64. Jeruzalémem se ve Slovu rozumí církev vzhledem k nauce proto, že v zemi Kanaán nebylo žádné jiné místo, kde by se nacházel chrám a oltář a kam by se přinášely oběti; pouze tam se tedy konala bohoslužba. Proto se tam slavily každoročně tři svátky, kterých se museli zúčastnit všichni muži z celé země. Z tohoto důvodu se jako Jeruzalém označuje církev vzhledem k bohoslužbě, a proto i vzhledem k nauce; bohoslužba je totiž v nauce předpisována a naukou se řídí. Další důvod spočívá v tom, že v Jeruzalémě pobýval Pán, učil v jeho chrámu a později tam oslavil své lidství. Kromě toho se ve Slovu v jeho duchovním smyslu výrazem město označuje nauka; proto také výraz svaté město označuje nauku Božské pravdy od Pána.

Že se Jeruzalémem rozumí církev vzhledem k nauce, vysvítá i z dalších míst ve Slovu, jako například z těchto:

Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku, dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása. Národy spatří tvojí spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Nazvou tě novým jménem, jež určí Hospodinova ústa. Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlaních svého Boha. Hospodin si tě oblíbí a tvá země se vdá. Hle, přichází tvá spása! Hle, svoji mzdu má s sebou. Nazvou je „Lid svatý”, „Hospodinovi vykoupení”. A tebe nazvou „Město vyhledávané”, „Neopuštěné”. (Izajáš 62:1-4, 11-12)

Celá tato kapitola pojednává o Pánově příchodu a o nové církvi, kterou se chystal znovuzřídit. Tato nová církev se zde míní Jeruzalémem, který bude nazván novým jménem, jež určí Hospodinova ústa, a která bude nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlaních svého Boha, který si Hospodin oblíbí a jenž bude nazván Město vyhledávané, Neopuštěné. Těmito výrazy se nemůže mínit Jeruzalém, v němž v době Pánova příchodu bydleli židé, neboť ono město bylo úplným opakem a mohlo by být spíše nazváno Sodomou, jak se také nazývá v knize Zjevení Janovo 11:8; Izajáš 3:9; Jeremiáše 23:14; Ezechiel 16:46, 48. Jinde u Izajáše se praví:

Hle, Já tvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány. Veselte se a jásejte na věky nad tím, co stvořím. Hle, Já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí, abych jásal nad Jeruzalémem a veselil se ze svého lidu. Vlk a beránek se budou pást spolu a nikdo už nebude páchat zlo na celé Mé svaté hoře. (Izajáš 65:17-19, 25)

I v této kapitole se pojednává o příchodu Pána a o církvi, kterou se chystal znovuzřídit. Tato církev nebyla znovuzřízena u těch, kdo žili v Jeruzalémě, ale u těch, kdo žili mimo něj. Proto se touto církví míní Jeruzalém, který bude Pánu k jásotu a jehož lid Mu bude k veselí, a kde se bude vlk a beránek pást spolu a kde už nikdo nebude páchat zlo. I zde, stejně jako v knize Zjevení, se píše, že Pán stvoří nová nebesa a novou zemi, což má obdobný význam jako tam; a i zde je řečeno, že On stvoří Jeruzalém. Jinde u Izajáše:

Probuď se, probuď, oděj se silou, Sióne, oděj se svými skvostnými rouchy, Jeruzaléme, město svaté! Neboť už nikdy do tebe nevstoupí neobřezanec a nečistý. Setřes prach a povstaň, usídli se, Jeruzaléme. Můj lid pozná Mé jméno, pozná v onen den, že to jsem Já, kdo prohlašuji: „Hle, Já.” Hospodin potěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. (Izajáš 52:1-2, 6, 9)

I v této kapitole se pojednává o Pánově příchodu a o církvi, kterou se chystal znovuzřídit. Proto se Jeruzalémem, do kterého nevstoupí neobřezanec a nečistý a který chce Pán vykoupit, rozumí církev; a Jeruzalémem, městem svatým se rozumí církev vzhledem k nauce od Pána.

U Sofonjáše:

Zaplesej, sijónská dcero, jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Král Izraele je uprostřed tebe, neboj se už zlého! Raduje se z tebe a veselí, odpočine v lásce tvé, jásá a plesá nad tebou. Dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země. (Sofonjáš 3:14-17, 20)

I zde se obdobným způsobem pojednává o Pánu a církvi od Něj, nad níž se Král Izraele, což je Pán, raduje a veselí, jásá a plesá, odpočine v láscejejí, a které dá jméno a chválu mezi všemi národy země.

U Izajáše:

Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, který tě vytvořil; Jeruzalému On praví: „Budeš osídlen!” a judským městům: „Budete zbudována!” (Izajáš 44:24, 26)

U Daniela:

Věz a pochop! Od vyjití Slova o obnovení a vybudování Jeruzaléma až k Mesiáši, knížeti uplyne sedm týdnů. (Daniel 9:25)

Je zřejmé, že i zde výraz Jeruzalém označuje církev, protože ta byla opravdu Pánem obnovena a vybudována, ne však Jeruzalém, který byl sídlem židů.

Výrazem Jeruzalém se označuje církev od Pána i v těchto verších:

U Zacharjáše:

Toto praví Hospodin. Vrátím se na Sijón a budu bydlet uprostřed Jeruzaléma. Jeruzalém bude nazván Město pravdy a hora Hospodina zástupů, Hora svatá. (Zacharjáš 8:3, 20-23)

I poznáte, že Já jsem Hospodin, váš Bůh, že přebývám na Sijónu, na Své svaté hoře. Jeruzalém bude svatý. A stane se v onen den, že z hor bude kanout mladé víno a z pohorků poteče mléko. Jeruzalém bude trvat od pokolení do pokolení. (Jóel 3:17-21)

V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou. Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě. (Izajáš 4:2-3)

I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, neboť ze Sijónu vyjde nauka, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. K tobě se navrátí dřívější vladařství, království dcery jeruzalémské. (Micheáš 4:1-2, 8)

V onen čas nazvou Jeruzalém Hospodinovým trůnem; a v Jeruzalémě se shromáždí ke jménu Hospodina všechny národy a nikdy už nebudou žít podle svého zarputilého a zlého srdce. (Jeremiáše 3:17)

Pohleď na Sijón, město našich slavností! Tvé oči nechť spatří Jeruzalém, obydlí pokojné, stan, který nebude stržen, jehož kolíky nikdy nebudou vytrženy a z jehož provazů se žádný nepřetrhne. (Izajáš 33:20)

Kromě toho i na jiných místech, jako u Izajáš 24:23; 37:32; 66:10-14; u Zacharjáše 12:3, 6, 8-10; 14:8, 11-12, 21; u Malachiáše 3:1, 4; u Davida Žalmy 122:1-7; 137:5-7.

Že se v těchto verších výrazem Jeruzalém rozumí církev, kterou měl znovuzaložit a kterou již znovuzaložil Pán, a ne Jeruzalém v zemi Kanaán obývaný židy, je zjevné i z oněch míst ve Slovu, kde se o onom pozemském Jeruzalému praví, že má být zcela zničen a zbořen. Např. u Jeremiáše 5:1; 6:6-7; 7:17-18 a násl.; 8:5-7 a násl.; 9:10-13 a násl.; 13:9-10, 14; 14:16; Pláč Jeremjášův 1:8-9, 17; Ezechiel 4:1-konec; 5:9-konec; 12:18-19; 15:6-8; 16:1-konec; 23:1-49; Matouš 23:37, 39; Lukáše 19:41-44; 21:20-22; 23:28-30; a na mnoha dalších místech.