaddon neboli Apollyon naznačuje, že jejich klamy pocházejí z pekla obydleného těmi, kdo jsou pouze přírodní a zůstávají ve svém vlastním rozumu.

Takový je duchovní smysl těchto slov, z něhož se v jejich doslovném smyslu neobjevuje nic. Stejně je tomu v celém Zjevení. Je nutno vědět, že v duchovním smyslu spolu všechny věci souvisí v nepřetržitém spojení, kterého je dosaženo pomocí každého jednotlivého slova v doslovném čili přirozeném smyslu - takže kdyby třeba jen slůvko bylo vyňato, spojení by se přerušilo a souvislost by pominula. Aby se tomu předešlo, je na konci této prorocké knihy připojeno, že žádné nesmí být ujmuto od slov proroctví tohoto (Zjevení 22:19). Stejně je tomu s prorockými knihami Starého Zákona: aby se předem zabránilo tomu, že by z nich mohlo být něco vyňato, způsobila Pánova božská Prozřetelnost, že v nich vše až po samotná písmena bylo spočítáno: to se uskutečnilo prací Masoretů.

  
/ 118  
  

Many thanks to Lenka Valešová for her permission to use her translation on this site.

Bible

 

Zjevení Janovo 9:3

Studie

       

3 A z toho dýmu vyšly kobylky na zemi, jimžto dána jest moc taková, jakouž moc mají štírové zemští.