¹ Tato jsou pak jména synů Izraelských, kteříž vešli do Egypta s Jákobem; každý s čeledí svou přišel:

² Ruben, Simeon, Léví a Juda;

³ Izachar, Zabulon a Beniamin;

⁴ Dan a Neftalím, Gád a Asser.

⁵ A bylo všech osob pošlých z bedr Jákobových sedmdesáte duší; Jozef pak byl v Egyptě.

⁶ I umřel Jozef a všickni bratří jeho, a všecken ten rod.

⁷ Synové pak Izraelští rozmnožili se a rodili se v hojnosti; a rozhojňovali se, i zsilili se náramně velmi, a naplněna jest jimi země.

⁸ V tom povstal král nový v Egyptě, kterýž neznal Jozefa.

⁹ Ten řekl lidu svému: Aj, lid synů Izraelských jest mnohý a silnější nad nás.

¹⁰ Nuže, opatrně sobě počínejme před ním, aby se nerozmohl; a když by přišla válka, aby se nepřipojil i on k nepřátelům našim, a nebojoval proti nám, a nevyšel z země.

¹¹ Protož ustanovili nad ním úředníky, kteříž by plat vybírali, aby je trápili břemeny svými. I vystavěl lid Izraelský Faraonovi města skladů, Fiton a Ramesses.

¹² Ale čím více trápili jej, tím více rostl a tím se více rozmáhal. I vzali sobě syny Izraelské v ošklivost.

¹³ A tak podrobovali Egyptští syny Izraelské v službu těžkou.

¹⁴ A k hořkosti přivodili život jejich robotami těžkými, v hlině a cihlách a ve všelijakém díle na poli, mimo všelikou potřebu svou, k níž práce jejich užívali nenáležitě a bez lítosti.

¹⁵ I poručil král Egyptský babám Hebrejským, z nichž jedna sloula Sefora a druhá Fua,

¹⁶ A řekl: Když budete pomáhati ženám Hebrejským při porodu, a uzříte, že již rodí, byl-li by syn, zabíte ho, pakli dcera, tedy ať jest živa.

¹⁷ Bály se pak ty baby Boha, a nečinily tak, jakž jim poručil král Egyptský, ale živých nechávaly pacholíků.

¹⁸ Povolav tedy bab král Egyptský, mluvil jim: Proč jste to učinily, že jste živé zachovaly pacholíky?

¹⁹ I odpověděly baby Faraonovi: Nejsou ženy Hebrejské jako ženy Egyptské; nebo ony jsou silnějšího přirození. Dříve než přijde k nim baba, ony porodí.

²⁰ I učinil dobře Bůh těm babám. A rozmnožen jest lid, a zsilili se velmi.

²¹ Stalo se pak proto, že se bály baby ty Boha, vzdělal jim domy.

²² I přikázal Farao všemu lidu svému, řka: Každého syna, kterýž se narodí, do řeky uvrzte; každé pak dcery nechte živé.

¹ Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost.

² Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde.

³ Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky.

⁴ Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý.

⁵ Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem.

⁶ Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý.

⁷ Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina.

⁸ Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích.

⁹ Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě.

¹⁰ Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne.