¹ Když bys vytáhl na vojnu proti nepřátelům svým, a uzřel bys koně a vozy, a lid větší, nežli ty máš, neboj se jich, nebo Hospodin Bůh tvůj s tebou jest, kterýž tě vyvedl z země Egyptské.

² A když byste se již potýkati měli, přistoupí kněz, a mluviti bude k lidu,

³ A dí jim: Slyš, Izraeli, vy jdete dnes k boji proti nepřátelům svým, nebudiž strašlivé srdce vaše, nebojte se a nestrachujte, ani se jich lekejte.

⁴ Nebo Hospodin Bůh váš, kterýž jde s vámi, bojovati bude za vás proti nepřátelům vašim, aby zachoval vás.

⁵ Potom mluviti budou hejtmané k lidu, řkouce: Jest-li kdo z vás, ješto vystavěl dům nový, a ještě nepočal bydliti v něm, odejdi a navrať se do domu svého, aby nezahynul v bitvě, a někdo jiný aby nezačal bydliti v něm.

⁶ A kdo jest, ješto štípil vinici, a ještě nepřišla k obecnému užívání, odejdi a navrať se k domu svému, aby snad nezahynul v bitvě, aby někdo jiný k obecnému užívání nepřivedl jí.

⁷ A kdo jest, ješto by měl zasnoubenou manželku, a ještě by jí nepojal, odejdi a navrať se do domu svého, aby neumřel v boji, a někdo jiný nevzal jí.

⁸ Přidadí i toto hejtmané, mluvíce k lidu, a řeknou: Kdo jest bázlivý a lekavého srdce, odejdi a navrať se do domu svého, aby nezemdlil srdce bratří svých, jako jest srdce jeho.

⁹ A když přestanou hejtmané mluviti k lidu, tedy představí lidu vůdce houfů.

¹⁰ Když přitáhneš k některému městu, abys ho dobýval, podáš jemu pokoje.

¹¹ Jestliže pokoj sobě podaný přijmou a otevrou tobě, všecken lid, kterýž by nalezen byl v něm, pod plat uvedeni jsouce, tobě sloužiti budou.

¹² Pakli by v pokoj s tebou nevešli, ale bojovali proti tobě, oblehneš je;

¹³ A když by je Hospodin Bůh tvůj dal v ruku tvou, tedy zbiješ v něm ostrostí meče všecky pohlaví mužského.

¹⁴ Ženy pak, dítky a hovada, i cožkoli bylo by v městě, všecky kořisti jeho rozbituješ sobě, a užívati budeš kořistí nepřátel svých, kteréž by dal tobě Hospodin Bůh tvůj.

¹⁵ Tak učiníš všechněm městům daleko vzdáleným od tebe, kteráž nejsou z měst národů těchto.

¹⁶ Z měst pak lidu toho, kterýž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví, žádné duše živiti nebudeš,

¹⁷ Ale dokonce vyhladíš je: Hetea, Amorea, Kananea, Ferezea, Hevea a Jebuzea, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj,

¹⁸ Aby vás neučili činiti vedlé všech ohavností svých, kteréž činí bohům svým, i hřešili byste proti Hospodinu Bohu svému.

¹⁹ Když oblehneš město některé, za dlouhý čas dobývaje ho, abys je vzal, nezkazíš stromů jeho, sekerou je vytínaje, nebo z nich ovoce jísti budeš; protož jich nevysekáš, (nebo potrava člověka jest strom polní), chtěje užívati jich k obraně své.

²⁰ A však stromoví, kteréž znáš, že nenese ovoce ku pokrmu, pohubíš a posekáš, a vzděláš ohrady proti městu tomu, kteréž s tebou bojuje, dokudž ho sobě nepodmaníš.

¹ God blessed Noah and his sons, and said to them, "Be fruitful, and multiply, and replenish the earth.

² The fear of you and the dread of you will be on every animal of the earth, and on every bird of the sky. Everything that the ground teems with, and all the fish of the sea are delivered into your hand.

³ Every moving thing that lives will be food for you. As the green herb, I have given everything to you.

⁴ But flesh with its life, its blood, you shall not eat.

⁵ I will surely require your blood of your lives. At the hand of every animal I will require it. At the hand of man, even at the hand of every man's brother, I will require the life of man.

⁶ Whoever sheds man's blood, his blood will be shed by man, for God made man in his own image.

⁷ Be fruitful and multiply. Bring forth abundantly in the earth, and multiply in it."

⁸ God spoke to Noah and to his sons with him, saying,

⁹ "As for me, behold, I establish my covenant with you, and with your offspring after you,

¹⁰ and with every living creature that is with you: the birds, the livestock, and every animal of the earth with you, of all that go out of the ship, even every animal of the earth.

¹¹ I will establish my covenant with you: all flesh will not be cut off any more by the waters of the flood, neither will there ever again be a flood to destroy the earth."

¹² God said, "This is the token of the covenant which I make between me and you and every living creature that is with you, for perpetual generations:

¹³ I set my rainbow in the cloud, and it will be for a sign of a covenant between me and the earth.

¹⁴ It will happen, when I bring a cloud over the earth, that the rainbow will be seen in the cloud,

¹⁵ and I will remember my covenant, which is between me and you and every living creature of all flesh, and the waters will no more become a flood to destroy all flesh.

¹⁶ The rainbow will be in the cloud. I will look at it, that I may remember the everlasting covenant between God and every living creature of all flesh that is on the earth."

¹⁷ God said to Noah, "This is the token of the covenant which I have established between me and all flesh that is on the earth."

¹⁸ The sons of Noah who went forth from the ship were Shem, Ham, and Japheth. Ham is the father of Canaan.

¹⁹ These three were the sons of Noah, and from these, the whole earth was populated.

²⁰ Noah began to be a farmer, and planted a vineyard.

²¹ He drank of the wine and got drunk. He was uncovered within his tent.

²² Ham, the father of Canaan, saw the nakedness of his father, and told his two brothers outside.

²³ Shem and Japheth took a garment, and laid it on both their shoulders, went in backwards, and covered the nakedness of their father. Their faces were backwards, and they didn't see their father's nakedness.

²⁴ Noah awoke from his wine, and knew what his youngest son had done to him.

²⁵ He said, "Canaan is cursed. He will be servant of servants to his brothers."

²⁶ He said, "Blessed be Yahweh, the God of Shem. Let Canaan be his servant.

²⁷ May God enlarge Japheth. Let him dwell in the tents of Shem. Let Canaan be his servant."

²⁸ Noah lived three hundred fifty years after the flood.

²⁹ All the days of Noah were nine hundred fifty years, then he died.